Věděli jste, že pokojové rostliny nejen čistí vzduch, ale i zvednou náladu lepší než půlka poličky s léky? Nedávno jsem v obchodě u Alberta zaslechla dvě dámy živě debatovat nad fíkusem, prý „po šedesátce už to člověk radši zaleje míň, než víc“. A mě napadlo – fakt stačí ubrat zálivku a máte hotovo, nebo toho je za tím víc? Tak se na to podíváme bez pozlátka, jak si pokojovky užít i když už vás záda občas zlobí a paměť trochu vtipkuje.
Co je dneska jinak? Pokojové zahradničení po šedesátce v reálu
Málokdo vám to přizná, ale třeba já – měsíc zpátky mi ujelo, že už nevydržím stříhat všechny kytky v tempu jako za mlada. Často slyším „stačí kytičkám trocha vody a světlo“ – jenže kdo někdy zapomněl uzavřít okno v lednu, ví své.
- Paměť někdy stávkuje: Proto se vyplatí dát k zalévání připomínku do mobilu nebo papírový lístek na ledničku. Můj soused Karel si dává hrnek vody vedle tabletek – prý pak nikdy nezapomene.
- Záda zabolí při přesazování: Osobně už si nekleknu na zem. Malý stolík nebo bedýnka a práce v sedě fakt šetří nervy i klouby.
- Oči už nejsou, co bývaly: „Štítek s názvem? No vidím, že asi rozmarýn, ale co když ne…“ Lepidlo a větší popisky, ať to není minové pole.
Pět rostlin, které zvládnete udržet naživu i během týdne v lázních
Ne každý má energii na orchideje, co urazí, když se jim nevěnujete denně. Já dávám přednost těmto salámistům:
- Sansevieria (Tchýnin jazyk): Vydrží měsíce bez vody, fešák na parapetu i ve stínu.
- Zamioculcas (Kulkas): Jednou za čas pohladit a zalít – přežije skoro všechno, co domácnost nabídne.
- Potos (Šplhavník): Opravdu snese polostín a je mu jedno, když pletivo nepoctivě stříháte.
- Ficus elastica (Fíkus): Netřeba vysvětlovat – snad padesát let byl v každé školce, z dobrého důvodu.
- Kaktus „babí smrt“: Perfektní pro zapomnětlivé. Voda max jednou za měsíc, slunce jako na Vysočině v létě.
Upřímně – i když možná některé zajímají spíš ovocné keře na dvorku, tahle pětka se nebojí ani panelákové zimy, ani řídké zálivky. Ale může se stát, že vám některá přesto odejde… nu, stane se.
Praktické vychytávky, které mi usnadnily život
Na minulém srazu v sokolovně jsem zaslechla: „Hele, v květináčích mám místo hlíny kokosový substrát, méně z toho práší.“ No jasně! Tady je pár mých tipů:
- Samonamáčecí květináče: Ideální do bytu i chalupy – nalijete větší množství vody jednou za týden a je klid. Česká značka Plastia dělá fakt dobré.
- Lehké substráty místo těžké hlíny: Někdy jen pytlík kokosové rašeliny a perlit. Mnohem snažší na manipulaci – záda děkují.
- Větší květináče: Málo kdo to ví, ale rostliny ve větším obalu potřebují méně častou zálivku. Ovšem – když je už nezvládnete přenášet, je to problém. I proto syn jednou objednal podložky na kolečkách přes Rohlík, docela záchrana.
- Ruční rozprašovač: Pokud už vás bolí zápěstí, levné pumpičky na mlžení stojí pár korun.
Protože, přiznejme si, jak říká moje máma: „po šedesátce je každý úkol výprava“. Ale s těmihle pomůckami to jde skoro samo – i když já občas zapomenu nákup a přinesu místo hlíny dva rohlíky. No vy znáte…
Ještě jedna osobní rada (nebo spíš povzbuzení…)
Nikdo vám nebude počítat každou kapku vody nebo zašlý list. Kytky tu nejsou na výstavu – hlavně, aby vám doma bylo trochu veseleji. V bytě na Žižkově mám šedesátiletého kliďase fíkuse, který už přežil čtyři stěhování a jednou i blackout. Možná má zašlé listy, ale stejně mě jednou týdně vítá v obýváku.
Váš styl, vaše radost – podělte se!
Zajímá mě – máte doma taky nějakou „nezdolnou kytku“? Nebo tip, co jsem tu zapomněla? Budu ráda za vaše zkušenosti v komentářích. A jestli vás něco dneska inspirovalo, klidně článek přepošlete kamarádce nebo sestřenici. Vždyť nikdy není pozdě začít si domácí džungli užívat po svém… Vlastně, asi nikdy nebyla lepší doba.
