Včera jsem cestou do práce zahlédl během ranní procházky čtvrti už čtvrtý nový skleník za týden. Lidé si je staví rychlostí, že by z toho zahradníci ve Žďáru mohli mít radost. Přitom málokdo skutečně ví, kde má být skleník správně postavený – většina lidí to prostě „plácne“ tam, kde je volno za kůlnou. Ale ono to fakt není jedno. O správném umístění rozhoduje půlka úspěchu a někdy i celá sklizeň. Když si to uvědomíte, docela to změní pohled na celou věc…
Kde český skleník (ne)stojí aneb Lidová tvořivost v praxi
V našem chatovém klubu jsme tohle na jaře vážně řešili. Karel postavil skleník pod borovicí — prý „alespoň nebude přímé slunce a nebude tam vedro“. Jenže o měsíc později zelenina vypadala, že jede na dovolenou do Mordoru. A vůbec nerostla. Jana naopak dala skleník ke zdi domu, protože to vypadalo hezky na Instagramu — zelenina spálená, vzadu stín, vepředu sauna.
Tady je pár hlavních chyb, které Češi dělají:
- Stavba ve stínu stromů – „proti přehřívání“, ale výsledkem je málo světla
- Příliš blízko plotu či sousedova dřeva – omezení větrání, plísně
- Západní strana — večerní úpal (vím, máma měla stejný problém u nás v Olomouci)
Proč (opravdu) na místě záleží – fakta a osobní zkušenosti
Nejsem žádný permakulturní guru, ale tohle mi fakt přijde jako věc, na které se shodnou i profíci: ideální místo pro skleník je tam, kde má od rána do večera co nejvíc slunce – a hlavně dopoledního. Jinými slovy: orientace ke světovým stranám je klíčová.
Východ–západ: dlouhá strana skleníku by měla směřovat na jih (ne, opravdu ne k západu — tam je večer takové pecko, že spálíte i kaktus). Slunce ráno zahřeje, večer už tolik nebombarduje. Taky větrání — průvan je základ prevence plísní, říkala mi sousedka Zdena (s pětadvaceti roky zkušeností). Bohužel často o tom ani nepřemýšlíme…
Drenáž a blízkost vody: kdysi jsem měl skleník přímo u kompostu – pohodlné, ale voda z něj stékala dovnitř, při větším dešti plavala celá úroda. No, možná jsem prostě měl smůlu, nevím…
Praktická rada – Takhle zjistíte správné místo i bez kompasu
Nemusíte být geodet. Stačí pozorovat zahradu celý den — kde ráno nejdřív přestane být rosa, tam je slunce. Kde je pravé poledne nejvíc světla, to je správně. Ve finále pomůže i jednoduchý trik — položit na trávu desku, na každý konec petku s vodou a sledovat, kde stín mizí první.
- Zkuste stavět mírně ve svahu – lepší odtok vody při dešti
- Nepodceňujte vzdálenost od stromů ani plotu (minimum metr od všeho)
- Blízko zdroj vody: hadice nebo sud, jinak se naběháte (zvlášť pokud máte malého pomocníka s konvičkou)
Skleníková „mapka“ pro české reality
V Česku je počasí fakt vrtkavé. Tady je rychlý rozpis podle krajů (minimálně podle toho, co mi vyprávějí kolegové z Brna i Plzně):
- Na severních svazích: opatrně, bývá tam méně slunce
- Jižní Morava: slunce většinou dost, hledejte i částečný stín odpoledne
- Vysočina: pozor na mlhy a mráz, stavte na otevřeném prostoru víc chráněném od větru
A ještě tip od mojí babičky z Vysočiny: „Když ráno vidíš, kde sedí v trávě kočka — tam je teplo, dej tam skleník.“ Možná v tom prostě něco je…
Co z toho plyne?
Upřímně: perfektní místo pro skleník neexistuje, ale pokud ho postavíte na severní stranu za šopou, sami si kopejte jámu úrody. Sledujte zahradu, vydržte pár dní, zapojte i rodinu — a nebojte se udělat malý experiment. Třeba právě to vám naservíruje rajčata jak z katalogu.
Vlastní zkušenost často nahradí stovky článků. Pokud máte svůj trik nebo tip, napište o něm do komentářů — v našem chatu to vždycky pomáhá. A jestli se začnou sousedi ptát, kde jste vzali takovou úrodu, klidně se pochlubte touto „tajnou recepturou“.
Však skleníky tu budou i za rok – jen to s tím místem zbytečně neuspěchejte. Vlastně na tom záleží víc, než se zdá… No, vy už víte.
