Setkání vlád v Berlíně a hlavní témata
Když se v pondělí sejdou polská a německá vláda v Berlíně na pravidelných politických jednáních, očekává se, že hlavními tématy budou ukrajinská situace a mezinárodní podpora Ukrajiny. Toto setkání bude prvním od doby, kdy se stal Friedrich Merz kancléřem. V předvečer schůzky budou titulky pravděpodobně dominovat otázky týkající se konfliktu na Ukrajině.
V době rostoucího tlaku ze strany Spojených států na dosažení mírové dohody s Ruskem se Polska a Německo chtějí prezentovat jako spojenci Ukrajiny a jako země, které stojí při sobě. Ukazuje se však, že jejich bilaterální vztahy jsou složitější, než by se na první pohled zdálo.
Posun ve vzájemném vnímání a mocenské změny
Polsko, dlouhodobě vnímáno jako menší partner, si nyní začíná uvědomovat svou novou pozici. Tato změna není pouze výsledkem ekonomického růstu od pádu komunismu v roce 1989, ale také faktory, které se týkají politiky Německa. Polsko se snaží vyhýbat některým německým politikám, které považuje za chyby, například v otázkách migrace či vztahů s Ruskem.
Podle doktorky Agnieszky Łady-Konefał, viceředitelky Německého institutu polských záležitostí, se Poláci stali sebevědomějšími, především v souvislosti s Německem, které doposud sloužilo jako referenční bod. Nedávný výzkum, sledující vzájemné postoje za posledních 25 let, ukázal, že většina Poláků má spíše negativní pohled na Německo, přičemž pozitivní názory převažují jen mírně.
Naopak Němci mají o Polácích stále příznivější mínění. Studie která byla provedena, zaznamenala nejnižší procento osob, které mají negativní názory na Poláky, což je výrazný rozdíl od polského pohledu.
Historické kořeny a současné napětí
Łada-Konefał uvádí, že nakloněnost Poláků vůči Němcům byla dříve ovlivněna roky anti-německé rétoriky, kterou prosazovala předchozí konzervativní a populistická vláda PiS. Ta často označovala své protivníky – především liberálního premiéra Donalda Tuska – za agenty Berlína, kteří se podíleli na protipolském spiknutí. Rovněž výrazná pravicová Aliance Konfederace neustále obviňuje Tuska z poddanosti Německu.
Takové komentáře však podle Łady-Konefał našly živnou půdu v uvnitř polské duše, kde některé staré nejistoty vůči Němcům zůstaly hluboko ukryté. Tyto emoce začaly rezonovat, což přispělo ke zvýšené očekávané nepřátelskosti na polské straně.
Politická polarizace vztahů ztěžuje možnost jejich usmíření. Tuskova vláda byla ochotná usilovat o lepší vztahy, avšak bez podstatné ústupky Německa je složité posunout se kupředu. To znamená, že se ocitá v pasivitě a nemůže aktivně ovlivnit narativ.
Vliv a symbolika
Podle doktora Bena Stanleye je rozdílný pohled na vztahy na straně Polska a Německa do určité míry dáný politikou. V Polsku je stále živá představa, že vláda PiS chrání národní identitu před Německem a že Tusk představuje „skrytou německou tendenci“. Tento narativ ovlivňuje veškeré kroky a reakce v politickém diskurzu.
Naděje na zlepšení vztahů narušila série diplomatických incidentů. Například, v letošním roce byla krátce po Merzově návštěvě v Polsku obnovena naděje na větší akceptaci a spolupráci. Avšak spor vypukl při otázce hranic, což je citlivé téma pro mnoho Poláků.
Nebezpečí minulosti a otázky reparací
Stále aktuálním problémem je historická odplata za nacistickou invazi v roce 1939. Polsko požaduje od Německa náhradu škody. Podle průzkumů věří 58 % Poláků, že Němci by měli udělat více proto, aby napravili škody způsobené během druhé světové války.
V roce 2022 polský parlament jednomyslně schválil usnesení, že Polsko dosud nebylo adekvátně odškodněno. Vyčíslil je na 1,5 bilionu eur, tedy třikrát více než rozpočet Německa na rok 2026. Vyšetřovatelé odhadují, že částka odpovídá třem bilionům eur, které Německo investovalo do východní Německa po sjednocení.
Tuskova vláda se od tohoto požadavku distancovala, avšak naznačila, že Německo by mohlo přistoupit k některým alternativním řešením, například návrhům, jak odškodnit válečné oběti. Některé návrhy zahrnují jednorázovou platbu ve výši 200 milionů eur, což polská strana odmítla jako nedostatečné.
Otázka majetkových nároků a symbolických činů
Další otázkou je vlastnictví uměleckých předmětů a kulturních artefaktů, které byly za druhé světové války odcizeny. Polsko usiluje o navrácení těchto předmětů, zatímco některé z nich jsou stále součástí německých sbírek nebo se objevují na kontroverzních aukcích.
Hlášeny jsou plány na „historické navrácení“ některých cenných položek během pondělního setkání v Berlíně, přičemž od pondělí se očekává, že dojde k předání několika předmětů, jež byly za války ukradeny.
Na úplné zřízení vzpomínkového památníku polským obětem nacistických zločinů v Berlíně však stále čekáme. Dočasný pomník byl odhalen letos v létě, avšak finální návrh a financování ještě nejsou zajištěny.
Historická paměť a vzájemné vnímání
Zároveň je zde otázka poválečné křivdy. Anketa ukazuje, že 58 % Poláků očekává od Německa větší úsilí o odškodnění za válku. Některé návrhy jsou již předloženy, ale politická vůle k jejich naplnění je slabá.
O historii nacistických invazí a vzpomínkách na ni je málo dohadů v německé veřejnosti. Německo se soustředí zejména na vyrovnání si vztahů s Francií a s Židy, zatímco vztahy s Polskem jsou méně prioritní. To často vede k pocitu, že Polsko zůstává „neviděnou“ tématem v německé paměti.
Podle profesora Roberta Traby aktuální situace naznačuje, že vztahy jsou stále spíše dočasným uspořádáním než skutečnou spoluprací mezi partnerskými zeměmi. Právě proto je nutné hledat nové způsoby k upevnění vzájemného dialogu a porozumění, aby mohly být vztahy posíleny a posunuty směrem, který by mohl přinést změnu v evropské politice.
