Historické vzorce ruské agrese
Estonská politička a bývalá premiérka, Kaja Kallas, která je současnou šéfkou zahraniční politiky Evropské unie, tento týden požádala své úředníky, aby zjistili počet případů invazí Ruska do jiných států během 20. a 21. století. Výsledkem bylo zjištění, že Rusko napadlo celkem 19 států na 33 příležitostech. Tento údaj však nebyl jen akademickou statistikou; měl ukázat základní rozdíl v pohledu na ruský režim, především v kontextu současného konfliktu na Ukrajině a jeho historie. Kallas často čte historické knihy pro zábavu a na základě své vlastní zkušenosti s okupací Sovětským svazem tvrdí, že i když Sovětský svaz padl, jeho imperiální tendence zůstaly neukončené. „Rusko se nikdy skutečně nevyrovnalo s brutální minulostí, ani nepřijalo důsledky svých činů,“ říká. Podle ní je podstatou ruského režimu skutečnost, že „odměňování agrese povede k více válkám, nikoli k jejich ubývání.“
Zeď varování od západních politiků
Podobné varování vyslovil tento týden německý ministr zahraničí Johann Wadephul, který uvedl, že jeho tajné služby mu naléhavě sdělují, že Rusko nejpozději do roku 2029 vytvoří podmínky pro válku s NATO. Wadephul odhaduje, že Rusko aktuálně tymuje téměř jednu novou divizi každý měsíc, přičemž tyto jednotky směřují i proti západním zemím v rámci Evropské unie a NATO.
Francouzský prezident Emmanuel Macron pak popsal Rusko jako „stálou destabilizační sílu, která se snaží přepsat hranice a rozšířit vlastní moc“. Podle něj je Putin „predátor, tyran na našich dveřích, který neustále potřebuje jíst, aby přežil“. Krátce řečeno, vidí ho jako hrozbu pro Evropu.
Britský premiér Keir Starmer varoval: „Bez odstrašení má Putin ambici znovu zaútočit, a proto musíme být připraveni.“
Rozdíly v pohledech na ruskou zemi mezi Evropou a USA
Tyto názory však stojí v naprostém protikladu k postojům amerických izolacionistů. Steve Witkoff, realitní developer z New Yorku, který mimo jiné poskytuje rady Rusku, jak přesvědčit Donalda Trumpa, přiznal, že zná jen málo z historie a v květnu řekl, že si začal doplňovat znalosti sledováním dokumentárních filmů na Netflixu.
Po čtyřech návštěvách Moskvy však Witkoff ruskou situaci vnímá jako jakoukoli jinou a Vladimira Putina jako běžného světového vůdce. Tvrdí například, že není přesvědčen, že Rusko bude chtít expandovat po dohodě s Ukrajinou, když již dostalo čtyři její regiony. „Myslím, že představa, že Rusko chce okupovat celou Evropu, je naprosto nepravděpodobná,“ prohlašuje.
Witkoff se dále neovládá, když říká, že Putina nevnímá jako „špatného kluka“ a že celá situace je složitá. Podle něj Rusko skutečně touží po míru a podobně na to nahlíží i Trump. Jeho viceprezident JD Vance zase popřel jakékoliv expansionistické plány Ruska, přičemž poznamenal, že Putin není Hitlerem a že se na hranici přijatelnosti pohybuje na velmi nízké úrovni. Ve čtvrtek Putin dokonce nabídl, že písemně potvrdí, že nikde nebude útočit na jiné evropské země.
Rozpad jednoty západního bloku a vliv Trumpa
Pro Evropu je všechny tyto události deprimující, jelikož bez ohledu na opakované pokusy odstavit Trumpa od podpory Ruska se jeho postoj k Vladimiru Putinovi neustále vrací do původního stavu sympatie. Každý pokus přesvědčit Trumpa, že Rusko je agresor ohrožující Evropu a USA, se jeví jako marný. Trump opakovaně tvrdí, že Ukrajina nemůže vyhrát válku a že by měla přijmout své ztráty.
