Historické postoje a jejich proměna
V období dospívání si někteří vzpomínají, že nejvýraznější věta v němčině byla: „Prohráli jsme dva světové války a jsme na to hrdí.“ Vyjadřovala hlubokou mencipaci vůči vojenské moci a i policisté měli v uniformách zelenou barvu, aby vypadali víc jako lesníci než vojáci. Dnes však německý kancléř Friedrich Merz plánuje posílit armádu a učinit ji nejsilnější v Evropě. To vzbuzuje otázky o možných důsledcích této změny směřování.
Poválečné závazky a rearmament
Po porážce v druhé světové válce, kdy byli Němci osvobozeni spojenci, složili přísahu „nikdy více“: žádná válka a žádný Auschwitz. Přestože Německo v roce 1955 obnovilo vojenské schopnosti, šlo o občany v uniformách, nikoli o vojáky plnící rozkazy. To však neznamenalo, že odolali příkazům; do roku 2011 platila povinná vojenská služba pro většinu mladých mužů.
Omezení vojenské činnosti a její rozšíření
Pro Němce bylo neuvěřitelné, že britská armáda nebo jiné vojenské síly bojovaly po celém světě. Většina jejich života se německá armáda držela za hranicemi země. Po sjednocení Německa v roce 1990 a první schůzi Bundestagu tehdejší kancléř Helmut Kohl oznámil, že je třeba zvýšit mezinárodní angažovanost země. V roce 1994 byla upravena legislativa, aby byla Bundeswehr nasazována i mimo rámec tradičních operací.
Veřejný postoj a změny v doktríně
Obyvatelé Německa byli stále opatrní ohledně představy, že by jejich vojáci dělali, co mají na výcviku, například „kopali studny“. Tato odpověď byla standardní reakcí na obavy pacifistů a odrážela dlouhou historii opakovaného vyučování o „nikdy více“ v rámci německého vzdělávacího systému.
Obrat v roce 1999 a národní bezpečnostní strategie
Všechno se změnilo v roce 1999, kdy tehdejší ministr zahraničí Joschka Fischer konstatoval, že je třeba zrušit heslo „nikdy více války“ ve prospěch „nikdy více Auschwitz“ v souvislosti s plánovanými operacemi v Kosovu. Tento krok byl motivován hrozbou, kterou představoval plánovaný „nový Auschwitz“ v Srbsku, a ukončil váhání veřejnosti s účastí v mezinárodních konfliktech.
Návrat vojenské služby a její reformace
Nyní Německo znovu zavádí povinnou vojenskou službu, tentokrát pod označením „dobrovolná vojenská služba“. To vzbuzuje dojem, že je to jen jinou formou propagandy. Diskuze o udělování významných mírových cen, například Ceny míru Vestfálska, patří mezi další kroky, které ukazují, jak se německá veřejná a církevní sféra mění ve svých postojích k válečným konfliktům.
Propaganda a kontroverze kolem vojenské služby
V současnosti německý kabinet navrhuje, že pokud by méně mladých lidí dobrovolně vstupovalo do armády, rozhodnutí, kdo půjde bojovat, bude určeno losováním. Program Presseclub například naznačoval, že vojenská služba má i „humorné“ aspekty, například inspekci genitálií, což je označováno za „bezplatné“ screeningy na rakovinu prostaty. Takové praktiky jen potvrzují, že stát se pokouší veřejnost znepokojivým způsobem podporovat znovuzavádění militarismu.
Feministické aspekty a otázky rovnosti
Německá feminista nedávno kritizovala, že povinná vojenská služba je v rozporu s rovností práv, a požadovala zavedení vojenské služby i pro dívky. Přestože feminismus usiluje o spravedlivější společnosti, v této debatě se klade otázka, zda nejde spíše o osvobození synů od obětování pro vlast. Vojenská účast je spojena s rizikem smrti, což je stav uváděn jako politická realita.
Kyjev a perspektiva válečného konfliktu
Exprezident Bundeswehru Patrick Sensburg upozornil, že každý den mohou při konfliktu v Ukrajině umřít nebo být vážně zraněni tisíce vojáků. Přestože je jeho hlavní starostí překonat tato čísla, neargumentuje proti válce, ale spíše řeší, jak nahradit ztracené vojáky. Podobně i Merz tvrdí, že Německo není ve válce, ale už není ani v míru. Tato slova jsou součástí toho, čemu odborníci označují jako „kognitivní válku“ propagandistickým prostředkem.
Racionalita pacifistické politiky
Podpora pacifismu neznamená, že Německo odkládá podporu Ukrajině. Naopak, je zde rozpor mezi kritikou válečného konfliktu a nedostatečným úsilím o mírové řešení. Německé vedení by mělo ve skutečnosti usilovat o deeskalaci a zabránit válce, protože země, která nečiní vše pro prevenci válek, ztrácí právo požadovat účast občanů v nich.
Veřejný odpor a odpor k vojenské službě
Veřejnost je vůči povinné vojenské službě spíše skeptická. Mladší generace do 30 let jsou proti, zatímco starší období jsou většinou pro. Německá Mírová společnost zaznamenala zvýšený zájem o občanské odporu v létě a doporučuje odpůrcům vojenské služby, aby se ji snažili preventivně vyhnout, například tím, že podají žádost o výjimku z důvodů svědomí. Německo tak navazuje na zákaz války od roku 1928, když podepsalo Kellogg-Briandův pakt, jehož cílem je zabránit dalšímu vypuknutí světové války.
Také autorka Mithu Sanyal, původem z Düsseldorf, se vyjadřuje k otázkám válečných postojů a předchozím změnám v německé společenské dynamice.
