Život a kariéra dramatika
Tom Stoppard, renomovaný dramatik známý pro svůj hravý intelekt a schopnost spojovat odlišné oblasti, zemřel ve věku 88 let. Během své dlouhé kariéry se stal jedním z mála autorů, jehož jméno si vysloužilo vlastní přídavné jméno – „Stoppardovský“ – zaznamenané v Oxfordském slovníku. Svá díla psal s nadhledem, často do nich vkládal překvapivé kombinace témat, například filozofii s gymnastikou ve hře Jumpers (1972), krajinnou architekturu 19. století s chaosem v Arcadia (1993) či rockovou hudbu, disidentské české akademiky a poezii Sappho ve Rock ’n’ Roll (2006).
Jeho první velký zářez v divadelním světě zaujal rok 1966, kdy byla na Edinburghském fringe odhalena hra Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtví s postavami málo známých šlechticů z Shakespeara. Dílo se stalo hitem a dále bylo rozvíjeno Národním divadlem. Postupně vytvořil přes třicet her pro divadlo, kromě toho pak napsal množství scénářů pro televizi, rádio a filmová plátna.
Významné filmové a televizní projekty
Mezi jeho filmové scénáře patří adaptace The Russia House od Johna le Carré, film Brazil od Terryho Gilliama a společný scénář, za který získal Oscara, ke snímku Shakespeare v lásce. Přestože se jeho práce na stříbrném plátně často soustředila na malou část jeho tvorby, ovlivnila i velké blockbustery. Například mu Steven Spielberg oslovil telefonem přímo ve sprše, aby prodiskutovali problém s filmem Schindlerův seznam.
Stoppard byl často konzultačním autorem, když bylo potřeba dodat scénář k velkým blockbusterům, například k filmům Indiana Jones a poslední křižovatka nebo Revenge of the Sith. Byl to člověk, kterého Spielberg osobně kontaktoval kvůli důležitým scénám.
Osobní život a vliv
Stoppard byl třikrát ženatý a proslul svou společenskou povahou. Spisovatel Simon Gray zachytil charakter jeho života poznámkou, podle níž je Tomho úspěšností to, že mu člověk nemá co závidět – snad jen jeho vzhled, talent, finanční situace či štěstí. Přestože měl výjimečný osobní život, jeho tvorba byla poznamenána spíše osamělostí a odtažitostí.
Jeho mládí začalo v nesnadném prostředí. Narodil se jako Tomáš Straussler v Československu. Když mu bylo méně než dva roky, jeho židovští rodiče uprchli před nacistickou invazí v roce 1939 do Singapuru. Po třech letech byl evakuován s matkou a bratrem do Indie, zatímco otec zůstal v Číně, kde se jako lékař setkal s osudovým confrontací s Japonskem a zahynul. Po otcově smrti se matka provdala za důstojníka britské armády Kennetha Stopparda, který adoptoval mladou rodinu a po válce je přestěhoval do Velké Británie.
Vzdělání a počátky kariéry
V patnácti letech opustil školu a začal pracovat jako novinář na Western Daily Press v Bristolu. Přes krátké období psaní krátkých rozhlasových her debutoval se svou první divadelní hrou, která byla úspěšně uvedena v Hamburku, později i v britské televizi. V Londýně začal psát divadelní recenze pod pseudonymem William Boot, inspirovaným Evelynu Waughovi. Díky grantu od Ford Foundation se pak přesunul do Berlína, kde se věnoval myšlence, která nakonec vedla k tvorbě hry Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtví.
Umělecké vrcholy a kritické uznání
V začátcích jeho díla dominovala složitá intelektuální pyrotechnika, která vedla některé kritiky k názoru, že je více myslí než srdcem. Přelomové však bylo představení Skutečná věc v roce 1982, jež se věnovalo bolesti nevěry a komplexnímu vztahu mezi uměním a životem. Tuto hru, zahranou i na Broadwayi, v režii Jeremyho Ironsa a Glenny Close, hodnotil kritik Michael Billington jako jednu z největších her všech dob.
Po tomto vrcholu vytvořil několik dalších významných děl, například Arcadia (1993), považovanou za jeho nejlepší hru, nebo Vynález lásky (1997), která pojednávala o básníkovi AE Housmanovi. Kritici se také nevyhnuli kritice hry Hapgood (1988), jež měla být příliš chytřejší než samotná zápletka se špionážními prvky a teorií částic. Ovšem její význam byl obnoven až při její repríze v Hampstead Theatre v roce 2015.
Politické názory a společenské postoje
Ačkoliv byl společensky kontaktní a otevřený, jeho politické názory se odlišovaly od některých jeho kolegů dramatiků. Stoppard se označoval za „třpytivého libertariána“ a „čestného Angličana“. Obdivoval Margaret Thatcherovou, v roce 1984 podepsal dopis podporující invazi do Grenady ze strany USA. V roce 1978 obdržel titul CBE a v roce 1997 byl povýšen na rytíře. V roce 2013 mu byla udělena cena PEN Pinter za odhodlání říkat věci tak, jak jsou.
Odkazy na středoevropské kořeny a pozdní dílo
Stoppard se často vracel ke svým kořenům v střední Evropě. Psát začal o studené válce, například v dramatu Všichni dobré chlapci si zaslouží přízeň (1977), které vzniklo na zakázku André Previna, nebo ve svém pozdějším televizním dramatu Professional Foul. Především se věnoval svému přáteli Václavu Havelovi, který byl v té době ve vězení či v exilu.
Pokud šlo o odhalení vlastního židovského původu, trvalo mu přes padesát let, než si plně uvědomil své kořeny, a do svých osmdesáti let pak jeho totožnost a zkušenosti ovlivnily tvorbu posledního monumentálního díla Leopoldstadt, které sleduje osudy prosperující vídeňské rodiny v letech 1899–1955.
