Literární přísloví a význam jazyků pro národy
V Irsku existuje přísloví: „tír gan teanga, tír gan anam“ – země bez jazyka je zemí bez duše. Zástupci několika zhruba šedesáti menšinových jazyků v Evropě, jež označují jako minoritizované, se nedávno setkali v Barceloně, aby diskutovali o tom, co znamená ztratit jazyk a jak jej zachránit.
Diverzita jazyků a její význam pro společenské zdraví
Rozmanitost jazyků je srovnatelná s biologickou rozmanitostí a slouží jako ukazatel sociálního blahobytu. Přesto však některé evropské jazyky mizí. Příkladem je bretonština, která vymírá, protože její mluvčí odcházejí. Udržet jazyky naživu zejména u mladých lidí je stále složitější v digitálním prostředí, které je stále více monolingvální.
Případ katalánštiny jako příklad úspěchu
Uvedeným příkladem je katalánština, kterou používá zhruba deset milionů lidí. Díky desetiletím jazykové ponory v systému veřejného vzdělávání od mateřských školek až po vysokoškolské instituce ovládá katalánštinu nebo ji rozumí asi 93,4 % populace, ačkoli všichni jsou také přítomni v španělštině. V Katalánsku jsou oba jazyky oficiální a vzniká tak téměř vyvážená bilingvní kultura.
Nicméně nejnovější statistiky ukazují, že pouze 32,6 % dospělých uvádí, že katalánština je jazykem, který běžně používají. Tento podíl klesá, zejména u mládeže, která vnímá katalánštinu jako jazyk v neustálém ohrožení ze strany španělštiny (a nyní i angličtiny). Někteří katlané dnešní situaci považují spíše za kulturní artefakt než za živý jazyk.
Kontrola a regulace jazyka v médiích
V katalánských médiích pracují nejen redaktoři, ale i „korektori“ – jazyková policie, která odstraňuje jakékoliv neshody, slovní hříčky či neologismy z vysílání či publikací. Výsledkem je, že jazyk může působit rigidně a nezajímavě, což částečně ovlivňuje jeho klesající popularitu u mládeže.
„Mluvím valencijským dialektem katalánštiny a vadí mi, že mě lidé opravují, jako bychom měli mluvit nějakou dokonalou verzi jazyka,“ říká Blanca Trull Armengol z Evropské sítě jazykové rovnosti (ELEN). „Je to živý jazyk, a pokud zařazujeme slova z jiných jazyků, nemělo by být vnímáno jako nějaká kontaminace.“
Frisian a svoboda tvůrčího vyjádření
Fríský jazyk je mateřským jazykem Mirjam Vellingy a zhruba půl milionu dalších lidí v severním Nizozemí. Aktivně podporuje používání jazyka bez přísného prosazování puristických pravidel. „Pokud to znamená začlenění holandských nebo anglických slov, je to v pořádku,“ říká. „Nechceme jej uvést do muzea. Když ztrácíme jazyk, ztrácíme i způsob bytí a spojení s předky. Pokud je jazyk potlačován, vidíme více deprese a špatného zdravotního stavu, protože nám chybí část identity.“
Pro některé mladé je mluvení frisianem atributem „cool“, například v rámci hudebních skupin, které zpívají ve fríštině. „Existují roky, co kapely zpívají ve fríštině, ale bohužel nemáme Kneecap. Trochu závidíme Kneecap.“
Irská jazyková scéna a její aktuální stav
Rapperi Kneecap významně přispívají k popularitě irštiny, která zažívá vzestup především díky zvýšenému zájmu o studium na všech úrovních vzdělávání. „Kneecap odráží život a rozmanitost mladých lidí prostřednictvím irského jazyka,“ říká Conchúr Ó Muadaigh z irského jazykového sdružení Conradh na Gaeilge. „Jejich autenticita přitahuje mladé generace, protože představují živý jazyk.“
V Irské republice mluví irsky asi 1,9 milionu lidí, přičemž přirozeně jím denně komunikuje zhruba 624 000. Během konfliktu v Severním Irsku získal jazyk neočekávanou podporu, když republikánští vězni začali studovat irštinu v rámci takzvaného Jailtacht, což je odkaz na oblasti irsky mluvícího regionu Gaeltacht.
Po propuštění z vězení v rámci Dohody z Velkého pátku v roce 1998 se mnozí zapojili do vzdělávání a komunitního aktivismu a irština začala v severní části ostrova rozkvétat. V Gaeltachtu na západě Irska však jazyk upadá, částečně kvůli rostoucí poptávce po rekreačních domech, což nutí mladé lidi odchod z regionu.
Výzvy a možnosti zachování jazyků
Prezidentka ELEN, Elin Haf Gruffydd Jones, upozorňuje, že úbytek obyvatel v odlehlých oblastech vede k poklesu valštiny. „Pokud nebude dostatečné investice, dojde k odlivu mládeže a pokud si bohatší lidé budou kupovat rekreační domy, vznikne napětí,“ říká. „Rozdíly v bohatství korespondují s nerovnostmi v používání jazyků.“
Jedním z příkladů úspěchu je růst baskického jazyka Euskera, který byl podobně jako katalánština potlačen za režimu Franka. V Baskicku si rodiče mohou vybírat ze tří vzdělávacích modelů – od 100% španělského, přes 50% španělského a Euskery, až po 100% Euskery, přičemž většina z nich volí vzdělávací systém s plnou výukou Euskery (přibližně 90 % populace).
Euskera je starověký jazyk, který není příbuzný žádnému z asi 100 indoevropejských jazyků. Jeho původ je předmětem zkoumání, ale pro Manexe Mantxolu Urrate z asociace Kontseilua je důležitější, jak se jazyk zachoval a proč přežil v prostředí hegemonických francouzských a španělských států.
„Pro nás není důležité, odkud pochází nebo kdy vznikl, ale jak se mu podařilo přežít do dnešních časů navzdory nadvládě Francouzů a Španělů,“ říká. „Ochrana jazyků je především ochranou nás samotných, jazyk nás zachrání.“
Závěr
Jazyky, které každý den používá několik milionů lidí, jsou stále živé. Nedávný průzkum Eurobarometru ukazuje, že 84 % Evropanů podporuje menšinové jazyky Evropské unie. Nicméně jejich omezená přítomnost na digitálních platformách či sociálních médiích je vystavuje riziku marginalizace. Pokud mají jazykové komunity v budoucnu pokračovat ve své evoluci, je třeba uvolnit přísná pravidla, která mají na jejich zachování dohlížet, a umožnit jim žít i trochu volněji.
