Věděli jste, že i dobře míněné větrání může zničit vaše rajčata dřív, než se dočkáte prvního salátu? minulý týden mi soused vyprávěl, jak během jednoho odpoledne přišel o polovinu sazenic — prý udělal „jen malou chybu při větrání“. Jak se tomu dá vůbec vyhnout, když o sklenících mluví každý druhý v našem hobby marketu? Přináším vám pár zkušeností, které nejspíš v učebnicích nenajdete.
Jaká chyba při větrání skleníku ničí vaše rostliny?
Možná to taky děláte: otevřete dveře i střešní okno dokořán – a doufáte, že pořádně vyvětráte. Chvilka nepozornosti, průvan a hotovo. Rostliny jsou zmatené teplotními šoky, listy šednou, někdy opadávají. V našem zahrádkářském fóru to skoro každý zažil – a stejně se tahle chyba opakuje.
Ta největší chyba? Větrání „křížem krážem“ – tedy prudký a náhlý průvan v horku. Spousta lidí si myslí, že čím rychleji vyvětrají přehřátý vzduch, tím lépe. Ale rostliny prostě nestíhají. Kořeny potřebují stálou teplotu, listy vlhko – a místo toho šok z rychlé změny. To není jen můj názor, potvrdil mi to soused Martin i kolega ze zahradního centra na Andělu.
Jak správně větrat? Praktické tipy z terénu
- Pomalé větrání: Otevřete nejdřív jen menší větrací okno, ať změna není drastická. Dveře nechte zavřené minimálně prvních 20–30 minut.
- Sledujte teplotu: obyčejný teploměr stačí. Ideální je rozdíl teploty mezi venkem a skleníkem max. 5 °C – větší rozdíl je pro sazenice risk.
- Větrejte ráno nebo večer: přes poledne bývá nejvyšší rozdíl teplot, proto riskujete šok i odpařování vody. Ráno je vzduch svěží, večer zase nehrozí slunce. Máma vždycky větrala až po deváté večer — asi na tom něco bude.
- Pozor na vítr: Pokud venku fouká, otevřete jen na škvírku – průvan je kvůli jemným sazenicím úplná pohroma. Minulý rok jsem to fakt podcenil a přišel jsem málem o celou úrodu paprik.
Proč je tahle chyba tak častá? A je s ní vůbec nějaká rada?
Všichni jsme nervózní, když ve skleníku narostou teploty na 35 °C. Logicky máme tendenci otevřít co jde. učebnicově správné větrání je v teorii jednoduché, ale v praxi — když vám volá kolega, že hoří auto na parkovišti, nebo když si všimnete, že ve frontě na zmrzlinu právě překročili váš limit — už je to úplně jiný sport.
A taky, každý skleník je trochu jiný. Jiný v Pardubicích, jiný v Plzni. Někde to bez průvanu prostě nevychladíte, jinde zase přijde zoufalý bouřkový přeháňka a je po všem. Možná máte stínění, možná to pojistíte starým přehozem od Mountfieldu, ale — no, vy to znáte.
Pár osobních tipů navíc
- wi-fi teploměr (ani není tak drahý) vám dá klid na duši — aspoň vidíte, jak se to ve skleníku chová, když jste pryč
- Stříkejte cestu vodou — ochladí se vzduch, ale listy zůstanou v klidu
- Sousedka Václava podkládá malá okýnka sklenicemi, tohle nadzvednutí „tak akorát“ skutečně funguje
V závěru… ale nedám vám univerzální recept
Někomu bude vždycky sedět něco jiného. Skleník je živý organismus a naučit se ho „číst“ – to trvá roky. Ale pokud si odnesete jednu věc, ať je to snaha vyhýbat se prudkému průvanu. Možná vám pár sazenic i tak padne, protože počasí v Česku je kapitolou samo pro sebe… ale riskovat můžete míň.
Zajímá mě: jak větráte vy? Děláte něco extra, co funguje ve vašem městě, na vaší zahradě? Dejte vědět – klidně do komentářů, nebo v našem komunitním chatu. Vždyť o tomhle se mluví pořád, ale dokonalé řešení asi neexistuje. Víc hlav, víc rozumu.
