Rozložení a stav starých skláděk v Evropě
Na území Velké Británie a Evropy je řada starých skláděk, které se nacházejí v povodňových zónách. Tyto zony představují potenciální riziko kontaminace vodních zdrojů a chráněných území, pokud by do řek, půd nebo ekosystémů unikly toxické odpady. Tato zjištění vyplynula z první celonárodní mapování skláděk provedeného médii Guardian, organizací Watershed Investigations a Investigate Europe.
Výzkumy a názory odborníků
Patrick Byrne z Liverpoolské university John Moores upozornil na rostoucí riziko, které představuje zvýšená četnost povodní a eroze způsobená změnami klimatu. „Tato rizika zvyšují pravděpodobnost, že odpad z těchto skláděk se dostane do našeho okolí,“ řekl. Byrne upozorňuje na odpad včetně plastů, stavebního materiálu nebo toxických kovů a chemikálií, například Pfas („chemikálie navždy“) či PCB.
Prof. Kate Spencer z Queen Mary University upozornila na rozsáhlost odpadu nacházejícího se na erozních pobřežních skládkách. Mezi nimi jsou například pytlíky na krve z nemocnic či další odpad, přičemž odhady hovoří o desítkách tisíc takových míst. Pokud nejsou skládky opatřeny vhodným liniovým systémem nebo jsou umístěny v povodňových zónách, hrozí, že kontaminanty proniknou do podzemních a povrchových vod či potravního řetězce.
Počet a historie skláděk v Evropě
Odhaduje se, že v rámci EU existuje asi 500 000 skláděk. Přibližně 90 % z nich, včetně 22 000 v Británii, představuje starší zařízení, která byla postavena před zavedením přísnějších předpisů na kontrolu znečištění, například povinné liniové systémové vrstvy proti prosakování odpadu. Moderní skládky, které jsou správně spravovány, představují nižší riziko.
Celkově bylo identifikováno přes 61 000 skláděk napříč Evropou, z nichž 28 % leží v oblastech ohrožených povodní. Podle modelů však může být skutečný počet ohrožených míst až 140 000. Tato mapa vznikla na základě požadavků na údaje o skládkách z deseti zemí a doplněna otevřenými zdroji informací. Výzkum však odhalil problém v nejednotnosti a fragmentaci údajů, protože data ze jednotlivých států chybí ucelená a snadno dostupná.
Vnímání a registrace skládek
„Máme nedostatečné záznamy a různé způsoby kategorizace těchto míst, což výrazně komplikuje jejich správu,“ uvedla Spencer. Připomíná, že zatímco většina skláděk je v pořádku, problém mohou představovat malé množství zařízení obsahujících velmi toxické chemikálie. Přitom nelze přesně určit, které to jsou.
Více než polovina mapovaných skláděk leží v oblastech, kde podzemní vody nesplňují chemické normy, což signalizuje, že tyto skládky mohou v některých případech přispívat ke kontaminaci vody.
Stav legislativy a historické skládky
Nařízení EU z roku 1999 zakázalo stavět skládky bez liniového systému a stanovilo přísné podmínky pro přijímání odpadu. Před tímto opatřením však většinou neexistovaly žádné nebo slabé opatření ke kontrole znečištění. Byrne upozornil, že chemikálie, jako Pfas, se z těchto míst mohou uvolňovat do podzemních vod, a zmínil případ leachátu z historické skládky v Wilmslow, který obsahoval toxické Pfas ve výši 20násobku povolených limitů pro pitnou vodu.
Objekty ohrožené povodněmi a jejich dopad
Analýzy odhalily, že přes 10 000 skláděk se nachází v oblastech, které jsou rizikové z pohledu povodní, například v přístavních nebo pobřežních oblastech v zemích jako Francie, Velká Británie, Španělsko, Německo, Nizozemsko a Itálie. Některé skládky jsou v blízkosti pobřeží v vzdálenosti do 200 metrů od pobřeží, což je činí náchylnými k erozi či záplavám při bouřkách.
„Toto je pouze vrchol ledovce,“ poznamenala Spencer, která spolupracuje s ministerstvem životního prostředí ve Velké Británii na hodnocení nejvyššího rizika u 1 200 prioritních míst v Anglii a Walesu. Některé erozní skládky, například v oblasti Lynemouth nebo Lyme Regis, již zjištěny s vysokými koncentracemi arseniku a olova, což by mohlo poškodit ekologické systémy.
Historizace a vliv na obyvatele
Spencer zdůrazňuje, že by se měly analyzovat všechny historické skládky, nejen pobřežní, aby bylo možné pochopit možné dopady změn klimatu a spojeného uvolňování znečištění. Dodává, že na jejich řešení je potřeba financí.
„V podstatě žijeme na odpadové skládce,“ říká. Většina obyvatel Velké Británie žije v bezprostřední blízkosti skládek, často v nejchudších částech země.
Podle zprávy britské agentury Health Security Agency z minulého roku, žít poblíž dobře řízené skládky neznamená zásadní ohrožení zdraví, avšak u starších a neudržovaných zařízení je situace méně jasná kvůli nedostatku dat.
Vesmírná a biologická ohrožení
V je estiverují i rizika pro místní faunu a flóru. Více než 2 000 evropských skládek se nachází v chráněných přírodních oblastech, kde vznikají potenciální nebezpečí, například akumulace plastů v volně žijících živočiších nebo v lidech.
Problémy nelegálního odpadu a vyhlídky do budoucnosti
Nelegální skládkování představuje vážný problém, který podle Europolu patří mezi nejrychleji rostoucí formy organizovaného zločinu v Evropě. V únoru například byl v Chorvatsku zatčen 13 lidí, kteří přes půl roku ilegálně nakládali asi 35 000 tun odpadu z Itálie, Slovinska a Německa s příjmem minimálně 4 miliony eur. V Anglii je vedených více než 137 vyšetřování týkajících se nelegálního odpadu, přičemž přes 1 milion krychlových metrů materiálu je ve hře.
V oblasti Kampánie v jižní Itálii byl nelegální odkládání toxického odpadu mafií přičítáno růstu úmrtnosti a nemocí v regionu.
V současnosti může kapacita skláděk v Británii vydržet asi do roku 2050, ale nové lokality často čelí ekologickým a veřejným odporům. Agentura Environment Agency uvádí, že úkol jejich ochrany je nezbytný a probíhá víceletý program, jehož cílem je získat přesnější data o zdrojích znečištění Pfas v Anglii. Vyšetřování také sleduje přispění Pfas v leachátu ze skláděk k odpadním vodám.
Závěry a opatření
Ministr dopravy a životního prostředí ve Velké Británii upozorňuje na nutnost lepšího sledování a regulace skláděk, zvláště ohrožených oblastí pobřeží a historických zařízení. Zdůrazňuje rovněž podporu odstavce, který bude směrovat k snižování množství odpadu vznikajícího ve společnosti, včetně proměn v recyklaci a opětovném použití zdrojů, aby se snížilo zatížení skládkami.
