Nejistota ohledně spravedlivého míru
Nikdo by neměl být spokojen s nespravedlivým mírem, který by Ukrajina mohla být nucena přijmout. Útočník by v takovém případě získal území a další ústupky od oběti, kterou násilně ovládl. Přestože reakce v oblasti Washingtonu na nedávné návrhy míru jsou znepokojivé, především samotná jejich povaha představuje problém.
Plán administrativy Donalda Trumpa
Nedávný 28bodový plán americké administrativy, který byl v Kongresu kritizován jako „kapitulace“ Moskvy, ve skutečnosti nabízel Kyjevu překvapivý strategický výsledek. Podle jeho podmínek by Ukrajina neměla čelit žádným významným omezením své vojenské síly v době míru, i přes ruské pokusy o zavedení drastických restrikcí od roku 2022. Jediným omezením, stanoveným na 600 000 personálu, je pravděpodobně nad rámec skutečných potřeb ukrajinských ozbrojených sil. Kromě toho by Ukrajina obdržela silnou bezpečnostní garanci od Spojených států a Evropy – nejvýraznější v historii, byť ne v rámci členství v NATO.
Válka a motivace ruského prezidenta
Vladimir Putin, ruský prezident, zahájil invazi s cílem narušit spojení Ukrajiny se Západem a posílit moc Moskvy. Po ukončení bojů by však Ukrajina byla vojensky silnější, více nepřátelská vůči Rusku a lépe chráněná než kdy dříve.
Vnímání výsledků v mocných kruzích Washingtonu
Přesto je již jasné, že takový výsledek, pokud by se někdy uskutečnil, bude vnímán jako nepřijatelný a nemorální v silných kruzích Washingtonu, ať už mezi republikány nebo demokraty. Dlouhodobé pokračování války pravděpodobně povede ke zhoršení situace na Ukrajině – bude menší, slabší a více poničená, ale to nezastaví politiky jako Mitch McConnell nebo Jeanne Shaheen od odporu vůči jakémukoli kompromisu, který je méně špatný. Je snadné volat po ideálních výsledcích, pokud je člověk vzdálen od bojového dění a nevysluhuje žádnou cenu za morální nadřazenost.
Ukrajina jako oběť západních slabostí
Ukrajina riskuje stát se dalším obětí chronické neschopnosti USA pochopit skutečné dopady svých válečných operací. V minulosti Spojené státy opakovaně odmítly přijmout výhru nebo uznat, že nemohou nebo nechtějí získat všechno, co usilovaly. Místo toho se země často soustředily na to, aby se vyhnuly porážce nebo na dosažení dokonalé spravedlnosti, přičemž podnikaly ničivé kroky, jež měly odložení konečného vítězství nebo ukončení konfliktu.
Příklad z válek v Indočíně a Afganistánu
V jihovýchodní Asii Nixon bojoval během války ve Vietnamu o „míru s ctí“ a prodlužoval konflikt o čtyři roky před podpisem mírových dohod v roce 1973, při čehož tajně bombardoval Kambodžu a Laosu. Stejně tak Obama po deseti letech války v Afganistánu věděl, že Taliban nebude vojensky poražen, ale minimalizoval snahy o dohodu a ponechal si možnost odchodu. Nakonec, neochota akceptovat porážku vedla v obou případech k prodloužení konfliktů, které měly již tehdy možnost skončit jinak.
Význam precedensů pro současný konflikt na Ukrajině
Tato historická východiska jsou stejně relevantní pro válku na Ukrajině. Konflikt není ani jednoznačnou porážkou, ani vítězstvím, ale spíše kompromisem obsahujícím prvky obou. Ukrajina dosáhla závažných úspěchů, které je třeba zachovat, avšak utrpěla také ztráty, jež nelze napravit. Ukončení války si vyžaduje přiznat si i ty méně žádoucí aspekty.
Očekávání od vojenské obrany a bezpečnosti
Ukrajina jakožto země nebude nikdy schopna dosáhnout úplné vítězství na bojišti, což je pravděpodobně nereálné i pro nejisté odhady některých západních politiků. I když Bidenova administrativa někdy prezentuje konflikt jako absolutně jasnou záležitost, nikdy nepočítala s tím, že Ukrajina dobyde celé své území silou. Nejlepší možný výsledek je kompromisní dohoda, která Ukrajině umožní žít v míru a bezpečí, zatímco Rusko odnese strategické a územní zisky. Pokud to bude působit jako špinavý obchod nebo appeasement, je to stále lepší varianta než nečinné setrvávání v nepřátelství za cenu dalších obětí.
Ukrajina a její schopnost čelit dalším konfliktům
Ukrajina, stejně jako její spojenci, stále odolává překvapivě dlouhou dobu. Po téměř čtyřech letech od Moskvy očekávající, že Ukrajina padne během čtyř dnů, zůstává Ukrajina stát. Většina jejího lidu i území zůstává nedotčena a Rusko i přes ztráty a zranění, přesahující 600 000 obětí, jenž jsou asi desetkrát vyšší než sovětské ztrat v Afganistánu, zaznamenává pouze omezené zisky. Ukrajina jasně dokázala, že je schopná klást závažné náklady svému nepříteli. Pokud dokáže obnovit a udržet silnou armádu s pomocí Západu, má šanci odrazit další konflikt i po ukončení této války.
Realistické cíle a priority
Takový úspěch je hodnotný. Možná nebude dokonale uspokojivý pro některé v Kyjevě nebo Washingtonu, kteří hledají úplnou jistotu skrze členství v NATO nebo podobné závazky spojenců, ale úplná bezpečnost není pro žádnou zemi dosáhnutelná. Členské státy NATO, i kdyby se Ukrajina připojila, by neposkytly žádnou skutečnou garanci bezpečí. Mnoho zemí, které zatím nehlasovaly nebo nechtěly nasadit vojenskou sílu ve prospěch Ukrajiny, pravděpodobně nebude v budoucnu na válku s Ruskem přistoupit. Poslední roky ukázaly limity i možnosti ukrajinských spojenců.
Vyžaduje Ukrajina zázrak nebo má své zdroje?
Ukrajina nepotřebuje žádný geopolitický zázrak k přežití. Potřebuje sama sebe a podporu, kterou si může realisticky zajistit. Ještě méně potřebuje Spojené státy, vzdálené oceánem, naříkat nebo věřit v zázrak. Nesprávná moralizace by mohla ohrozit dosavadní pokrok a výsledky.
Závěr
Stephen Wertheim, zástupce ředitele výzkumu a politiky v Quincy Institute for Responsible Statecraft a výzkumný scholar na Saltzman Institute of War and Peace Studies při Columbijské univerzitě, upozorňuje na nutnost realistického přístupu a přijetí omezených možností, jaké Ukrajina a její spojenci mají v současném konfliktu.