Nicméně, až do zveřejněníes nyní v únoru plánu Spojených států a Ruska na ukončení války, jenž obsahoval 28 bodů, a odhalení, že Witkoff údajně radil Rusům, jak přesvědčit Trumpa, evropské vedení přesně nechápalo, jak si USA představují novou podobu evropského uspořádání. Tento plán ukazuje, že Rusko je vnímáno jako legitimní partner, který má být odměněn za své nelegální pokusy o invazi na Ukrajinu.
Evropští lídři při čtení detailů této americké strategie pociťovali šok a paniku. Bývalý francouzský prezident François Hollande označil plán za historicky a dramaticky zásadní. Podle něj je snaha o uzavření míru na ruských podmínkách nebo ztráta části ukrajinského území nejen tragická, ale i znepokojující.
Josep Borrell, nástupce Kally na čele evropské zahraniční politiky, kritizoval Trumpův plán jako projev selhání strategie ustupování. Připomněl, že plnění jeho požadavků na výdaje na vojenskou ochranu, cla, digitalizaci a energetické zásobování nijak nevedlo k úspěchu. Evropě zůstává jediná možnost – být obezřetní a přizpůsobit se novému směru politiky USA.
Podle analytika Francoise Heisbourga je tento plán „v podstatě mír na podmínkách Ruska“, což označil za arogantní a škodlivé. Kritiky jako John Bolton zase tvrdí, že Trumpovi jasně nezáleží na Ukrajině a že jeho změny v názorech jsou jen předstírané.
Německý politik Norbert Röttgen tento posun označil za klíčový zlom, protože znamená, že „Spojené státy se nyní staví na stranu Putina a opouštějí základní principech transatlantického spojenectví.“ I když plán nakonec nebude realizován, vnímá se jako důsledek zásadní proměny mezinárodního uspořádání.
Reakce Evropy a budoucnost ukrajinského boje
Evropští politici se snaží minimalizovat dopad této situace, především před termínem, který Trump stanovil na 1. prosince, jako datum, do kdy má Ukrajina oznámit své kroky. Nejprve je třeba zjistit, co se vlastně děje. Podle některých diplomatů se již v listopadu na schůzce v Berlíně poprvé mezi lídry diskutovalo o tom, jak Witkoff plánuje řešit konflikt na Ukrajině.
Witkoff nejprve radil ruskému prezidentovi Putinovi o této iniciativě telefonicky, ještě předtím, než se konalo schůzka v Bílém domě s ukrajinským prezidentem. Na základě těchto telefonátů pak vznikaly první náčrty možné mírové dohody obsahující 28 bodů.
Postupně se začaly objevovat i různé kontakty mezi americkými a ruskými představiteli, včetně tajných schůzek, které vedly k přípravě strategie, jež má potenciál změnit tvář války. Přitom Evropané stále více rozpoznávají, že jejich zájmy jsou v této nové situaci ohroženy a je nutné hledat cesty, jak vybudovat alespoň základní bezpečnostní záruky.
Závěr a nejistá budoucnost
Podle některých expertů je možné, že Trump nakonec přijde s omezenými dodávkami zbraní či inteligence, aby tlačil na mírová jednání. Jiní však varují, že iniciativa může selhat, zejména pokud Putin odmítne přijaté podmínky v příštím týdnu a konflikt na Ukrajině bude dál pokračovat, čímž se oslabilá morálka ukrajinských sil.
Kallas například uvedla, že Rusko může být ekonomicky přivedeno až k bodu, kdy se mu vyčerpají zdroje, pokud Evropa najde zákonný způsob, jak Ukrajině poskytnout reparace z zmrazených ruských rezerv v hodnotě 210 miliard eur. Jenže EU již mnohokrát deklarovala, že se připraví na různé scénáře, což svědčí o zběsilé opatrnosti a možná i vlastní nerozhodnosti, která může Evropu zranit víc než samotný Putin.
