Věděli jste, že nejčastějšími obyvateli českých domácností nejsou kočky, psi nebo papoušci, ale obyčejné pokojové rostliny? Na minulý týden jsem v supermarketu potkal paní Hanu — táhla domů už čtvrtý starý fíkus. „Je ideální pro důchodce!“, prohodila. Nešlo odolat a zeptal jsem se, proč právě on a proč tolik let stejný verdikt.
Rostliny, které přežijí (téměř) všechno
Senioři ve Varech, v Ostravě i v pražských činžácích rozumí jedné věci: ne každý má chuť, energii ani sílu pečovat o květiny s rozpisem jako rododendron na olympiádu. Přírodní volba? Nenáročné druhy, co zvládnou zapomenuté zalití — nebo v zimě otevřená okna, když jede vnouče bruslit. Svědčí o tom i nedávný průzkum z našeho domovského FB chatu pro důchodce (ano, takový fakt existuje): nejčastěji doma žije zelenec, lopatkovec, tchynin jazyk nebo starý dobrý potos.
- Zelenec (Chlorophytum) — přezdívaný „rostlina nezmar“. Znám případy, kdy přežil stěhování i školní oslavy vnučky.
- Tchynin jazyk (Sansevieria) — moje máma říká, že tuhle kytku nezničí ani babiččin průvan. Asi má pravdu, protože jeden kousek máme doma alespoň patnáct let.
- Lopatkovec (Spathiphyllum) — výjimečně kvete i tam, kde slunce dělá dovolenou. Neověřeno na severní straně paneláku, ale pár sousedů už mi psalo, že to funguje.
Proč právě senioři nedají pokojovým rostlinám pokoj?
Víte kolikrát jsem slyšel v čekárně na poliklinice — „Kdybych neměla aspoň tu kytku, nemám komu povědět, co mě dneska štve“? Rostliny nejsou jen dekorace. V našich domácnostech často suplují společnost (trochu smutná pravda). Pachtili jste se někdy celý večer s přesazováním zelence? To už je regulérní program, zvlášť když přijdou vnoučata a mají vlastní hrst hlíny. Například můj soused Mirek tvrdí, že zalévání kytek ho naučilo pravidelnému režimu — ráno snídaně, káva, „procházka“ mezi fíkusy.
A pak je tu ještě jedna věc: tyhle kytky opravdu čistí vzduch. Nevěřil jsem, ale fakt se mi doma líp dýchá, když mám na zimu v každém rohu něco zeleného. Možná mi jen udělaly radost. možná v tom něco je. Nu, každý to má jinak…
Jak vybrat tu pravou — a nezbláznit se
Měsíce tři zpět jsme s kolegyní Jarkou testovali, jak přežijí různé druhy na zaměstnanecké kuchyňce — bez pravidelného světla i vody. Výsledek? Vydržela sansevierie a potos. Kaktus půl půlku podzimu. Takže když se bojíte, že zapomenete zalít, vybírejte „nezmary“ nebo poproste souseda.
- Osobně doporučuji začít zelenec: přežije i přelití, i suchý měsíc. Stačí světlo, občas pohladit listy, ať na vás nekouká vyčítavě.
- Potos je ideální pro milovníky závěsných květin. Když přeroste hrnec, prostě kus ustřihnete a strčíte do sklenice s vodou.
- Sansevieria si vystačí s minimem světla i vody. Navíc vypadá hezky, i když na ni tři týdny skoro zapomenete. Tohle zvládne každý, kdo už má klíče u domovnice.
Nejlepší servis pro nenáročné kytky? Trochu světla, zalít max jednou za týden a nezapomenout občas otřít listy (můj trik: staré tričko, klidně při sledování „Ulice“).
Závěrem…
Možná si říkáte, že je to jen kytka na okně — ale pro spoustu seniorů je to kus domova, osobní plán na každý další den a tichý posluchač, co neodmlouvá. Pokud vybíráte tu svou, zkuste začít jednou z osvědčených klasik. A když nevíte — zeptejte se v místní zahrádkářské prodejně nebo prostě v chatu vašeho (nejen) senior klubu. Věřte, někdy je zelenec lepší než antistresová omalovánka. No, vy to asi stejně poznáte…
