Všimli jste si, že jablka z supermarketu poslední roky nějak ztratila šmrnc? Nejsem sám — na farmářském trhu v Praze na Náplavce nedávno paní prodavačka říkala, že „ta nová Gala po měsíci chutná jako mokrý ubrousek“. A já jí musím dát za pravdu. Možná vypadá leskleji než Rubín, ale to je tak všechno.
Moderní odrůdy: Proč vlastně tolik zklamávají?
Když postavím na talíř Golden Delicious, Red Chief nebo Kanzi vedle starého Boskoopu z babiččiny zahrady — rozdíl poznáte i zavřenýma očima. Důvody? Je jich hned několik, ale hlavní jsou:
- Přílišná unifikace: Nové jablka se šlechtí hlavně na krásu, stejnou velikost a délku skladování. Chuť je často až na třetím místě.
- Dlouhá cesta k zákazníkovi: Jablka z hypermarketu někdy putují stovky kilometrů a měsíce leží v chladírnách. Vitamíny? Aróma? No, to hádejte.
- Odolnost vs. kvalita: Moderní odrůdy odolají škůdcům i entomologům… Ale vůni dětských let nenahradí.
Nedávno jsme to řešili s kolegou při obědové pauze. On tvrdí, že „hlavně ať nejsou červivé“, já říkám — ať to vůbec chutná jako jablko. kde je ta typická svěžest? Tak trochu zmizela, nezdá se vám?
Retro comeback: Proč má smysl hledat staré odrůdy?
Na jaře (asi před třemi měsíci) mi soused přinesl košík šedivých, pomačkaných jablek ze své zahrady v Podkrkonoší. Prý „moc nevypadají, ale až ochutnáš…“. Ochutnal jsem, a ono fakt — kyselá, aromatická, šťavnatá. Jako z dětství.
Možná to není pro každého, a úplně ručně řezaná dokonalost to taky není, ale staré odrůdy mají pár výhod, které v supermarketu nenajdete:
- Rozmanitost chutí i textur: Panenské, Matčino, Sudetská reneta nebo Kožená reneta – každé chutná jinak a některé jsou naprosto originální (zkuste jíst Koženou renetu čerstvou – ne každému sedne, ale na křížaly top!).
- Vyšší obsah aromat i vitamínů: Studie České zemědělské univerzity říkají, že staré odrůdy mají často výraznější chuť a některé i víc vitamínu C.
- Větší propojení s krajinou: Tyhle stromy tu prostě rostou sto let a přežijí skoro všechno – sucho, mrazy, dokonce i záplavy na Orlici v roce 1997 (zas píšu ze zkušenosti).
Které staré odrůdy fakt stojí za to hledat?
Naši prarodiče to věděli – ne nadarmo byly v každé české vesnici alespoň tři jiné druhy “babčiny jabloně”. Tohle jsou podle mě (a mojí mamky) odrůdy, které stojí za to vyzkoušet — pokud je někde najdete:
- Matčino – Výrazně aromatické, lehce navinulé, skvělé na mošt.
- Panenské české – Trochu moučné, ale úžasně sladké. Perfektní na koláče.
- Boskoopské červené – Spíš kyselé, pevné — vydrží až do jara ve sklepě. Skvělý základ pro štrúdl nebo kompot.
- Sudetská reneta – Kombinace svěžesti a kořenitosti, známá hlavně na severu.
Jo a mimochodem – na farmářských trzích v Brně i Ostravě se občas objeví i úplné raritky. Minulý podzim jsem měl v ruce “Zimní citronové” z Beskyd — chrápali jsme o nich v našem chatu ještě týden.
Jak poznat a kde najít kvalitní jablka?
- Nepřehlížejte jablka s pihami nebo stopami po škůdcích — často jsou ze zahrady a chutnají líp.
- Ptejte se na původ i odrůdu — hlavně na trzích, na venkově nebo v malých ovocnářstvích (třeba Sad Tuchoraz, Opočenský sad… znáte?).
- Kupujte menší množství a často — staré odrůdy někdy rychleji měknou.
- Pokud máte zahradu, vysaďte aspoň jednu starou odrůdu — i přes předsudky, že „je s tím práce“, stojí za ten pocit vlastního ovoce.
Nevím, jestli se někdy vrátíme do éry, kdy všude byly staré jabloně, ale jedno vím jistě — chutnat jako jablko by jablko pořád mělo. Zkuste někdy dát přednost nenápadné šmudle od babičky před lesklým Gala z hypermarketu. možná budete překvapení.
A jestli máte vlastní tipy na zapomenuté odrůdy, napište je do komentářů — rád se nechám poučit. Vlastně… tak nějak o těch starých jablkách stejně pořád trochu sním.
