Vzpomínáte na ty huňaté fialky, co rostly na každém parapetu? Nedávno jsem je ještě viděl u tety Libušky na chalupě. Jenže v pražských bytech dnes místo nich kralují sukulenty. Co se stalo, že se dřív „nudné kaktusy“ proměnily v nejvíc trendy rostliny? A má to kromě vzhledu fakt nějaký smysl?
Sukulenty: Proč je všude najdete a proč z nich nikdo nemá mindrák
Měsíc zpět jsme s kolegy řešili, co si dát do kanceláře, aby to žilo — ale nezabíjelo se to. Všimli jste si, kolik obchodů teď nabízí malé sukulenty v keramických květináčích? Je to jednoduché — nepotřebujete skoro žádnou péči, přežijí i třídenní výpadek vody a když se stane nějaký průšvih (jako že vám dítě omylem utrhne lístek), málokdy se urazí. Sušené fialky si na tohle vůbec netroufají.
Ve Facebookových skupinách na rostliny (třeba „Pokojovky bez předsudků“) běžně vidíte fotky šťavnatých euforbií, sedmi různých variet echéverií nebo rozrostlých tlustic. Ty tvary, barvy a možnosti kombinací — člověk by nevěřil, co všechno existuje. Upřímně, kdysi mi to všechno přišlo „jako stejná kytka“, teď se přistihuji, že hádám názvy podle lístků…
Co vám žádná zahradnická příručka neřekne
- Odolnost: Sukulenty jdou téměř nemožné zahubit. Moje kamarádka Zuzka říká, že přežily i topení vypnuté na týden během její dovolené. Fialky k tomu nepotřebujeme ani testovat.
- Možnosti aranžmá: Kus dřeva, starý hrnek, prasklý květináč z Jysku — cokoliv použijete, vypadá to alespoň trochu jako z Pinterestu.
- Rozmnožování: Stačí ulomit lístek, zasadit a čekat. Občas to vyjde, občas moc ne (mně kromě dvou echéverií přežívá hlavně „tlustice obyčejná“ — asi karma?)
Kdo pěstuje sukulenty?
Sukulenty jsou všude — v coworkingu v Karlíně, v kuchyňce u mámy, u sousedů v Bohnicích. Nedávno mi kolega říkal, že v jejich účetnictví mají „rostlinnou výměnu“: každý měsíc si někdo přinese řízek — a kdo má zájem, odnese si domů nový druh. O fialkách se tohle nedá říct (no, neviděl jsem fialkový swap, ale možná existují…).
Můj vlastní příklad: měsíc zpátky jsem dostal od kamaráda Jana zvláštní vlnitý sukulent — říkali tomu Gasteria. Nevěděl jsem, jestli ho mám zalévat nebo jen občas opláchnout vodou. Zjistil jsem, že bývá radši skoro suchý, což mi přijde ve výsledku dost praktické — hlavně když občas pracujete do noci a zapomenete na zalévání.
Jsou vůbec nějaké nevýhody?
Jasně, nejsou to bezchybní zelení kámoši. Někdy se vám prostě celá větev rozpadne, nebo naopak naroste nesmyslně do výšky, že už nevypadá dekorativně. A pokud vyberete druh, který má ostré trny, existuje riziko, že se o něj někdo zapíchne — což v domácnosti s dětmi není žádná sranda. No a ještě jedna věc — některé druhy jsou fakt drahé, zdánlivě běžná miniaturní „haworthia“ stála v jedné prodejně u Náplavky skoro tři stovky.
Jak na start, pokud jste nikdy žádný sukulent neměli?
- Začněte v běžném zahradnictví (ne na tržišti s anonymními stánkaři). Tam vám poradí, který druh je vhodný do vašeho bytu.
- Kupte zeminovou směs pro kaktusy — nebo si doma namíchejte písek a trochu běžného substrátu.
- Nikdy nepřelévejte! Sucho je menší zlo než přemokření — to je mantra všech zkušených pěstovatelů.
- Jednou za dva týdny otočte květináč, ať rostlina neroste na jednu stranu (no, alespoň u mých to zabírá… snad).
- Nebuďte překvapení, když některé lístky uschnou — je to normální životní cyklus, žádné drama.
Fialky zůstávají retro, sukulenty jsou budoucnost?
Na závěr — nevím, jestli je to jen „módní vlna“, nebo fakt budoucnost pokojových rostlin. Ale něco se určitě změnilo. Každopádně, pokud chcete doma něco zeleného, co vás bude spíš uklidňovat než stresovat, zkuste třeba malý „tukový strom“. Možná budete překvapeni, kolik radosti dokáže udělat i miniaturní zelený lístek na parapetu. Vlastně — v našem panelákovém domě o patro níž už vzniká první „sukulento-kruh“. Ne že bych si dělal iluze, že tím spasim svět, ale… proč to doma nezkusit taky?
Máte vy (nebo vaše máma) pořád fialky, nebo už taky šílíte po pár tlustých, voskových rostlinách? Pochlubte se vlastními zkušenostmi v komentářích — a kdo ví, třeba inspirujete další z nás…
