Jak často projdete kolem staré hrušně a všimnete si, že polovina plodů už visí na strome napůl rozpadlá? Je to zvláštní — soused mi nedávno říkal, že letos má stejný problém. A není jediný. Hrušky se rozpadají dřív, než je vůbec stihnete posbírat, a zůstává po nich jen sladký chaos a kupa vos kolem kmene.
Na první pohled malichernost. Ve skutečnosti ale důvod, proč se s tím Češi často trápí, leží někde mezi počasím, odrůdou a vaším postoji k „dokonalému ovoci“. Nejsem si jistý, že existuje univerzální recept — ale zkusím to rozebrat jednoduše a upřímně.
Faktory, které ničí české hrušky přímo na větvi
- Přemokření a sucho — v našich podmínkách (hlavně v Polabí nebo na jižní Moravě) je poslední roky počasí jako na houpačce. Jeden den prší, druhý den vyprahlé vedro. Hrušky na to reagují dost citlivě: buď praskají, nebo se rozpadnou zevnitř. Můj táta tohle letos řešil na chatě celé léto.
- Nemoci — hlavně monilióza. Ta potvora (houbová infekce) napadá plody a během pár dnů dokáže přeměnit šťavnatou hrušku v hnědou mumii. Rozpadá se doslova mezi prsty. Bohužel, stačí jedna deštivá série a je to.
- Přezrálost — možná jste zmeškali ideální chvíli sklizně. Některé odrůdy (např. ‚Williamsova‘ nebo klasická ‚Boscova lahvice‘) se musí sbírat ještě tvrdší — doma pak krásně dojdou. Pokud je necháte, prasknou a změknou přímo na větvi. taky jsem si tím prošel.
- Škůdci — vosy, červi, někdy dokonce drozdi. Letos jsme v zahrádkářském kroužku řešili, jak proti nim bojovat. Mimochodem: žádný zaručený trik neexistuje, ačkoli moje máma stále věří v roztok octa…
Mýty a realita: není hruška jako hruška
Ještě horší je, že spousta rad na internetu nefunguje, nebo se týká úplně jiných druhů hrušek, než máme v Česku na zahradách. Nedávno v našem chatu někdo radil zalévat slabým roztokem jodu — no, upřímně, neviděl jsem rozdíl, jen smrdělo to celé léto. Většinou dost záleží na stáří stromu a půdě — hruška, která vypadala bídně na sídlištní hlíně někde v Brně-Bystrci, klidně ve Štěpánově vzkvétala.
A třeba loni jsem si všiml, že některé staré odrůdy (koženky, hrušky máslovky) plody většinou udrží déle. Ty novější, rychlerostoucí na podnožích, dost často „vypustí duši“ ještě v srpnu.
Praktické rady, co vám možná zachrání úrodu
- Sklízet dřív, než budete chtít. Opravdu — pokud hruška pustí při mírném zkrutu, trhejte. Doma je nechte „dojít“ na okně, jinak riskujete rozpad přímo na stromě.
- Pravidelně kontrolovat nemocné plody. Jakmile objevíte tmavé skvrny, odstraňte celý plod a odneste dál od stromu, nejlépe do popelnice. Kompost není ideální — houbu v něm nezničíte.
- Správná zálivka. Pokud je sucho, zalijte strom jednou za 10 dní pořádnou dávkou — nic „po troškách“, spíš silný liják. Ale pozor, nepřehánět — v těžké jílovité půdě můžete hrušky utopit.
- Stříhat větve pro více vzduchu. Hustá koruna znamená víc vlhka a nemocí. Chce to odvahu — příští rok vám strom poděkuje víc, než si myslíte (i když možná přijde o pár plodů teď).
Co dělat, když už je pozdě?
Některé hrušky zachrání jen rychlý kompot nebo koláč — ale to asi všichni známe, ne? Vlastně v našem domě teď voní právě štrúdl od sousedky. Možná se to nikdy nepodaří zcela vychytat. Někdy je lepší smířit se s tím, že příroda si prostě vezme svoje (minimálně vosy s tím počítají).
vlastně — pokud máte nějaký netradiční způsob, jak zachránit hrušky před rozpadem, napište mi do komentářů. Rád zkusím nové nápady, protože… no, stářím je člověk pořád méně ideální, i pokud jde o ovoce.
