Nedávno jsme to s kolegou v práci řešili. Co když na zahradě přestanete používat postřiky, hnojiva, jedy — prostě veškerou chemii? Bude z vaší úrody reje slimáků, nebo se naopak stane zázrak? Měsíc bez „chemie“ není vědecký experiment, spíš takový pokus — normální život bez zbytečných obav. A možná překvapí i vás.
Proč omezit chemii právě teď?
Na jaře toho člověk většinou moc nestihne: sázení, sekání, stříkání. Tlak je velký, obchodní řetězce nabízejí lesklé balíčky s příslibem obr úrody — a že to potřebujete, i když vlastně nevíte k čemu. Myslel jsem si vždycky, že bez hnojiv se zelenina zmenší na polovičku, bez pesticidů přijdou mandelinky. Ale… možná je to trochu mediální přelud. Sousedi v Plzni prý loni prostě „zapomněli“ koupit postřik na mrkev — a světe div se, mrkev žila, myši všechno nesežraly.
První týden: Překvapivý klid i chaos
- Pleť a konev místo chemie. Když drogy vysadíte, musíte makat. Ruční pletí je retro, ale funguje. Jen back praštil po první půlhodině.
- Hmyz? Ano, přijde. Nejvíc mě zaskočily mšice na paprikách — moje máma by to řešila tabákem, soused z Uher pak říkal, že pomáhá domácí mýdlo s vodou. Zkusil jsem, a fakt menší nálet. Možná placebo.
Vím, že to není pro každého. Pokud máte tři hektary řepy u Třince, tady vám život neusnadním. V zahrádkářské kolonii ale měsíc bez chemie není apokalypsa, jak občas čtete…
Co se (ne)stalo po 30 dnech?
- Více motýlů a včel. Najednou vidíte život, co se schovával. U záhonu s cuketou bylo pořád rušno. Včely i babočky prostě vděčné.
- Úroda se nezhroutila. Položka zelenina: 80 % v pohodě, 20 % trochu ožrané listy, ale rozhodně nic tragického. V Brně si sousedka dokonce pochvalovala chutnější rajčata.
- Pár nechtěných hostů. Slimáci přišli, to bez keců. Ale místo použití granulek jsem je prostě sbíral do kelímku (ne moc hezká práce). Ale… celkově žádná pohroma.
Má to nějaký smysl i dál?
Řeknu upřímně: bez chemie jste víc v kontaktu se zahradou. Musíte ji pozorovat, přemýšlet, kde co přirozeně sídlí. Můj tip — různé kopřivové výluhy, mulčování. Kamarád z Třebíče zas dává prázdné skořápky od vajec kolem rostlin kvůli plžům. Funguje? Asi napůl. Každopádně se ale ztráty daly unést.
Některé věci prostě nebudou stoprocentní. No a co? Mrkev byla trochu menší, salát ale rostl jako z vody. A bonus: žádné děti ani kočce nehrozilo otrávení nějakým postřikem.
Jak začít? Praktické rady bez iluzí
- Vyzkoušejte jednu záhon bez chemie. Uvidíte, že svět nespadne. Možná přijde pár slimáků navíc — s tím se dá žít.
- Ptejte se po domácích receptech. Kopřivová jích, cibulová voda, nebo mýdlový roztok mají své místo. V našem chatu v práci vznikla dokonce sbírka tipů — celkem vtipné čtení.
- Pozorujte – a počítejte víc s časem venku než dřív. Bez postřiků se o zahradu víc staráte rukama než penězi.
Je to pro každého? Nejsem si jist…
Není to dogma, ne každému sedne práce navíc ani pohled na pár děr na listech. Prostě vyzkoušejte — měsíc není věčnost. Pokud máte dobrou zem, trochu trpělivosti a možná i špetku zvědavosti, stojí to aspoň za pokus. Vždyť i ten můj soused z Prahy od loňska jede „na bio“, i když se přitom tváří otráveně…
Máte zkušenosti s pěstováním bez chemie? Nebo znáte fintu, na kterou se zapomíná? napište do komentářů, v chatu v práci už se na nápady čeká. V každém případě – spokojenou zahradu bez hrozby otravy přejí všichni kolem.
V zásadě – chcete-li zkusit měsíc bez chemie, možná budete překvapeni. Nebo možná už jste, a já jen opakuji známé. V každém případě: někdy méně znamená víc, ale, no, každý si to musí vyzkoušet sám…
