Věděli jste, že ve spoustě českých zahrad rostou v rajčata a papriky už skoro v únoru? Ne, není to photoshop. Tohle kouzlo zvládají zahradníci, kteří místo drahých skleníků využívají stará okna — často po rekonstrukci bytu nebo chalupy. A nejčastěji jsou to právě naši důchodci. Možná vám ta představa přijde trochu „retro“, ale na vlastní oči jsem viděl, že to pecka prostě funguje.
Když stará okna dostanou nový život
Na minulém víkendovém pobytu na chatě jsme se s kolegou z práce dohadovali, co vlastně dělat s hromadou starých oken. Vyhodit? Neekologické. Prodat? Směšná cena. A soused pan Novotný, ročník 1947, se jen smál. Že prý: „Kluci, jste mladí a líní. Z toho uděláš skleník raz dva.“ No, pravdu měl — i když na začátku jsem to bral jako fórek.
Zamysleli jste se někdy, proč se do toho pouští hlavně starší generace? Možná je to zvyk recyklovat, možná zkušenosti, možná jen chuť zkusit něco svýho, co nebude stát majlant. kdybych měl spočítat, kolik takových skleníků jsem v posledních měsících po kraji viděl — bylo by to nejmíň tucet. A často fakt krásně vypadají, ne jen nějaký provizorium.
Výhody „okenního“ skleníku, které by vás nenapadly
- Cena – Základní materiál vyjde doslova na nulu. Okna máte po rekonstrukci, v lepším případě vám je někdo dá, protože to chce jen odvoz.
- Ekologie – Věci, které by skončily na skládce, znovu žijí vlastní život. Je v tom trochu toho českého švejkovství, ale koho to trápí?
- Individuální rozměr – Nemusíte řešit typový rozměr jako u nových skleníků z hobby marketů. Tady je rozměr přesně podle toho, kolik oken ukořistíte.
- Pohodlí – Sklo dobře drží teplo. Soused tvrdí, že díky dvouvrstvým oknům mohl začít sázet rajčata už v březnu.
- Originalita – Zkuste najít dva stejné skleníky – prakticky nemožné. Každý kousek je svým způsobem unikát.
Na co si dát pozor, když se do toho pustíte
Nechci vám malovat vše narůžovo, protože stavba skleníku z oken není úplně sranda. na našem chatu v Křivoklátsku soused říkal, že největší záhul je sesadit okna tak, aby po zimě nikde neteklo a nedeformovalo se dřevo. Těsnění je základ, jinak vám budou uvnitř růst spíš houby než rajčata. A pozor na staré barvy — někdy obsahují olovo, což není úplně zdravá romantika.
Když jsem si to zkoušel na vlastní pěst (spíš taková improvizace, aby moje žena neřekla, že jsem k ničemu), zjistil jsem, že kovové panty z původních oken zachrání moře práce. Nevyhazujte je! Jinak může vzniknout i docela pěkný problém — skleník, který nejde otevřít.
Postup v pěti větách, aby vás to neodradilo
- Srovnejte si okna rozměrově, zvažte půdorys (čtverec, obdélník, L-ko — záleží, kolik máte kusů).
- Připravte si pevný základ, klidně pár starých cihel, a zakotvěte rohové sloupky (ideálně z tvrdého dřeva).
- Na sloupky přimontujte okna podle velikosti. Rámujte kouty, klidně přidejte kovové vzpěry proti větru.
- Věnujte opravdu pozornost těsnění — těsnicí páska z Bauhausu bude váš nejlepší kamarád.
- Střecha? Část oken dát vodorovně nahoru nebo použít polykarbonát ze zbytků — fantazii se meze nekladou.
Funguje to, nebo je to jen nostalgie?
Před pár týdny jsem v našem místním chatu četl, jak jeden pán v Dolní Lutyni sklízí okurky už koncem dubna. Možná mu jen přeje počasí, ale když jsem se tam prošel kolem plotu, rajčata doslova bujela. Takže z mojí zkušenosti — stojí to za zkoušku, i když možná na první pokus nebude váš skleník vypadat jak z katalogu Mountfieldu.
Všichni si dnes hrajou na eko-hrdiny bla bla. Ale skleník z oken po rekonstrukci je fakt něco, co dává smysl. Trochu dřiny, pár oděrkek… a výsledek je skoro lepší než kdejaká plastová obluda z reklamy.
Co dodat…
Máte zkušenost se stavbou vlastního skleníku? Nebo vám nové okno od sousedů překáží ve sklepě už několik měsíců? Napište mi nebo přidejte fotku do komentářů — třeba společně přijdem i na lepší postup. Tak nějak to v životě chodí, že nejlepší nápady jsou vlastně úplně obyčejné.
