Věděli jste, že pelargonie — česky často nazývané muškáty — byly před pár dekádami symbolem „babičkovských“ parapetů a sídlištních balkonů? Dneska si k nim našla cestu i mladá generace, i když to tak ještě nedávno vůbec nevypadalo. proč se tyhle nenáročné květiny znovu prodírají do módy, přestože je mnozí stále považují za relikt doby před internetem? Odpověď je složitější, než se zdá.
Pelargonie: trochu historie, trochu nostalgie
Vzpomínám na naši starou třípokojovou bytovku v Plzni, kde pod každým druhým oknem čněly pelargonie v rudých, růžových i bílých barvách. Moje máma to s nimi uměla — vždycky říkala, že přežijí i to, co my sami ne (a někdy měla až podezřele pravdu). Přesto od roku tak 2010 lidi v našem okolí začali tyhle „staré“ květiny vyměňovat za modernější sukulenty nebo minimalistické truhlíky. Až poslední dobou se ve městě objevují zase častěji — i na hrozně stylových teráskách.
Proč pelargonie zase táhnou?
- Snadné pěstování. Upřímně — ne každý má čas nebo trpělivost vychovávat orchideje. Muškáty na rozdíl od spousty jiných balkonovek skoro všechno přežijí. Zapomenete zalít? Nevadí. Příliš moc zalijete? No, taky většinou přežijí.
- Vydrží naše počasí. Chladný jarní vítr, přímé slunce v červenci, podzimní déšť. V Praze, Brně i menších městech — pelargonie zvládnou všechno. Minimálně mně na lodžii žijou už 4. sezónu, a to jim moc neodpouštím.
- Nostalgie a emoce. V našem chatu jsme nedávno řešili, proč mají mladí najednou chuť vracet se ke „klišé“ rostlinám. Asi za to může chuť po stabilitě a něco známého. Navíc sdílíte tradici — můj soused Petr říká, že mu květy připomínají dětství na Moravě.
Jsou nějaké nevýhody? No jasně…
Abychom byli fér, najdou se i argumenty proti. Někoho vizuální styl pelargonií prostě nebaví. A občas, když květy opadají, vypadá truhlík spíš smutně než vintage. Objevují se i alergické reakce — jedna kolegyně mi říkala, že jí muškáty vůbec nesedí.
Na druhou stranu — kdo říká, že je musí mít všichni? Nechci tlačit, jen… třeba zkusit, jak ladí k vašemu oknu. Možná budete překvapení.
Tipy, jak na pelargonie (i když jste „ne-zahradník“)
- Nebojte se barev. Kombinace rudých a fialkových pelargonií vypadá skvěle — na sídlišti i na chalupě.
- Přihnojujte, ale málo. Můj kamarád ze Semil říká, že jeho babička přidávala do zeminy rozmočený černý čaj. Nevím, jestli to má vliv — ale pelargonie jí rostly fakt brutálně.
- Odstraňujte odkvetlé květy. To je spíš terapie než povinnost — pomalu, ručně, bez spěchu. A kafe na balkoně k tomu.
- Nemějte zbytečný stres. Pokud některá pelargonie uhyne, není to konec světa. V obchodě u Alberta najdete další za pár korun.
Jsou pelargonie pro každého?
Těžko říct — možná vám prostě nesednou. Ale čím víc kolem poslouchám, tím víc se zdá, že z pelargonií se zase stává něco víc než jen květina „pro babičky”. I mladé páry je dávají na balkon, znají triky od rodičů, a sousedky si vyměňují sazeničky přes Facebook Market.
V létě 2024 pelargonie ozdobí parapety a terasy daleko častěji, než by kdo hádal před pěti lety. Protože v tom je něco víc — kontinuita, trocha pohodlí a pocit, že některé věci drží dodnes.
vlastně, co víc chtít? Co vy — zkoušeli jste pelargonie? Dejte vědět, jaké jsou vaše triky, nebo jestli na ně nedáte dopustit. A pokud se pořád zdráháte… tak není lepší čas to zkusit, než teď.
