Věděli jste, že české zahrádky se v posledních letech tiše, ale jistě mění? Umělá hnojiva mizí z kůlen a mladí lidé sahají po tom, co znaly naše prababičky. Možná si myslíte, že je to jen módní záležitost — ale realita je složitější. Nedávno mi sousedka říkala, že v komunitní zahradě v Nuslích dnes nikdo s umělými hnojivy ani nepočítá. Jak se to vlastně stalo a co nás čeká dál?
Proč se umělá hnojiva stala OUT
Pamatuju si, jak ještě před pár lety byl v obchodě regál s hnojivy obsypaný lidmi. Dneska se tam motají spíš turisté nebo důchodci s konkrétním veselým plánkem. Mladí Češi, minimálně ti z větších měst, mají k umělým hnojivům čím dál větší nedůvěru.
- Bojí se reziduí v zelenině a ovoci
- Hledají přírodní cesty – prostě „bio pro všechny“
- Nechtějí zbytečně zatěžovat půdu a vodu (pravda, v Praze je to někdy víc o pocitu než o realitě…)
Moje maminka mi opakuje, že když babička ve Vítoni pěstovala rajčata, jediné „hnojivo“ bylo posekaná tráva a popel. A reklamace nikdy nebyly.
Co vlastně používají mladí — a proč to (někdy) funguje
Tady je krátký seznam postupů, které tahle vlna přinesla do českých zahrádek i balkonů:
- Kompostování (i v paneláku!)
- Kopřivová jíchá – typická vůně léta na vsi
- Mulčování — suché listí, seno, seno… až mi přijde, že letos seženete seno hůř než lístky na Coldplay
- Rotace plodin, přesně jak to psala prababička v kuchařském zápisníku vedle receptu na škubánky
Pravda — výsledek není zaručen vždycky. Mě například letos na jaře totálně sežraly mšice skoro všechno, co jsem nesmulčoval. Ale minimálně je člověk trochu víc součástí procesu, víc chápe půdu a počasí. v chatu s kamarády se na jaře hodně řešilo, jestli kopřivy do kýblu je fakt lék na všechno. Upřímně — někdy možná i placebo.
Staré triky z babiččiných zápisníků
Mladí zahradníci rádi pátrají po rituálech, které vymyslely generace před nimi. Nedávno jsem četl článek o tom, jak v Polabí babky hnojily brambory kávovou sedlinou (i když žádný vědec z VŠCHT mi to nepotvrdil…). Nebo tradiční dřevěný popel pod rajčata — tip, který mi potvrdila i kolegyně z Moravy. Funguje? Ne vždy, ale alespoň si užijete tu lehkou nostalgii.
Je to jen trend, nebo nová norma?
Těžko říct. Možná to za pár let zase vyšumí — ale mám pocit, že mladí už umělým hnojivům neuvěří. částečně i proto, že chtějí mít vlastní „story“ a zahrádku sdílet na Instagramu. Ale výsledky? No, moje kolečko s kompostem vonělo lépe než kuchyňský odpadkový koš — a to je taky výsledek.
český styl zahradničení se prostě znovu učí bavit „bez chemie“ — a dělají to i ti, co doteď nerozeznali petržel od celeru. Vlastně mě těší, že místo škatulek „eko vs. neeko“ si lidé chtějí prostě hrát na staré časy — a ono to někdy i funguje (nebo možná mám jenom štěstí…).
Co si odnést do vlastní zahrady (nebo truhlíku na okně)
- Nemusíte být profi zahradník, abyste začali — stačí místo NPK zkusit kopřivy nebo kompost
- Dobrá půda je základ, ale i popel nebo staré listí udělá divy
- Zkoušejte — někdy to vyjde, někdy přijdete o salát (takový je život)
- Hledejte tipy u starších — někdy vás překvapí víc než nové aplikace v mobilu
vlastně mi přijde, že na tom „starém“ zahradničení je nejlepší jeho klid. žádné spěchání, žádné chemikálie — jen trpělivost. A když něco nevyjde, pořád je tu Lidl…
Dejte mi do komentářů vědět, co pěstujete vy — a jestli máte v rodině nějaký starý trik, co fakt funguje. Výměna nápadů je pořád to nejzábavnější. V každém případě – užijte si ten radostný chaos českých zahrádek.
