Minulou zimu mi soused ve Vršovicích povídal: „Letos už ty stromy fakt nestříkám. Uvidím, co přežije.“ Přiznám se, trochu mě to zaujalo. Opravdu jsme v Česku závislí na chemii, nebo to bez ní zvládneme? A hlavně – má to nějaký smysl pro zahradu i pro nás samotné?
Možná jste o tom už debatovali při pivu — i v našem chatu se to točilo celé jaro kolem hrušní a padlí. Já sám jsem asi měsíc zpět omylem zapomněl postříkat švestku (no, práce, rodina…) a teď váhám: risknul bych to u celé zahrady? Pojďme se na to podívat bez růžových brýlí.
Bez chemie – co vás reálně čeká?
- Víc škůdců? Ano. První jaro vás fakt může čekat invaze mšic nebo obalečů. Není to katastrofa, ale počítejte, že plody nebudou na výstavu.
- Stromy se přizpůsobují pomalu – za jednu sezónu z nich nespadne celý ekosystém ani nezískají superschopnosti bojovat přirozeně s „breberkami“.
- Přírodní rovnováha se teprve tvoří. Pokud kolem máte další zahrady, kde se stříká, vydrží „dovoz škůdců“ až několik let.
Výsledky: ovoce pro lidi, nebo pro vosy?
Nechci mazat med kolem pusy – první dva roky to může být trochu zklamání. Plody bývají menší, některé zkažené už na stromě, někdy i popletené tvary. Ale! Chuť často překvapí – třeba jablka z nenašplíchaných stromů u nás za Říčany chutnají po opravdovém jablku. není to supermarket, ale je to vaše.
Viděl jsem i zahradu mojí tety, kde přes léto lítá nebývale moc motýlů a sýkorek – a soused tvrdí, že odkdy stříkat přestali, ploty už nepotřebují tak často natírat. Divné? Asi proto, že ubývá chemie ve vzduchu i v trávě…
Jak nechemicky zvládat škůdce: pár triků
- Podporujte ptáky a užitečný hmyz. Hnízdní budky, pítka, kvetoucí pásky kolem stromů – fakt to funguje, i když ne hned první sezonu.
- Vybírejte rezistentní odrůdy. Například „Rubín“, „Topaz“ nebo „Jonagold“ zvládnou většinu chorob bez chemie, aspoň podle zkušeností z Havlíčkova Brodu.
- Ruční sběr nebo síťky. Jo, zní to archaicky, ale když vám na jaře vylezou housenky, prostě je sundejte ze stromu, nebo nastražte lepicí pásy. Ze začátku to může být opruz…
Má to smysl? Ekologie, zdraví & sousedé
Není to jen o zahradě – obecně platí, že čím méně chemie v okolí, tím více zpěvného ptactva, žab a včel. Na vlastní uši slyším, že v sousedství bez postřiků to žije víc. mamka navíc tvrdí, že po nenašplíchaném ovoci ji nebolí břicho (i když může být psychika…).
Jo, ze začátku si soused možná poklepe na čelo: „To bys měl radši skácet, než nechat žrát červům.“ Ale ve chvíli, kdy vaše děti poprvé nesní jablko rovnou ze stromu – bez mytí, bez obav – pochopíte, že to občas stojí za to vyzkoušet. a po pár letech už nebudete chtít zpět.
Co dělat, když chcete zkusit „chem-free“ péči o sady?
- Začněte s pár stromy – neriskujte hned vše.
- Dbejte víc na výživu půdy a pestrou výsadbu v okolí.
- Sledujte, co a kdy se na stromě děje (klidně si vést zápisky, nejlepší objev roku podle kolegy ve Vlašimi!).
- Nebuďte na to sami – spojte se s místními zahrádkáři nebo komunitou na Facebooku („Permakulturní ČR“ nebo „Přirozené ovocnářství“ jsou super).
Závěr, ehm… vlastně spíš „to be continued“
Není to jednoduché, není to bez práce. Ale dává to smysl – nejen pro vás, ale i pro budoucí generace a krajinu kolem. možná jste už taky přestali postřikovat, nebo naopak bez chemie nedáte ani kopretinu. Napište do komentářů, jaký byl váš první rok „na přírodno“. Vždyť o tom ta opravdová zahradní radost je… v různorodosti a sdílení. Tak někdy zase příště – u pletí jabloní!
