Věděli jste, že kombinační výsadba zeleniny může ovlivnit nejen úrodu, ale i čas, který musíte strávit v zahradě? Na minulém srazu našeho zahrádkářského spolku mi kolega Miroslav ukázal záhon, kde se ředkvičky a rajčata vyjímaly bok po boku – působilo to zvláštně, ale až donedávna jsem netušil, jak chytrý tah to vlastně je. Možná jste o tom slyšeli, možná ne, ale stejně mám pocit, že v Česku se o tom pořád málo mluví.
Ředkvička a rajče: kamarádi na jednom záhonu?
Přiznám se, mě samotného tahle kombinace zprvu dost překvapila — v našich končinách si většina lidí představí spíš tradiční řádky, kde má každý druh své jasně vymezené místo. Ale když se podíváte, jak to dělají ostřílení zahrádkáři na Vysočině nebo v okolí Brna, zjistíte, že sdílené záhony mají své velké výhody.
Rajčata jsou poměrně náročná na půdu i živiny, kdežto ředkvička je relativně nenáročná a rychle roste. Jenže — a teď přijde ten “wau” moment — ředkvička svým růstem půdu kypří a zlepšuje její strukturu právě pro kořeny mladých rajčat. A co víc, její vůně dokáže odradit některé škůdce, kterým rajčata chutnají. Takhle mi to popisovala moje máma, že v jejich staré zahradě se díky ředkvičkám v jednom roce rajčata vyhla všem mšicím.
Výhody, o kterých málokdo mluví
- Rychlost sklizně: Ředkvičky vyloupnete ze záhonu už za 3–4 týdny. Když rajčata začnou bufetovat prostor, ředkvičky už dávno leží na vašem chlebu.
- Přirozená ochrana: Jak už jsem zmiňoval, některé zdroje (a moje zkušenost taky) tvrdí, že pach ředkviček může zmást škůdce, co by si jinak troufli na rajčata.
- Lepší využití záhonu: Klasická zahrádkářská rada: každý centimetr půdy využitý, žádné holé fleky kolem sazeniček. Takže žádné zbytečné plevelení navíc.
- Půda v lepší kondici: Kořínky ředkviček jemně kypří půdu kolem výsadby – a to se leckdy hodí, když máte těžší prachovou zeminu někde u Mělníka.
Jak na to: stručný postup
- Vysejte ředkvičky mezi řádky čerstvě zasazených rajčat. Osobně nevyměřuji pravítkem, prostě mezi dvě sazenice rajčete dám pásek ředkviček.
- Rajčata zasaďte tak, jak jste zvyklí. Hlavně jim dopřejte dost místa. Ředkvičkám to v začátku nevadí, vyrostou dřív, než rajčata začnou pořádně zabírat prostor.
- Pravidelně zalévejte. Ředkvičky mají rády vláhu, takže v suchých letech (jako loni u nás na severu) je nutné na to myslet — jinak budou dřevnaté.
- Sklízejte včas. Pokud ředkvičky neodeberete, začne se záhon “mačkat” a rajčata neporostou jak mají. Zvyk jsem si na to dávat samolepku na kalendář.
Dává to smysl všude?
V Plzni se prý kvůli jílovité půdě moc neosvědčilo — různé mikroregiony mají specifika, tak bych to bral s rezervou. Možná zrovna u vás to nebude bomba. Ale u nás v Polabí jsme měli lepší úrodu, než když ředkvičky byly o tři záhony vedle. Nedávno jsme to řešili i v našem chatu s kolegy — je to prostě trochu pokus, ale za vyzkoušení to stojí.
Tip na závěr (a trochu nečekané zjištění)
Pokud chcete, zkuste mezi rajčata a ředkvičky dát ještě pár semínek bazalky nebo měsíčku. Nejenže to vypadá pěkně, ale zároveň odradíte další škůdce. Nedávno jsem někde četl, že kombinace těchto rostlin tvoří v záhonu malý ekosystém, takže možná zafunguje i u vás — no, uvidíme…
Máte vlastní tip, jak kombinovat zeleninu na jednom záhonu? Napište do komentářů, doma vždycky rádi zkoušíme něco nového — v příští sezóně třeba pošlu zkušenosti zase já. v každém případě přeji hodně trpělivosti a radosti z vlastní zeleniny — a kdyby něco, zaházet řádek navíc ředkvičkou nikdy neuškodí.
