Začnu z trochu nečekaného konce — věděli jste, že existuje materiál, který dávno trumfne sklo i plast v zahradních sklenících? Nedávno jsme to u nás v kolonii vášnivě probírali a byla z toho přestřelka argumentů a zkušeností. Už to není jen otázka estetiky nebo nostalgie po starých zasklených konstrukcích, ale hlavně praktičnosti, udržitelnosti — a kupodivu i peněz.
Hitem posledních let: polykarbonát
Mám pocit, že před pěti lety jste o polykarbonátu ve skleníku slyšeli maximálně od zahraničního strýčka nebo z reklamy v Hobby marketu. Teď stačí projít se kdekoliv po okraji Brna a narazíte na plotě aspoň tři vedle sebe. Opravdu, polykarbonátové desky se prosadily všude, protože nabízejí kombinaci lehkosti, pevnosti a izolačních vlastností, kterou klasické sklo prostě nemá.
Aby bylo jasno — nemám akcie výrobců, i když začínám litovat, že jsem si je nekoupil… Polykarbonát je sice plast, ale úplně jiné ligy. Nepraská při krupobití (letos v létě by se mi to hodilo!), bez údržby vydrží klidně 15 let a hlavně — je bezpečný. Děti i sousedův bláznivý pes prostě nemají šanci rozbít stěnu skleníku na nebezpečné střepy.
Proč už většina sousedů přešla?
- Izolace: Dvoustěnný polykarbonát udrží teplo i když v noci spadne teplota na nulu. Skleník je bez rosení, rajčata zůstávají pěkně v suchu.
- Nízká váha: Jeden panel vynese i moje máma sama — žádná špára ve skle, žádný tahání těžkých tabulí kolem baráku.
- Bezpečí: Opravdu, nemusíte mít obavy, že sebemenší úder rozbije stěnu a všude budou střepy.
- Snadná montáž: Většinu skleníků z polykarbonátu seženete v demontu, složíte si je jako Ikea skříň. Slušná výzva pro víkend, ale zvládnete to i bez profíka.
- Vyšší životnost než plastové folie: Klasická igelitová folie je tak trochu hra na nervy – stačí ostrý vítr nebo mrazík a za rok (maximálně dva) se lepí znovu. Polykarbonát je v tomhle úplně jinde.
Jsou i nevýhody? Abych byl fér…
No, není to samé „za dvě stovky kilo a hotovo“ jako u obyčejné folie. Počáteční investice je vyšší, než když si koupíte nejjednodušší skleníček z plastové síťoviny na Alze. Ale co v dlouhodobém horizontu—kdo fakt chce, aby skleník přežil několik generací dýní—polykarbonát se vyplácí. Trochu mě štve, že starý skleník po dědovi sice „ještě drží“, ale kolikrát jsem už zažil divoké počasí a opravoval střechu…
Další věc—dodává se to většinou v průhledné „mléčné“ variantě. Estetika je subjektivní, sousedka sklízí úsměvy, že její zahrada vypadá jako techno festival. Ale mě je to vlastně jedno: paradajky rostou, uvnitř je vedro a v zimě nepromrzne nic.
Kousek regionální reality
V našem okresním zahrádkářském svazu máme dvě party: sklo forever a chválíme polykarbonát. Ale za poslední rok i ti největší tradicionalisté začali uznávat, že je fajn nemuset lepit střepy izolepou po každém větru. Dokonce i starý pan Vondra z Vysočiny — známý svou setrvačností — letos montoval polykarbonát i na stará okna.
V Brně, Plzni i Ostravě teď místní firmy nabízejí montáže skoro na klíč. Jasně, zaplatíte víc než v Bauhausu, ale neproklínáte skleněné tabule každý březen.
Jak začít?
- Změřte si prostor — a neměřte „od oka“, vím o čem mluvím (paráda je na místě zjistit, že panel je o 10 cm kratší, než má být…)
- Vyberte sílu desek — na běžný skleník ideálně 4-6 mm, na stěny vystavené větru radši i 8 mm.
- Zvažte typ konstrukce — vlastní rám, nebo kupovaný komplet? V Hodoníně jsme si dělali rám sami, ale soused si loni objednal hotový kit. Oboje má své.
- Montáž ve dvou — nebojte se přizvat manželku, syna, kamaráda na pivo. Sám jsem to jednou zkusil a nadával ještě další týden.
Vlastně nevím, jestli už příští rok všichni přejdeme na polykarbonát, ale to, co jsem viděl u sousedů, mě přesvědčilo víc než sto diskuzí na webu. Takže pokud plánujete nový skleník — zkuste se zajímat, mrkněte do místních stavebnin nebo se koukněte na zahrady v sousední ulici.
vás ten materiál možná překvapí… nebo taky ne. Každopádně pokud máte vlastní zkušenost, pište do komentářů — v našem chatu se o tom hádáme i po sezoně!
