Na podzim hromadíme jablka jako křečci — a na jaře často házíme zbytek na kompost. Ale víte, které odrůdy mají vůbec šanci přežít celou českou zimu? Nedávno jsme v našem chatu diskutovali, proč některá jablka vydrží do března a jiná se rozpadnou už v prosinci. Antonovka versus Rubín — kdo je tady opravdový šampion české zimy?
Proč na Antonovku přísahaly už naše babičky
Moje máma vždy tvrdila, že “nic nevydrží tak dlouho jako Antonovka”. A faktem je — tahle odrůda opravdu něco pamatuje. Byla vyšlechtěna na ruském severu – to asi mluví za vše. Starší soused mi jednou říkal, že za minulého režimu to bylo prakticky jediné zimní jablko, které se na venkově skladovalo až do jara. Antonovky bývají neuvěřitelně tvrdé, kyselé, někdy až drsné na zub… ale ve sklepě vydrží měsíce. otázka—kolik lidí je dnes vlastně chce jíst?
plusy Antonovky? Pevná slupka, odolnost vůči plísním, skoro nulová pravděpodobnost, že celé shnije po dvou týdnech. Mínusy? Ne každý má rád její specifickou chuť, hlavně když dozraje “do dřeva” a ne do šťavnaté sladkosti, jako třeba Gala. I tak — jako surovina na štrúdl nebo pečená jablka nemá konkurenci.
Rubín: moderní klasika, která boduje i v supermarketech
U Rubínu je to trochu jiný příběh. Vznikl v 70. letech v Těchobuzi, což pro některé není vůbec “domácí” záležitost. Přesto teď kraluje na trzích i v prodejnách typu Rohlík — asi i proto, že vypadá na první pohled líp a je sladší. Rubín má nádhernou červenou barvu, je křehký, příjemně aromatický, prostě v něm není ta “staromilská” tvrdost.
Jenže — náš kolega skladoval v loni Rubíny vedle Antonovek a tvrdí, že Rubíny mu kolem Vánoc zplesnivěly. Prý záleží hodně na kvalitě sklizně, na suchu ve sklepě, možná i na tom, co předtím v bedně bylo. Podle mého Rubín je sice super na okamžitou spotřebu, ale třeba v lednu a únoru už často změkne, někdy až jak plastelína…
Srovnání: která jablka přežijí českou zimu bez úhony?
- Antonovka: držák, mínus trošku “punková” chuť; skladovat v ledovém sklepě, dát pozor na otlučení
- Rubín: chutnější, vizuálně lákavé, ale náchylnější na plíseň a tlakové skvrny
- Jonagold, Bohemia: mezičlánek, v supermarketech vydrží max do února, doma někdy o týden déle… nevím proč, ale nikdy mi do března nezůstalo jediné
kamarád mi minule říkal, že úspěch nespočívá jen v odrůdě, ale hlavně ve skladování — musí být tma, chlad, žádná jablka s kazy, občas přeorganizovat bedny a, světe div se, vyplatí se rozložit i suché kapradí mezi vrstvy.
Praktický mininávod: Jak na skladování jablek (a neudělat z nich mošt dřív, než chcete)
- Vybírejte pouze nepoškozená, nezasažená jablka (i malá “ťukance” jsou zkáza. Zjistil jsem na vlastní sklizeň).
- Kvalitní bedna — ideálně dřevěná. Kartony fungují, ale snadno nasáknou vlhkost.
- Jablka nesmí být na sobě — mezi nimi nechte prostor, pokud možno každé zvlášť.
- Optimální je sklep kolem 2-6 °C, vlhkost cca 80 % (to už je vyšší liga, ale fakt to pomáhá…)
- Jednou za měsíc zkontrolujte sklad a vše nahnilé co nejrychleji pryč.
na minulý podzim jsem udělal chybu, že jsem pár jablek vzal přímo z auta, kde byla ráno “namrzlá” — do týdne šly do kytek. Takže pozor na přechod teplot…
A konečný verdikt?
Antonovka je nedostižná v odolnosti — jestli vám nejde o sladkost, ale o zásoby na krizi, klidně ji sázejte i dnes. Rubín zase potěší chuťově i vizuálně, jen musíte být připraveni na to, že do jara nevydrží každé. Připouštím, že možná mám prostě slabost pro staré odrůdy… ale co už.
Ať už pěstujete nebo jen vybíráte na trhu, zkuste si pár kousků různých odrůd schovat do sklepa a za tři měsíce sami uvidíte, které jablko (ne)přežije. Pokud máte svůj trik, budu rád, když se o něj podělíte v komentářích nebo pošlete fotku svého sklepa. No, vy víte…
