Znáte ten pocit: koupíte nádhernou pokojovku, rychle ji přesadíte do stylového keramického květináče — a za pár měsíců z ní zbyde jen smutný stonek. Nedávno jsem v našem firemním chatu řešil, proč se některým rostlinám prostě nedaří. Často to není o zálivce, ale o tom, v čem vlastně rostou. A, upřímně, plast ani keramika nejsou zdaleka univerzální řešení… nebo možná jo?
Staré dobré keramické květináče: klasika, která (ne)funguje?
Keramické květináče najdete skoro v každém českém bytě — buď česká klasika z květinářství, nebo designovka z lokálního trhu. Výhodou je, že keramika dýchá. Kořeny mají kontakt se vzduchem a nehrozí jim přemokření. Ale má to jedno velké „ale“ — keramika vysušuje substrát o něco rychleji. Pokud jako já občas zapomenete zalít, pokojovka vám to spočítá.
Můj kamarád — starý kaktusář — mi na jaře říkal, že na bylinky keramika super, ale u tropických begonií a monstery raději přechází na plast. Prý protože keramka „neodpustí chyby“. možná na tom něco fakt je.
Plastové květináče: nešvar, nebo top řešení pro moderní lenochy?
Plast je lehký, levný a vaše pokojovky v něm zůstanou déle vlhké. U nás na paneláku většina lidí sází vše do plastu — rychlé, jednoduché, snadné na přesazování. Ale pozor: bez otvorů na dně plastový květináč udělá z kořenů bažinu. A rostliny, co nesnášejí trvalou vlhkost (jako třeba sukulenty), mohou odejít do věčných lovišť rychleji než bankovky před výplatou.
Moje máma například plastové květináče vůbec neuznává. Prý to „drží plíseň“ — i když, já si nejsem jistý, že je to čistě o materiálu. Ale je fakt, že v horkých dnech plastový květináč může pokojovku přehřát. už se mi to stalo se starou marantou, která prostě padla během tropického týdne.
Nevšední volby: sklo, dřevo, papír a sebe-zalévací systémy
Asi jste si všimli, že poslední dobou frčí skleněné nádoby, makramé závěsy na skleněné koule nebo i květináče z recyklovaného dřeva. Sklo je krásné — hlavně pro hydroponii nebo pěstování v lechuze. Ale na běžné kytky (jako fíkus nebo tchýnin jazyk) je spíš na efekt. Dřevo, pokud není správně ošetřené, nasákne vodu a může začít plesnivět — to znám z vlastní zkušenosti. Papírové (bio) květináče jsou ekologicky fajn, ale moc dlouho nevydrží.
A pak jsou tu samozavlažovací květináče — úplný fenomén posledních let. V Mladé Boleslavi je dokonce speciální krámek, kde vám dají pokojovku už rovnou v samozavlažováku. Když odjíždíte na dovolenou, víte, že vám nic neuschne. Ale propusťte si je domů jen tehdy, když zároveň pohlídáte, aby vespod nestála voda celé týdny — některé kořeny to prostě nesnášejí.
Moje 4 tipy, jak fakt udělat pokojovku šťastnou
- Výběr materiálu přizpůsobte rostlině — suchomilné sukulenty do keramiky, vlhkomilné do plastu nebo samozavlažováku.
- Otvor na dně je základ — bez drenáže ani krok, jinak pláčete nejen vy, ale i pokojovka.
- Nehrajte si na estéta pořád — klidně použijte obyčejný květináč schovaný v dekorativním obalu. To dělají i profíci v botanických zahradách.
- Zkoušejte a sledujte — každá domácnost je jiná, lepší než kopírovat trendy je prostě sledovat, co vašim rostlinám vyhovuje.
Co z toho vyplývá… a co z toho vlastně plynout může?
Ani keramika, ani plast nejsou univerzálním receptem na věčně kvetoucí bytovou džungli. Ideální řešení neexistuje, a to mě na pěstování baví nejvíc. Každý panelák má svá pravidla, každý parapet vlastní mikroklima. Někdy uspějete tam, kde byste to nečekali; jindy zas selžete u nenáročného fíkusu.
Vlastně si myslím, že úspěch je v kombinaci: nebojte se občas experimentovat, poslouchat rady (i když váš soused má někdy divné nápady) a dívat se pod povrch módních trendů. Vždyť co funguje v Brně, nemusí sedět v Mostě. pokojovky jsou jako lidé — každý má svoje.
V komentářích budu moc rád za vaše zkušenosti: v čem se vašim pokojovkám daří nejlíp? Třeba zjistíme, že ideální květináč prostě zatím nikdo nevynalezl…
