Rostoucí náklady na bydlení v Evropě
V posledních letech se náklady na bydlení staly významnou zátěží pro mnoho domácností v Evropě. To platí jak pro ty, kteří usilují o koupi nemovitosti, tak pro nájemníky. Cena nemovitostí ve většině zemí rostla rychleji než mzdy, což zvyšovalo finanční tlak na obyvatelstvo. Stejně tak nájmy zaznamenaly exponenciální nárůst ve velkých městech, ačkoliv i v předměstských oblastech a menších univerzitních městech se náklady výrazně zvýšily.
Politická reakce a absence téma bydlení v agendách
Vzhledem k tomu, jak moc ovlivňují náklady na bydlení kvalitu života Evropanů, je toto téma často opomíjeno v agendách levicových politických stran. Když se politici problematiky bydlení dotknou, zaměřují se většinou pouze na výstavbu nových domů. Například bývalý německý kancléř Olaf Scholz slíbil roční výstavbu 400 000 nových bytů v Německu, avšak tento cíl se jeho vládě nepodařilo splnit. Naopak krajní pravice, například Strana svobody (PVV) v Nizozemsku nebo Chega v Portugalsku, učinily krizí dostupnosti bydlení předvolební téma, přičemž jejich jednoduchá rovnice zní: bydlení by mělo být dostupné pouze pro domácí obyvatele.
Prekážky v politizaci bydlení a možné směry reformy
Otázkou zůstává, jaké jsou hlavní překážky, které brání ostatním politickým stranám v aktivní diskusi o bydlení. A co by mohla představovat progresivní evropská agenda v této oblasti? V rámci výzkumné iniciativy Progresivní politika, jejímž cílem je šířit poznatky sociální vědy širšímu publiku, bylo zveřejněno osm výzkumných zpráv, které se tímto tématem zabývají.
Rozdílné přístupy k bydlení v Evropě
Evropské společnosti se výrazně liší v organizaci bydlení. Většina zemí stále preferuje vlastnictví nemovitostí, ale míra vlastnictví se mezi jednotlivými státy značně liší. Některé země, například Německo, Rakousko či Švýcarsko, mají více než polovinu populace v nájemním bydlení. S narůstající nedostupností vlastnictví se stává pronajímaní hlavní formou bydlení zejména u mladších generací a v největších městech Evropy.
Paradigma bydlení jako majetku vs. jako sociálního práva
Pro srovnání je užitečné rozlišit dvě hlavní paradigmata politiky bydlení: bydlení jako majetek oproti bydlení jako sociálního práva. V prvním případě je bydlení chápáno jako investice, jejíž cílem je generování finančních výnosů, což je závislé na růstu cen. Tento přístup se od 80. let 20. století stal dominantním, a s ním i tendence k omezení sociálního bydlení, deregulaci nájemních trhů a vytváření nových investičních struktur, které ovlivňují ceny domů.
Důsledky přechodu od sociálního k investičnímu modelu
Tyto změny oslabily koncept bydlení jako formy sociálního práva. Nerovnosti v přístupu k bydlení podle místa či podmínek vyvolaly velké nespokojenosti, které přispěly k rostoucí podpoře radikální pravice. Pokud chtějí progresivní strany problém skutečně řešit, musí akceptovat, že bydlení je primárně otázkou spravedlivé distribuce a redistribuce zdrojů. Nemohou ho vnímat pouze jako soutěžení, kdo má lepší kompetence nebo kdo dokáže postavit více jednotek. Politika bydlení je o rozhodování, kdo má z bydlení prospěch, kdo nese náklady a jaká je rovnováha mezi trhem a kolektivní odpovědností. Pro progresivní strategie je klíčové, aby bylo bydlení dostupné, bezpečné a méně spekulativní.
Strategie k posílení sociálního bydlení
Pro dosažení tohoto cíle je nutná větší veřejná investice do sociálního bydlení jako součást širší strategie zvýšení nabídky. Ovšem návrat k sociálnímu bydlení z 70. let 20. století nestačí. Je důležité, aby bylo dostupné nejen nejchudším, protože přísná kritéria přijetí mohou podkopat podporu napříč třídami a vést ke stigmatu. Například ve Vídni žije přibližně 40 % domácností ve veřejném či sociálním bydlení, přičemž široký přístup a silná nájemní práva pomáhají budovat širokou politickou podporu pro dlouhodobé investice.
Vyvažování nabídky a distribuce
Důležitým aspektem je řešit jak zvýšení nabídky bydlení, tak efektivní redistribuci stávajícího majetku. Mnoho evropských zemí nyní čelí problémům s plným využíváním či naopak nevyužíváním dostupného bydlení; v Německu například mladé domácnosti a imigranti trpí přelidněním, zatímco starší generace je příliš podutilizována. Politiky musí podporovat přesun a sdílení prostoru spolu s výstavbou nových jednotek.
Důležitost správného plánování hustoty osídlení
Zvyšování hustoty obytných oblastí je nevyhnutelné, avšak musí být provedeno citlivě. Výzkumy z Evropy a USA ukazují, že veřejná podpora densifikace závisí na návrhu a provedení projektů. Pokud jsou do plánování zapojena místní společenství, pokud jsou ochráněny okolní služby nebo zelené plochy a je zachována dostupnost, je odpor výrazně nižší. Nezahrnuje-li densifikace aspekty sociální integrace a environmentální udržitelnosti, bude politicky neprosaditelná.
Veřejné financování a soukromé investice
Tato agenda vyžaduje významné veřejné investice. Poměry mezi bohatstvím a příjmy jsou do značné míry poháněny boomem na realitním trhu, který vytváří finanční zdroje. Daň z dědictví je populární, ale například daně z majetku nebo kapitálových zisků mají větší podporu, zvláště pokud jsou výnosy spojeny s podporou dostupného bydlení. Příklad Rakouska ukazuje, že cílené fondy, financované odvodem menších částek a reinvesticemi zisků od sociálních poskytovatelů, mohou udržet velkou nabídku.
Využití soukromých investic a regulací
Progresivní strany by měly strategicky využívat soukromé investory. Plánování využití půdy, stavební předpisy nebo veřejné půjčky mohou být vázány na podmínky: povinnosti reinvestovat zisky, poskytovat bydlení za náklady nebo respektovat omezení ziskovosti. Politika bydlení by tak neměla být pouze volbou mezi trhem a státem, ale spíše jejich řízením k sociálním cílům.
Důležitost boje proti narativu radikální pravice
Radikální pravice se v problematice bydlení aktivně angažuje, protože progresivní strany ji opustily. Její jednoduchá odpověď – obviňovat imigranty z nedostatku bydlených kapacit – je morálně i ekonomicky nespravedlivá. Pokud však centristické levicové strany nadále nabídnou jen tržní nebo technokratické řešení, získají radikální hlasy. Bydlení je však otázkou spravedlivé distribuce a sociálních práv, nikoli pouze stavěním nových domů.
Výzva pro progresivní politiku
Progresivní strategie musí být odvážné, pokud chtějí změnit nynější status quo, který považuje bydlení za majetek určený ke kulturnímu zhodnocení bohatství. Musí také stavět široké koalice podpory, jež umožní dlouhodobé investice do dostupného a spravedlivého bydlení. Výzkumy ukazují, že takové politiky mají šanci na úspěch a jsou obecně veřejností podporovány. Otázkou je, zda mají progresivní strany odhodlání je prosadit a zda jsou ochotny postavit se politice scarcity a obviňování, jež šíří pravice.
