Víte, že některé pokojové rostliny můžou po padesátce ovlivnit vaše zdraví úplně jinak než dřív? Nedávno jsem na to narazil — a docela mě to překvapilo. Když jsme mladší, obvykle sáhneme po ficusu nebo kaktusu jen proto, že to vydrží. Ale věkem se mění nejen naše tělo, ale hlavně to, co od domácí džungle čekáme. A věřte-nevěřte, ne každá „obyčejná” rostlina je po padesátce tou nejlepší volbou.
Proč by vás to mělo zajímat zejména teď?
Asi nemusím připomínat, že po padesátce začnete trochu jinak vnímat prach, suchý vzduch — nebo i ten nesmyslný chlad od okna (ostatně, někdy si říkám, že snad bydlím ve studené jeskyni a ne v bytě na Praze 6…). K tomu přichází vyšší citlivost na alergeny, menší energie na rutinní zalévání a, no, různé změny nálad.
Můj soused Mirek mi nedávno povídal, že mu začala vadit i zelená „architektura” jeho obýváku. Prý co mu bylo 55, potřebuje doma víc klidu a méně kvetoucích experimentů. Třeba vy to máte jinak, ale obecně platí: co fungovalo ve třiceti, už ve stáří nemusí.
Jaké rostliny bych dneska doporučil? (A proč ne tu vaši starou dracénu…)
- Spathiphyllum – toulcovka (Lidově: květina pro babičky): Perfektní na čištění vzduchu. Laboratoře NASA potvrzují, že filtruje benzen i formaldehyd. Mimochodem, moje teta v Brně má tuhle krasavici u postele a přísahá, že spí víc a lépe. Možná náhoda, možná ne.
- Sansevieria – tchýnin jazyk: Nenáročná, odpustí i měsíc bez zalití — co víc si přát? Navíc v noci produkuje kyslík. Ideální, když rádi spíte s otevřeným oknem, ale v paneláku nemůžete (no jo, Praha…)
- Chlorophytum – zelenec: Je k smíchu, jak často tuhle retro „ťapku” dávaly babičky do kuchyně. Ale pravda je, že váže toxiny a zvlhčuje vzduch. Naše máma pořád tvrdí, že „zelenec přežije i v tramvaji”. Asi jo, v ložnici ale určitě taky.
- Asplenium – slezinník: Má rád vlhko — čili paráda do koupelny, kde trpíte na suché sliznice. Dýchá se tam pak snad líp než na jaře v lese v Jeseníkách. I když možná mi jen ty ranní sprchy dávají jiný pocit, co já vím…
Na co si po padesátce dát pozor?
Zní to triviálně, ale zkuste se vyhnout květinám, které mají ostré listy (agáve nebo některé druhy juky, co vás škrábnou při očistě parapetu — mě se to stalo minule v neděli, žádná sláva). Dál dejte pozor na alergeny: třeba fikusy vypouští latex, což může u někoho dráždit pokožku. Kolega z práce má na to vychytávku — jemné rukavice z drogerie.
Jo a další věc, co jsem přečetl v jednom zahrádkářském chatu: opatrně s exotikou. Některé rostliny zvýší vlhkost až moc, takže se pak rosí okna jak na chalupě na Šumavě. Takže ohýbej hřbet s mírou, hlavně když v zimě ráno nechcete sahat do mokrého parapetu.
Tři jednoduché triky pro „pokojové přežití” po padesátce
- Omezte zálivku, zvyšte postřik. V našem klimatickém pásmu vzduch vysušuje topení rychleji, než stačíte říct „chlorofytum”. Postřik mlhou (třeba starým rozprašovačem od savo) je fajn hlavně pro kapradiny.
- Dejte přednost rostlinám s širším listem. Zachytí víc prachu a vypadají uklidňujíc — v podstatě taková „zelená terapie”.
- Střídejte polohy. Přesuňte květiny na místa, kde trávíte nejvíc času. Dává to smysl — tak uvidíte efekt čistšího vzduchu (možná je to placebo, ale kolega tvrdí, že po přesunu zelených mám doma menší rýmu…)
Co bychom měli dělat dál?
Neříkám, že každá změna vás spasí, ale proč to nezkusit? Jestli máte tip na jinou „post-50” pokojovku, napište to do komentářů, v našem domovnickém chatu se o tom vede věčný spor. možná jste objevili něco lepšího než zelenec — a to by mě fakt zajímalo. V každém případě, starejte se o svoje zelené pomocníky — oni se pak postarají o vás. no, aspoň trochu…
