Možná si říkáte, že bez postřiků to na zahradě prostě nejde. Jenže – víte, že některé z nich půdu nenávratně zničí? Minulý týden jsme to v našem komunitním zahradnickém chatu řešili a narazili na fakt, že i to, co se tváří “šetrně”, může být pohroma. A někdy jsem fakt přemýšlel, jestli je efekt několika bezstarostných sezon vůbec k něčemu, když pak roky napravujete škody. No, rozhodně stojí za to se zamyslet…
Oblíbený postřik, co ničí víc než škůdci
Roundup. Zní to skoro jako hračka, ale je to zabiják — a to nejen pro plevel. Možná vám to řekl už někdo v hospodě u piva, nebo tetička na chalupě. Jde o herbicid na bázi glyfosátu. Ano, přesně ten, kterým ročně postřikuje stovky hektarů i půl republiky, byť se v posledních letech člověk stále častěji dočte o jeho negativních dopadech. Třeba včera vyprávěl kolega, že na jeho bývalém záhonu už roste akorát mech… Asi to není náhoda.
Co se děje s půdou po použití glyfosátu?
- Ničí mikroorganismy: Bez nich je půda jen mrtvá hmota. A vám pak nezbyde než kupovat víc hnojiv — momentálně to není levná sranda.
- Dlouhodobé zbytky: Glyfosát zůstává v půdě nějakou dobu (někdy i roky). Nedávná studie z Brna ukázala, že některé plodiny dále absorbují rezidua. To si pak dáváte “bio” zeleninu s malým bonusem, i když jste to neplánovali.
- Vliv na vodu: Deštěm se zbytky postřiků vyplavují do spodních vod. Ostatně — známá věc v údolích okolo Berounky, kde často laboratorně vody nesplňují normy na pití, hm…
Možná si teď říkáte — všechno je jed. Ale tady nejde o jeden sezónní úlet: postřiky na bázi glyfosátu trvale proměňují strukturu půdy. Můj soused, starý zahradník, říká: “Po tomhle už z té hlíny neuděláš níc, co voní jako domov.” Druhý kolega zas tvrdí, že s trochou trpělivosti se dá půda ozdravit. Pravda bude někde mezi…
Existuje cesta zpátky?
Není to tak, že byste museli hned běžet pro chemii do sklepa a dělat paniku. Ale pokud jste už “potáhli” nějaký ten herbicid, zkuste aspoň následující:
- Kopřivový výluh – domácí postřik na plevel, který mikroorganismy neruší. Voní to jak staré ponožky, ale fakt to zabírá.
- Mulčování – organický mulč (sláma, listí) chrání půdu i život v ní. No a taky vypadá to prostě dobře, sousedi vám budou závidět.
- Obnova zeleným hnojením – svazenka, hořčice, jetel. Funguje to mnohem líp, než se zdá. Minulý rok mě to zachránilo před kompletním “betonem” v záhonu.
- Minimální rytí – čím míň obracíte půdu, tím víc života v ní přežije. Na to vždycky nadává můj táta, protože lopatu miluje, ale výsledky jsou znát.
Jak poznat, že je vaše půda ohrožená?
Není to složitá věda. Stačí, když:
- Po dešti zůstává na povrchu louže, voda “nestéká”
- Když hrábnete do hlíny – nejsou tam žížaly. Ani jedna
- Na jaře vám v záhonu nic moc neroste, i když sáhnete po osvědčených sazenicích od ověřeného pěstitele
Samozřejmě, někdy to není vina postřiku — může za to sucho, přehřátí, nebo prostě blbá smůla. Ale pokud nějak cítíte, že půda “umírá”, dost často za tím glyfosát nebo příbuzné postřiky opravdu stojí. Nedávno to řešili i v naší obecní radě: lidé se ptali, proč se letos u obecních plotů zelená už jen psí tráva a řebříček…
Proč to výrobci dál doporučují?
Ekonomika je mocný pán. Postřik je rychlý, efektní a umožňuje sklidit víc, rychleji. Ale už i české supermarkety a “trendy” farmářské trhy začínají poptávat zeleninu z polí bez glyfosátu. Zákazníci se ptají na původ, ptají se po testech. Zájem roste klidně rok za rokem — a občas mám pocit, že tahle jednoduchost končí… Ale to už posuďte sami.
Na závěr…
Tahle téma je na dlouho — a asi nikdy nebude jednoduchá odpověď. Pokud vás zajímá, jak ozdravit záhon po letech používání postřiků, zkuste výše zmíněné hacky. Nebo napište do komentářů svůj vlastní tip — fakt by mě zajímalo, jak to řešíte vy. Všichni se pořád něco učíme, ne?
