je to zvláštní – přesně před týdnem jsem v našem domě zaznamenal stejné zoufalství, jako řeší většina lidí v Česku každé jaro: na zahradě místo šťavnaté trávy rozježděné hnědé placce, která vzdáleně připomíná trávník. Kolega v práci říká, že se s tím smířil už dávno. Jenže… proč se vlastně většině trávníků po zimě nedaří se znovu nastartovat, i když na jaře všichni hnojí, sypou a sekají jak diví? Všude mi vytrvale tvrdí, že mám dělat „jarní péči“. Možná to ale děláme všichni úplně blbě.
Kde je zakopaný pes? Nejčastější omyly Čechů
Většina průšvihů začíná už koncem zimy. Jasně, sníh odtál – lidi nadšeně první březnový víkend vyběhnou na zahradu s hráběma a pustí se do velkého „pročišťování“. To je první klíčová chyba: v tomhle období je půda totiž často ještě promočená, nevyvážená a samotná tráva má nulový apetit k regeneraci.
- Chůze po mokré trávě: To, co vypadá jako neškodná procházka, může napáchat sakra velké škody – šlapete kořeny a ničí se přirozená struktura půdy, což se často projeví až za pár týdnů.
- Brzké jarní hrabání: Takhle si koledujete o protrhání citlivých mladých výhonků. Lepší počkat na první skutečně teplé dny (no, někdy i polovina dubna), kdy už má tráva chuť žít.
- Plochování (vertikutace) v nevhodnou dobu: Udělat vertikutaci moc brzo má za následek jen další oslabení, případně otevřete dveře mechu a plevelu, místo aby vám to přidalo na hustotě.
Co funguje: stručný, upřímný manuál
Vím, že rady typu „počkat a nesahat“ nejsou v Čechách oblíbené. Ale zkušenost – i když možná někdy trochu náhodná – fakt ukazuje: nejlepší začátek je počkat, až půda proschne do hloubky zhruba 5 cm. To poznáte docela snadno: zkuste do země zabodnout klacek — když nejde lehce a noha vám neklouže, je čas začít.
Začněte jemným úklidem: větší větve, listí, odumřelé kousky rohkem hrábí. Žádné bušení do trávníku! Postupujte jako, když hledáte mince na poli: opatrně a s odstupem.
Jestli někde zůstala holá místa (každý druhý známý má letos fleky po hraboších), nezoufejte. Místo dramatu je radši dosijte – ideálně směsí, která odpovídá lokalitě. U nás na Plzeňsku funguje třeba směs pro suchou půdu, v jižních Čechách zase volí odolnější traviny kvůli jehličnanům.
Hnojení – méně je někdy víc
nedávno v našem chatu padla otázka, čím a kdy vlastně hnojit, aby to k něčemu bylo. Pravda je, že polovina lidí hnojí, sotva sleze sníh, což je spíš zbytečné trápení. Jarní hnojiva nasaďte až v době, kdy tráva skutečně roste: poznáte to podle toho, že ji musíte posekat aspoň poprvé v roce. Moje babička vždycky říkala, že „první seč je lepší kalendář než celý internet“.
Dávejte pozor na dávkování – lepší míň než víc, obzvlášť pokud jste na písčitých půdách (středočeský kraj je toho plný). Přehnané hnojení dokáže mladou trávu doslova „upéct“ — i když to možná zní přehnaně, minulou sezonu takhle skončily celé kusy předzahrádek v naší ulici.
Vertikutace: Kdy má smysl a kdy je to zbytečné
vertikutaci si všichni spojují s jarním startem, ale pravda je, že není vždycky potřeba. Pokud trávník není extrémně zanesený mechem nebo plstí, počkejte aspoň do konce dubna. Pamatujte: stačí jednou, ale pořádně – lepší krátkodobě trávník rozhodit než ho mučit co tři týdny.
Pár tipů, které jen tak nenajdete
- na Moravě letos docela frčely bio přípravky na obnovu půdy – kolega z Brna si chválil slepičí hnůj v granulích, mírně noční závan, ale tráva mu roste jako blázen
- v Karlových Varech dávají přednost vertikutačním hrábím místo strojů – prý mají méně plevelů (možná něco na tom je, kdo ví)
- zkoušeli jsme „mulčování“ posekanou trávou na holých místech — někdy to funguje skvěle, někdy ne (jestli máte tip, budu rád za zkušenost v komentářích)
Na závěr
je to vlastně jednoduché (a přitom těžké): nedělejte nic příliš brzy, pozor na zbytečné hnojení a nenechte se zahnat do extrémů trendy produktů. Mám za to, že českému trávníku dělá nejlíp obyčejný klid — a pak trocha trpělivosti. No, vyzkoušejte sami a klidně napište, jestli jste letos na jaře objevili něco, co vážně funguje. nebo máte svůj léty ověřený postup? sem s tím.
