Věděli jste, že kustovnici—té slavné „zázračné“ goji bobuli—můžete zcela klidně pěstovat vedle rybízu a malin na vlastní zahradě, a že v tom má oproti dovozu zatraceně zajímavou výhodu? Měsíc zpátky jsme s kolegy řešili v práci, proč sušené goji nechutnají nikdy tak, jak by člověk čekal. Teď už to vím. Je tu víc příčin, než jen čerstvost ovoce. Vlastně jsem o tom až doteď moc nemluvil—ne všichni mi věřili, že goji sklizené doma má fakt jinou ligu chuť i účinek…
Kouzlo českých zahrad: proč právě tady?
Goji bobule, nebo-li kustovnice čínská (oficiálně Lycium barbarum), dorůstá i v moravských vinohradech či v polostínu za domem na Vysočině. Většina lidí pořád spojuje tuhle rostlinu s čínskou medicínou, případně s balíčkem za dvě stovky z Tesca. Ale první vážně překvapení vám přijde asi už v červenci: plody z vlastní zahrady jsou sladší, šťavnatější a voní… prostě nějak poctivěji.
Hodně záleží na klimatu – a jsme upřímní, česko má pro kustovnici lepší podmínky než řada částí Asie. Stačí si vzpomenout na posledních pár let: více slunce, dostatek dešťů, zima ne tak krutá. Když to porovnám s tím, co mi kdysi říkal děda na Chrudimsku: „Co roste v naší hlíně, je vždycky silnější a voňavější.“ Má pravdu. Bobule z české zahrady přirozeně dozrávají pomaleji než ty sklízené ve velkém na export – a právě to je možná ten největší trik.
Obchod versus domácí záhon: fakta v kostce
Supermarketová goji je povětšinou sušená a většinou i konzervovaná (sirupy, oxid siřičitý, občas i nevysvětlitelné „aroma na dřeň“). Transport z druhého konce světa zanechá na bobulích otisk, podobně jako u dovozových rajčat – znáte to, úplně jiná chuť. Nedávno jsme v chatu zahrádkářů porovnávali, kdo za kolik koupil a co pěstuje na balkoně. Nikoho nepřekvapilo, že když si člověk goji sám usuší, drží barvu, šmrnc i vůni líp.
- Čerstvost – žádný měsíc a více v kontejnerech
- Chutnost – domácí bobule méně trpí „gumovou“ sladkostí
- Minerály a vitamíny – při šetrném sušení většinu zachováte
- Cena – v obchodech platíte klidně 10× víc za horší zboží
Jak začít s vlastními plody goji?
Zasadit kustovnici čínskou není o nic složitější než třeba angrešt. Před lety jsem koupil sadbu v zahradnictví v Kroměříži, „vyplevelil“ nejhorší trávu a… jednoduše ji tam zapíchnul. Chce to trochu trpělivosti: první pořádná úroda přišla až na druhý rok, ale pak už to jede. Zkuste:
- Místo na slunci. Kustovnice má ráda světlo — zkoušel jsem jí dát polostín a byla to slabota.
- Pravidelnou zálivku, ale ne bahno. Když zaléváte, všímejte si, jestli voda opravdu odteče – na jílu nebude šťastná.
- Občas prostříhat. Namnožíte si tak další sazeničky. Moje mamka má už tři keře z jedné původní rostliny.
- Sb írat plody ideálně ráno. Jsou šťavnatější – a co nesníte, usušte ve stínu na plátěném ubrousku.
Samozřejmě — nečekejte zázraky přes noc. A jestli to někomu vůbec neroste, může být chyba jen v půdě nebo ve špatném řezu. Kor, když se sousedům táhne kustovnice přes plot a vám ne, může to být faktor „něco dělám jinak…?“
K čemu vlastně domácí goji?
Z vlastní zkušenosti i podle diskuse v našem komunitním fóru: nejlepší jsou prostě čerstvé, třeba s jogurtem a medem. Někdo dává do smoothie, jiný—jako kolega z Přerova—suší rovnou celé větvičky a míchá do zimních čajů. Pokud váháte, jestli vůbec chutnají dobře, tak zkuste vypěstovat sami. Třeba vám zachutná.
A vůbec – není lepší pocit, než utrhnout si léčivou bobuli pod vlastní pergolou. Nebo se pletu?
Vlastní zkušenosti, triky nebo katastrofy klidně napište dolů do komentářů. Každý máme s kustovnicí to svoje… v našem podnebí to prostě jde lépe, i když může být pár překvapení.
