Na jaře, když se zahrádkářská sezóna rozjíždí naplno, vždycky se v parcích na okraji Prahy hádáme — jak je možné, že trávník u paní Novotné vypadá každý rok jako golfové hřiště, i když už jí pomalu táhne na osmdesát? Nedávno na toto téma v našem domovním chatu někdo sdílel zajímavou odpověď. Prý existuje pár triků, kterými si starší generace usnadňuje život, aniž by na zahradě trávila celé odpoledne v zápřahu.
Menší práce, větší výsledek. Opravdu to jde?
Nikdo mezi námi nechce trávit každou volnou chvíli s hráběmi v ruce — zvlášť, když záda protestují po pár minutách. Ale soused říkal, že jeho děda v Brně má trávník „jak v Bubenči“, i když moc neprší a hnojivo nakupuje spíš ve slevě než podle značky. Jak je to možné? Četl jsem nedávno tipy od pár lidí z menších měst a nestačil se divit, jak moc záleží na pravidelnosti a správném momentu.
5 zásad, které staří zahrádkáři znají nazpaměť
- Neběhejte s konví každý den. Zalévejte pořádně, ale méně často. Voda až ke kořenům nutí trávu růst do hloubky. Typicky stačí 1–2x týdně, a to brzy ráno nebo večer. Můj kolega měl kdysi opačný přístup a trávník byl věčně nemocný.
- Nechte trávu trochu vyrůst. Sekačka sice seká i na výšku pařez, ale tráva vysoká cca 5 cm stíní půdu, brání plevelu a vydrží horka. Tohle mám vyzkoušené — na vesnici nám kdysi sekli plochu moc nízko a pak jsme jen záviděli sousedce.
- Nečekejte na „perfektní“ hnojivo. Mnozí důchodci používají granulované hnojivo z Hornbachu nebo Lidlu a výsledky? Úplně postačí. Stačí přidat na jaře a koncem léta.
- Provzdušňování (aerifikace) není jen pro profíky. Starý hrábě nebo jednoduchý válec s hroty — jednou za sezonu to zvládnete i sami. A to dělá často větší rozdíl než módní směsi travin.
- Nebuďte posedlí dokonalostí. Občasný plevel nevadí. Čím víc se nervujete nad každým flíčkem, tím méně si zahrady užijete. Možná mi někdo namítne, ale přesně to říkávala mamka…
Proč trávník vašich sousedů vždycky vypadá lépe?
Možná je to tím, že místo honění se za posledními vychytávkami sázejí na obyčejnou rutinu. Když jednou týdně uděláte pár drobností — zastřihnete okraje, smetete listy, vpravíte trochu hnojiva — a necháte trávu trochu „dýchat“, budete mít klid i hezký výhled z okna. Naposledy, když jsem to zkusil, stihl jsem ještě před obědem posedět u kávy. Pravda, po měsíci vypadal můj trávník solidně — ne anglický green, ale na chatě nám to všichni záviděli.
Máte vlastní triky? Podělte se!
Možná jsou tyhle rady známé dávno a pro někoho to není nic nového — v každém kraji má každý svůj styl. V Lounech prý na jaře používají i popel z kamen, jinde zase zalévají jen sbíranou dešťovkou. Každopádně, pokud chcete mít na zahradě trávník „jako z časopisu“, nemusíte od rána do večera otročit. Stačí pár chytrých kroků, trochu trpělivosti a nenechat se zbláznit ze všech těch obrázků na internetu… v podstatě, jak se říká u nás: „hlavně v klidu, sousedé!“
Napište do komentářů, co u vás funguje, nebo pošlete fotku svého zeleného království — už teď jsem zvědavý, jaké taje z českých zahrad ještě neznám…
