Všimli jste si, jak se některé vesnické legendy mění? Naše obec kdysi měla jednu – takovou tu „šílenou babičku“, co pořád hrabala kompost a na zahradě pokusničila s kdečím. Pamatuju si, jak se o ní šeptalo na zastávce i v obchodě — že je blázen, že z její zeleniny stejně nic nebude. Jenže stačilo pár let… a dnes k ní všichni chodí pro rady. Asi na tom něco bude.
Jak to všechno začalo – a proč jí sousedi nevěřili
Začalo to prý už za totáče, kdy byl jeden humus jako druhý. Ale místní „paní Milada“ (znáte ji, možná podobnou máte vedle sebe?) začala místo hnoje tahat na zahradu lístí a slámu. Sousedi se smáli: „Víš, co v tom všecko žije? To budeš mít samé žížaly.“ No – žížaly opravdu měla. A pak mrkev, co v ruce vrzla, jak byla šťavnatá. Ale kdo by to tehdy bral vážně, že.
Včera mi povídala mamka, že babičce loni vyrostl pórek tři čtvrtě metru dlouhý. U nás doma to tak nefungovalo, i když jsme kupovali nejdražší substrát z Hornbachu. Možná je to o přístupu – nebo o trpělivosti, kterou mladší generace už trochu ztrácí. zvlášť v době, kdy všichni chtějí hned výsledky…
Co vlastně dělala jinak?
- Kompostování „postaru“ – Nejen slupky, ale i posekanou trávu, skořápky z vajec, dokonce kávový lógr. Často jsme se divili, co to vůbec je za hromadu — a dnes na tom stojí celý její záhon.
- Zero waste ještě před tím, než to bylo cool – U babičky nikdy nic nevyhazovala. Od steliva z králíků po popel – všechno skončilo v půdě. I bramborové natě, které já vždycky vynášel za plot.
- Meziplodiny – Nechyběla řepka ani zelené hnojení. Tehdy jsme tomu říkali „plevel“.
- Žádná chemie – Pravda, na padlí použila sůl nebo mléko z Tetina, co už byl trochu kyselý.
Všechno to jsou věci, které dnes propagují eko-farmy i pražské startupy. Jenom babička nepotřebovala poradce — jen selský rozum.
Následky: Supermarket bez chuti vs. domácí jablko
Možná jste si všimli – poslední dobou mají i velká jablka v supermarketu nějak podezřele mdlou chuť. U babičky je to jiné. Když jsme se tam naposledy zastavili, dali jsme si jablko hned ze stromu – a chutnalo jako z dětství. tvrdím, že to není jen romantika – když je půda živá, ovoce taky jinak voní.
Kolega od nás z práce říkal, že zkusil taky vrhnout na kompostování – ze začátku prý smrad, pak hromada práce a nic moc úroda. Ale už po druhé sezóně se to otočilo: cukety prý narostly, že je neměli kam dávat. Nemyslete si, není to otázka jednoho roku… ale když vydržíte, výsledky přijdou skoro vždycky. Třeba ne tak obří mrkev jak u babičky – ale lepší něco než nic 🙂
Chcete začít? Malý návod, i když bydlíte ve městě
- Začněte kompostovat – stačí plastový sud na balkoně. Hlavně přidat trochu papíru i drobné větvičky, ne jen odpad z kuchyně.
- Nevyhazujte kávovou sedlinu – prý pomáhá i pokojovkám, kolegyně to testovala na fíkusu a rostl opravdu víc.
- Zkuste zelené hnojení: hrách, vikev nebo jetel pěstovat mezi zeleninou. Není to žádná magie – dusík do půdy přijde i bez hnojiva.
- Nebojte se „špíny“ – půda má žít, nesterilizovat ji co měsíc. I když možná ve vašem domě sousedé nepochopí, proč taháte slupky na balkon…
Jasně, ne pro každého to bude hned. Možná se vám bude soused smát – jako nám kdysi babičce. Ale život mě naučil, že některé věci chce jen čas… a trochu odvahy dělat to po svém.
Váš tip? Napište, co funguje u vás
Každý kraj má jiné podmínky — v Hradci je jiný jílovec než u nás v Polabí. Podělte se v komentářích: co děláte pro úrodnější zahradu vy? třeba máme ještě pár babiček, které je fajn poslouchat…
