Na začátku devadesátých let byl ve vzduchu cítit čpavek — všude samé NPK, sudy v každém dvoře. Dnes, když přejdete českou zahrádkářskou kolonii, narazíte spíš na kovové sudy s kopřivovou jíchou než na pytel modrých kuliček. Proč se umělá hnojiva postupně vytrácejí z našich zahrad a co mají čeští babičky ve svém arsenálu, na to jsem se zaměřil minulý týden, když jsem seděl u kávy s paní Milenou z Vršovic. Myslím, že její zkušenosti a trochu starosvětské rady nejednoho překvapí — a možná i pobaví.
Konec éry barevných granulí?
Umělá hnojiva dominovala trhu desítky let. Byla rychlá, efektivní, všude dostupná — jen nasypat a zalít. Pamatujete si na tu reklamu na Kristalon? No právě. Jenže dnes začíná být jasné, že všechno instantní má svůj háček. Podle posledních údajů Českého statistického úřadu poklesla jejich spotřeba meziročně skoro o 18 %.
Můj soused z chaty mi řekl — „To je proto, že už nemáš jistotu, co do té půdy opravdu dostáváš.“ A něco na tom asi bude. Půda, která dostává rok, co rok jenom sílu z pytlíku, bývá časem unavená. Menší výnosy, spousta plevelu, škůdci si zvykli na všechno. No a pak přijde sousedova babička a během dvou let má paradajky jak dělové koule — bez gramů uměláče.
Babiččina půdní alchymie: tři hlavní tajemství
Na co tedy sází starší generace, která minulý režim přežila s motykou v ruce? U Mileny jsem vypozoroval tři jednoduché, ale překvapivě funkční poznatky.
- Kompostování — základ všeho: „Dáš do země, vrátíš do země,“ ráda říká. Každý slupka, zbytky kávy, papírové kapesníky — nic se neláme přes koleno do popelnice. Za tři roky je z toho černé zlato. Výsledek? Rajčata ve výšce ramen.
-
Kopřivová jícha: Smrdí to, to je pravda — ale půda po ní úplně ožije. Ani nevím, jestli jde o dusík nebo něco tajemného, co rostliny prostě cítí. Milena mě přesvědčovala, že stálá zálivka kopřivovým výluhem zředěným vodou promění každou „unavenou“ hroudu v chutný záhon.
- Zelené hnojení: Podzimní klasy hořčice, facélie nebo vikve — zaryjí se do země a na jaře ta půda prostě voní jinak. První to neskutečně láká čmeláky, potom i nás. V našem zahrádkářském chatu většina říká, že bez zeleného hnojení by dneska lepší brambory neměla.
Vyplatí se přírodní cesta i pro uspěchané?
Možná si teď říkáte: „Na to nemám čas, nemám zahradu, kompostovat nebudu, smrad mi vadí…“ Ale v tom je právě ta pointa. Většina těchto triků nepotřebuje obří pozemek a roky trpělivosti. Nedávno jsme s kolegy v práci řešili, jak dát pár sazenic paprik do kvetináče na balkon. Kupodivu nejlépe fungovala obyčejná hrstka vyzrálého kompostu smíchaného s rašelinou a troškou popela. Žádné moderní aditiva, žádná chemie — a výsledek byl. i když možná náhoda…
Znám pár lidí, co se spoléhají na „zázračné“ biopřípravky z marketu — výsledky ale často nejsou tak slavné, jak slibují letáky. Možná vás překvapí: babičkámi ověřené metody často stojí skoro zadarmo.
Risika a věčné otázky
Nechci tvrdit, že umělá hnojiva jsou úplně zlo. Přiznám se — před dvěma lety jsem na cukety nasypal Kristalon, protože všichni říkali, že mi jinak porostou jako vtip. Upřímně? Byly dobré, ale chuťově žádný zázrak. Možná jen náhoda, nevím. Všechno je otázka míry a zdravého rozumu. I Milena říká, že někdy přihnojí menší zbytky ze zahradnického centra, ale většinu práce prostě odvede matka příroda.
Co dál? Inspirujte se a zkuste vlastní experiment
Staré triky nemusejí znamenat dřinu a špínu pod nehty. Naopak — přinášejí radost ze skutečné práce s půdou, větší úrodu a někdy i nové kamarády ve vašem sousedství (když si vyměníte kelímek kopřivové jíchy). Nakonec, jak říká moja máma: „Chytrý hospodář nechá půdu dýchat.“ Možná je to trochu přehnané, někdo preferuje jiné metody — ale důležité je nebát se zkoušet nové věci. V našem podhoubí české tradice se občas najdou poklady, které žádný katalog nenabízí.
Zkuste příště část záhonu ponechat experimentům podle rad babičky — třeba právě vaše půda ožije víc, než čekáte. Máte vlastní triky? Napište do komentářů, nebo se o ně podělte s kolegy v práci — nikdy nevíte, kdo zrovna hledá nápad, jak vylepšit tu svoji „unavenou hroudu“.
Vlastně — v tom je celé kouzlo starých českých zahrad. Tak nějak…
