Když vám na trhu nabídnou starou odrůdu českého jablka, je to skoro jako potkat kamaráda z dětství. Většina supermarketů sáčkuje všechno do stejných regálů, ale někdy stačí zajít na vesnický trh — a najednou se vrátíte o dekády zpátky. Nedávno mi tchán přinesl hrušky Konference, prý “pamatuješ na ně z dětství?” No jasně! Ale proč vlastně české tradiční odrůdy mizely a proč se teď vrací? Není to jen nostalgie — v tom je něco víc.
Staré odrůdy: víc než obrázek v knize
Zapomenuté české odrůdy jablek, hrušek, švestek nebo rajčat — to nejsou jen zvuky z botanického skanzenu. Často přežily desetiletí na zahradách našich babiček, zahodily potřebu chemických postřiků a zimu přežily v komůrce bez ledničky. Když jsem si počítal, kolikrát jsem v posledních letech natrefil na Kanadskou renetu nebo Průsvitné letní, spočítal jsem to na prstech jedné ruky.
Proč zmizely — a proč se to mění
- Moderní velkopěstování potřebovalo hlavně výnos a vzhled. Prostě aby všechno bylo stejné a vydrželo cestu z Holandska do supermarketu.
- Tlaky trhu, EU normy a prostý fakt, že staré odrůdy nejsou “na výstavu”.
- A taky — přiznejme si — občas jsme chtěli být “moderní” a nahradili staré dobré jablko Gala něčím novým, co se hezky leskne.
Ale teď už pár sezón pozoruji, že se ledy lámou. kamarádka z jižních Čech se pochlubila záhony prastarých fazolí. “Míň nemocné, chutnější, sousedi se ptají na semínka.” Podobné věci slýchám čím dál častěji: lidé na zahrádkách šlechtí, směňují, hledají. Vlastně to vidím i sám na sobě — člověk jednoho dne zjistí, že jablko z vlastního stromu s rezavou slupkou prostě voní jinak.
Proč jsou staré odrůdy zase v kurzu?
- Odolnost vůči chorobám: Často přečkají i sezónu, kterou “supermoderní” odrůdy propláčí pod plachtou postřiků.
- Chutnost: Můj soused říká, že jablka Smiřické vzácné už skoro v regálu nenajdete — ale z jeho sadu mizí nejdřív.
- Ekologie & lokalita: Lokální samorosty zpravidla “pasují” na naše podmínky. A i úspora vody se dnes počítá.
- Kulturní kořeny: Moje máma vždycky tvrdila, že “švestka má být česká” — nedokážu to úplně vysvětlit, ale je na tom kus pravdy.
Jasně, někdo zapochybuje: “Co když ty staré odrůdy nejsou produktivní?” No, může být — někdy prostě potřebují víc péče, někdy méně. To je ta krása, nelze to prostě odbýt tabulkou výnosu. Mě třeba fascinovalo, jak místní komunitní zahrada v Brně obnovuje původní hrušně — na jaře prý byla fronta na řízky…
Jak začít — prakticky, bez povinností
Jestli vás to láká, ale nechcete “převrátit svět”, tady je pár tipů. Nic složitého — začít můžete i dneska.
- Zeptejte se v místním zahrádkářském spolku — často mají svůj seznam, kam si psát staré odrůdy na výměnu.
- Mrkněte na tržiště, menší farmářské trhy, jarmarky — hlavně na podzim.
- Oslovte starousedlíky — někdo vám možná nabídne řízek, někdo jen radu.
- Ptejte se v zahradnictvích. Některé prodávají “tradiční české” štěpy, i když reklamu na to moc nedělají.
- Zkuste komunitní výměny semen — např. “Semínkovny”, fenomén posledních let hlavně kolem Prahy a Brna.
No, a taky se připravte, že nebude všechno hladce. Něco nevyroste, občas to bude o trpělivosti. Ale ten pocit, když na podzim ochutnáte jablko, co jedla ještě vaše prababička… těžko popsat. V Suchdole na zahrádkách mi ženská na stánku říkala, že “děti už teď poznají Kalvil skoro podle vůně”. To mluví za vše.
Maličké “proč ne” na závěr
Možná se staré odrůdy nikdy nevrátí do supermarketů — a možná je to dobře. Jsou jako kapesní rodinný poklad, co nepatří na pulty řetězců. v každém případě se vyplatí je zkusit. když takhle sbíráte první úrodu, pochopíte proč.
A vy? Máte doma “starou” jabloň, nebo už jste vyměnili všechno za nové odrůdy? Napište, co si myslíte — inspirace není nikdy dost. v závěru: někde mezi tradicí a trendem se rodí opravdová chuť.
