Věděli jste, že brambory vůbec nejsou jen „obyčejná“ příloha? Podle toho, co mi jednou vyprávěl soused na chalupě, to byl za první republiky hlavní zdroj energie pro půlku vesnice. A dcera mi nedávno v lese ukazovala nějaké „retro“ odrůdy, které jsem znal leda z dětství. tak jsem se zamyslel, proč vlastně staré odrůdy mizí — a jestli to není škoda.
Staré brambory: Proč na ně babišky nedaly dopustit
Je zvláštní, ale svěží Salátová, Hraběnka nebo Keřkovské rohlíčky mají chuť, kterou v supermarketu prostě neuvidíte. Což, názor, ale matčina bramboračka (recept má na lednici už třicet let) z těch „pravých“ vždycky voněla celým domem. V našem chatu dokonce někdo psal, že brambory od rodinného farmáře chutnají i o 30 % sladčeji — sice to nemám jak ověřit, ale něco na tom bude.
- Víc chuti – staré odrůdy jsou často méně „kosmetické“, ale mají silnější, zemitější chuť.
- Lepší v kuchyni – ne každý nový typ je vhodný na knedlíky nebo škubánky. Tady jasně vedou klasiky.
- Přirozená odolnost – přežily horší časy, nepotřebují tolik postřiků. To potvrzuje i pán z místního družstva.
Navíc mne překvapilo, že evropská databáze starých odrůd počítá v Česku přes sto existujících typů. Jen je v regálech málokdy najdeme.
Říkáte nový je lepší? Já si nejsem jistý…
Fajn, některé novější brambory jsou opravdu atraktivní — lesklé, velké, omyjí se za minutu. Jasně, usnadní život. Ale když je vařím do polévek nebo na bramboráky, mám pocit, že to není ono. Chuť je často „nijaká“, i když možná je to jen zvyk.
Zároveň, jak mi nedávno tvrdil kamarád agronom, nové odrůdy jsou šlechtěné hlavně pro velké výnosy a vzhled. Důraz na opravdovou chuť a škrob se ztrácí. Zaznělo mi to podezřele, ale když srovnáte bramborovou kaši z Lady a třeba z Marabelu, rozdíl určitě poznáte.
Kde najít staré odrůdy dnes — a proč to stojí za to
Myslím, že většina lidí už staré odrůdy ani nepozná podle jména, ale pořád je můžete najít. Na farmářských trzích v Brně nebo Ostravě je mají malé stánky — ale musíte se vyptávat. Někdy dovezou i Přerovské nebo Vistarské, záleží, co aktuálně roste.
- Navštivte místní trh — zeptejte se na „staré brambory“.
- Podívejte se po malých farmářích na Facebooku — většina má své skupiny.
- Měsíce před sklizní někdy nabízejí prodej i školy či zahrádkáři.
No a v sobotu mi kolega dovezl pár kilogramů Keřkovských rohlíčků z Vysočiny. Nebyly nejhezčí, ale bramboráky voněly jako na Velikonoce u babičky. Možná je to jen nostalgie, nevím.
Proč stojí za to staré odrůdy uchovávat
Kromě té opravdové chuti jde také o pestrost. Pokud mí rodiče a jejich parta staré odrůdy nepěstovali na zahradě, už by dnes většina zmizela. Mimochodem, některé druhy jsou přirozeně odolné proti suchu — což se letos na Moravě fakt hodí.
Navíc — a to jsem dříve fakt nevěděl — některé staré brambory obsahují vyšší obsah antioxidantů. To není marketing: například Modrá Kongo (ano, jmenuje se opravdu tak) má navíc fialovou slupku i dužinu. Možná jen já mám pocit, že když vařím takové jídlo, je to zážitek. V každém případě stojí za vyzkoušení.
Trochu shrnout? No, jak chcete…
Nebudu tvrdit, že všechny staré odrůdy jsou nutně lepší — některé se prostě nehodí na moderní vaření nebo jsou citlivější. Ale jejich chuť, pestrost a příběhy stojí za to poznat. Zkuste aspoň jednou v roce koupit „brambory jako od babičky“ a sami porovnejte. Když najdete nějaký zvlášť povedený recept nebo tip na pěstitele, napište do komentářů (mám teď v šuplíku tři nové odrůdy, o kterých nikdo moc neví…).
korunou všeho je, že když o staré odrůdy pečujeme, nekončí jen na talířích, ale zůstávají i pro další generace. Věřím, že na tom záleží — možná víc, než si dnes myslíme.