Věděli jste, že existují pokojovky, které přežijí i zapomnětlivého majitele—člověka, co zalévá v pondělí a další pokus dělá za tři týdny? A ne, nejsou to ani „klasické“ kaktusy, ani nudné sukulenty, které znáte z IKEA. Mluvím o rostlinách, které se ke mně dostaly spíš náhodou. Některé jsem si pořídil omylem na Žižkově v květinářství, jiné mi doslova přistály na okně v práci díky kolegyni.
Proč nejít cestou kaktusů a sukulentů
Kaktusy má doma skoro každý, komu v dětství uhynul fikus. Sukulenty jsou zas posledních pár let „must have“ na instagramu. Upřímně, mě oba typy časem začaly nudit—rostou pomalu, často vypadají všedně a některé mě dokonce bodly, když jsem je chtěl zalít. Objevování dalších „bezúdržbových“ rostlin byla trochu náhoda, ale dnes bych na ně nedal dopustit. I když…možná mi jen sedly do ruky, neumím to vysvětlit přesně.
Seznam: Tady jsou moje favority
Neječastěji se mi osvědčily právě tyto tři rostliny (a žádnou z nich bych vám nedoporučil, kdyby mi zčernala v půlce listopadu):
- Zamioculcas (Zamiokulkas zamiolistý) – tahle zelená potvora snese tmu, žízeň, mračno prachu i otevřené okno. Moje vlastní rostla půl roku vedle tiskárny bez většího zájmu a pořád vypadá jako z katalogu. Tchýně tvrdí, že jí roste i v předsíni, kam nesvítí vůbec nic.
- Pothos (Šplhavník) – jestli chcete něco dekorativního (a trochu retro), zkuste ho. Dokáže pustit metry dlouhé liány, listy jsou sytě zelené nebo pestré. Zálivkou se nestresujte—když zapomenete, listy povadnou, ale stačí zalít a hned zase „vstanou“.
- Sansevieria (Tchýnin jazyk) – ano, ta pruhovaná věc, co ji znala už vaše babička. Vydrží sucho, průvan, neochotného pečovatele…vlastně skoro všechno. Jediné, co ji nesvědčí, je trvale mokrý květináč.
Opravdu vydrží všechno?
No, říkat „všechno“ by bylo přehnané—když v průběhu loňského jara jeden pothos okousala kočka, vypadal měsíc dost bídně. Ale normální životní omyly (zapomenutá zálivka, špatné světlo, občasné přelití) snesou mnohem líp než většina „moderních“ pokojovek. V našem bytovém chatu se kdysi řešilo, že některé druhy prý dají i tmu v koupelně, osobně bych to ale netvrdil (možná mi prostě chybí správný parapet…).
Tipy do začátku, které byste nečekali
- Nekupujte živiny a spreje hned po první návštěvě květinářství. Většinu „problémů“ řeší prostě voda a nové místo na světle. Testováno několikrát.
- Pokud máte vytápěný panelák, nezalévejte „preventivně“. Sucho je pro tyto druhy méně fatální než přelití.
- Začněte s menším květináčem. Přerostlý hrnec často znamená mokré dno a shnilé kořeny. Takovým způsobem jsem pohřbil asi dvě sansevierie…učíme se celý život.
Má to nějaký smysl?
Možná si řeknete, že pokojovky jsou jen dekorace. Ale já jsem už několikrát zjistil, že přesazení nebo nové výhonky mi dokážou zlepšit náladu po fakt mizerném dni v práci. A když další týden všechny listy povadnou, alespoň vím, že nejsem jediný, kdo potřebuje pauzu.
Vlastně mě teď napadá, že právě „obyčejné“ a nenáročné rostliny naučí člověka pečovat, aniž by ztrácel chuť hned po prvním listu navíc. Takže když příště půjdete kolem květinářství na rohu, zkuste mrknout i na to, co není zrovna na titulní fotce floristů…
A co vy? Přežila vám doma nějaká „nezničitelná“ pokojovka? Dejte tipy do komentářů nebo pošlete fotku do chatu—bude sranda porovnat, co nám vlastně žije na okenních parapetech. Vždyť je to celé trochu hra, ne?
