Věděli jste, že během ledna a února zabijete doma víc rostlin přemírou vody než tím, že je necháte skoro na suchu? Já sám na to přišel až po několika smutných přezimováních — vlastně to byla taková menší zahrádkářská tragédie, o které v našem panelákovém vchodu pořád mluví sousedka z pátého patra. Když jsem pak během jedné zimy přišel o tři (docela drahé, upřímně) zelené oblíbence, začal jsem tyhle věci fakt řešit. A ono to dává smysl, jen jsme o tom ve škole nikdy moc neslyšeli…
“ alt=“Přelitá pokojová rostlina v zimě“ style=“width:100%; margin-bottom:16px;“>
Proč je zálivka v zimě takový oříšek?
v zimě se všechno zpomalí — světla je málo, teplota často kolísá, vzduch je kvůli topení suchý. Většina pokojovek v tu dobu skoro neroste, protože přechází do fáze „jak přežít zimu bez zbytečných nároků“. Ale my, milovníci zeleně, se bojíme, že rostliny strádají a máme pocit, že zalévání je univerzální lék na všechny potíže. No a když jsme u toho: před týdnem v našem chatu někdo psal, že mu celá monstera během pár dnů uhnila na kořenech. Docela běžný příběh.
Co se děje s vodou v zimě?
Když zaléváte běžně jako v létě, voda zůstává v květináči — půda neoschne, kořeny nemají vzduch, a místo zeleného království najednou řešíte hnědé fleky a ošklivé vůně. Klíčové je, že rostlina v chladu a šeru „nepije“ skoro nic. Velká chyba (vlastní zkušenost): myslet si, že suchý vzduch v bytě = potřeba větší zálivky. Ve skutečnosti voda v půdě zůstává uvězněná a postupně dusí kořeny… Vlastně moc jiné úmrtí zimní pokojovky snad ani neexistuje.
Jak poznat, že je čas na zálivku?
- Suchý povrch nestačí: Nejlepší je zabořit prst aspoň 2 cm do hlíny. Suchý povrch klame, ale dole může být mokro. Ano, člověk si trochu umaže ruce — ale to k tomu patří.
- Lehký květináč prozradí sucho: Zkuste zvednout květináč, když je dobře zalitý — a když suspect, že je suchý, bude o dost lehčí
- Žluté listy, ale stále mokrá půda: To je znamení přelití, ne žízně
Největší omyly zimního zalévání
- „Suchý vzduch = víc vody“: Neplatí. Lepší je k rostlinám dát misku s vodou na radiátor, nebo krátce rosit listy.
- „Polévám podle plánu – každou sobotu“: V zimě je rozumnější na zalévání klidně i zapomenout na 2–3 týdny. Některé druhy (jako sukulenty nebo zamiokulkas) vydrží i měsíc úplně bez vody.
- „Rostlina je smutná — dám jí napít“: Tohle většinou znamená konec. Rostlina v depresi většinou chřadne právě kvůli vlhku
“ alt=“Jak poznat suchou půdu pokojové rostliny“ style=“width:100%; margin-bottom:16px;“>
Praktické rady a #regionální tipy
Moje máma (Praha 6) vždycky nechávala kytky celý leden bez vody — říkala mi: „V zimě musí trpět, aby na jaře ožily.“ Nějaký stín pravdy na tom bude. Já sám teď zalévám podle nálady a počasí, ne podle kalendáře. Jo, a použijte dešťovou vodu z okapového sudu (pokud to jde), v domě nám to letos doporučila paní Vrbová pod námi. Prý to rostlinám prospívá víc, než chlorovaná z kohoutku, i když možná přehání…
když máte rostliny u topení, stačí ke květináčům dát keramzit nebo menší nádobku s vodou. V Brně prý lidi nedají dopustit na staré hliněné hrnce, které udržují půdu vzdušnou—nezkoušel jsem, ale můžete dát vědět, jestli to fakt funguje
Co dělat, když už jste přelili?
- Okamžitě vylijte vodu z podmisky
- Vyjměte rostlinu z květináče — dejte nové suché substrát
- Poraněné kořeny odstřihněte čistými nůžkami
- Dejte méně světla, dokud se rostlina nevzpamatuje
Občas se to nedá zachránit, ale někdy pomůže rychlý zásah a pár dní (někdy týden) klidu. V zimě prostě platí: méně je víc, i když to odporuje všemu, co nám vtloukali do hlavy v hobbymarketech… v každém případě sledujte hlavně rostliny, ne tabulky z internetu.
A jak zimní zálivku řešíte vy? Dejte vědět do komentářů, nebo pošlete fotku svých přeživších zelených kamarádů. No, je to boj — hlavně v lednu, ale prežít se to dá…
