Rubrika: Bobuloviny a keře

Věděli jste, že špatné zalévání může vaše ostružiny doslova zničit — a to zvlášť v létě, kdy si člověk myslí, že voda je univerzální lék? Nedávno jsme to řešili v našem zahrádkářském chatu: soused měl úrodu skoro na nule, zatímco já jsem musel rozdávat bedýnky. Co děláme jinak? Hned vám to povím, i když možná ne všechno bude pasovat na vaši zahradu — a možná trochu přeháním, ale fakt je to důležité…

Proč zrovna zalévání? Osolit můžete i nejlepší půdu

Měsíce zpět mi máma volala, že její keře ostružin chřadnou, a ať poradím, co s tím. První, co jsem zkontroloval, byla právě voda. Ostružiny nepotřebují tolik zalévat — a když už, tak nikdy ne „za krk“ (tedy na listy a plody). Stačí jednou za 4–5 dní, ale pořádně ke kořenům. Voda na listech způsobí plísně: tím opravdu nechcete začínat srpen.

Kdy vlastně zalít? Ráno, večer, nebo v poledne?

V Praze jsme měli minulý týden tropy a kolega v práci byl přesvědčený, že zalévat je nejlepší ve čtyři odpoledne, aby „vychytal horko“. no, úplně ne… Nejlepší je ráno nebo později večer, po západu slunce. V poledne se voda vypaří rychleji, navíc na rozpálených keřích může dojít k opaření listů (a pak se divíte, že hnědnou). Takže budík v sedm, káva a rychlá procházka se zahradní hadicí — funguje mi to už třetí sezónu.

Příliš mnoho vody = smrtelné pro ostružiny?

Možná to zní divně — vždyť v létě voda nezabije, ne? Ale přemokření je častá příčina toho, že kořeny ostružin začnou zahnívat. V našem moravském regionu je těžká půda, takže vodu radši méně a častěji kontrolovat stav země, třeba prstem: jestli je povrch mokrý, nechte být. Přebytečná voda navíc láká slimáky — a to je story na jiný článek.

Správný postup: pár bodů, na které nezapomínám

• Zalévám jen ke kořenům, nikdy ne na listy a plody
• Používám vlažnou vodu, nejlépe dešťovou (z barelu nebo sudu)
• K večeru dávám bacha na slimáky — zalévám radši ráno
• Když zaprší, tak o jednu zálivku méně — příroda ví, co dělá
• Mulčování — třeba posekanou trávou — pomáhá udržet vlhkost

Fakt nejsem jediný, kdo s tím v posledních letech bojuje. Nedávno mi paní na trhu povídala, jak zalévala dvakrát denně a úroda šla do kytek. Prostě někdy méně je více.

Rychlé tipy, když zrovna nemáte čas

1. Pokud spěcháte, stačí půdu zkontrolovat — nezahlcujte keře vodou naslepo.
2. Jeden kýbl (asi 10 litrů) na jeden keř jednou za pár dní většinou stačí. Ne víc.
3. Když listy povadnou, není to vždy žízeň — může jít i o úpal nebo škůdce.

Mimochodem, letos zkouším dát kolem keřů použité kávové sedliny — soused říkal, že prý pomáhají odpudit slimáky. Zatím nevím. Zkusíte? Dejte vědět do komentářů, jestli se vám to osvědčilo.

Na závěr: zalévat s rozumem

Všichni chceme mít vlastní ostružiny sladké a šťavnaté, ale přespříliš péče (zejména zalévání) je cesta do pekel — a to mi věřte, zažil jsem to minulý rok u sebe na chatě. Když máte nějaký trik — neváhejte se podělit dole, budu rád. Však zahrada je vždy experiment — někdy to vyjde, někdy… no, vy víte.

Věděli jste, že některé keře přežijí i totální zanedbání – mrazy, sucho, nebo dokonce i vnoučata se svými míči? Nedávno mi kolegyně v práci řekla: “Naši důchodci už se smáli, když jsem tahala domů náročnou magnolii.” Možná má pravdu – nekonečné leštění zahrady je fajn na obrázku, ale kdo na to má sílu po šedesátce?

Proč si důchodci vybírají keře místo záhonků?

Mělo by to být jasné – keře nejsou jen pro líné (i když ruku na srdce, trochu pohodlnosti po šedesátce nikomu neškodí). Pěstování keřů vás zachrání od každodenního zalévání a horečného boje s plevelem. A hlavně – české keře umí růst klidně desetiletí se zcela minimální péčí. To zjistila i moje sousedka u Chomutova, která místo trávníku sází „jen to, co přežije bez slz“.

Jaké keře jsou v Čechách nejvděčnější? (Můj osobní žebříček)

• Zlatý déšť (Forsythia) – kvete brzy, nevyžaduje nic kromě střihu a trochu slunce. Loni jsem nestíhal skoro nic a stejně „jel“ jak blázen.
• Svída (Cornus) – vypadá pěkně celý rok, má barevné větve, roste i v podmáčené hlíně. Máma říká, že je nezničitelná – možná přehání, možná ne.
• Růže šípková – kromě krásných květů dávají i šípky na čaj. Trochu pichlavé, ale o to méně je žerou srnky. Ve vesnici u Tábora je mají rádi snad všichni.
• Ptačí zob obecný (Ligustrum) – použijete na živý plot, skoro nepadá listí, stačí křesat dvakrát za sezonu. Bonus: snese i výfukové plyny, pokud bydlíte ve městě.

Praktické tipy: Jak přežít zahrádkářské omyly

Možná jste už taky zasadili něco, co krásně vypadalo v katalogu a pak to zašlo za dva týdny. Stává se… I proto dávám přednost tomu, co už roste u sousedů třicet let. Druhá věc: Má smysl sem tam koupit keře v českých zahradnictvích (třeba v Zahradním centru Čimice), protože dovezené kousky z Polska nebo Německa někdy špatně přežívají tu naši suchou zimu. V našem chatu jsme o tom diskutovali celou minulou středu.

Pokud nemáte chuť se lopotit, sázejte do skupin: tři až pět rostlin stejného druhu pohromadě zakryje „mezery“ v trávníku a vypadá to upraveně. No a kdo má nervy na stříhání, ať to nechá růst volně – vypadá přírodně a mezi ploty to teď stejně „letí“ (aspoň podle časopisů, ne že bych sám vždy stíhal sledovat trendy).

Co dělat, když keř stejně chřadne?

Nebudu vám lhát, někdy ani nejodolnější keř svět nezachrání – buď špatná půda, nebo prostě nemáte šťávu na zalévání (taky se mi už stalo). V tom případě vystřihnout, zasadit něco jiného a netrápit se – život je už dost krátký na to, abyste se stresovali kvůli jedinému keři. Kamarád nedávno místo toho dal starou lavičku… a najednou je zahrada útulnější, holt asi taky něco na tom bude.

Váš tip? Pište do komentářů

Nejjednodušší keř je ten, co roste u vás doma deset let bez řečí. Možná máte úplně jinou zkušenost – napište, co vám vyrostlo skoro „samo“ a proč už byste si růže k záhonu nikdy nedali. Výměna zkušeností je přece náš národní sport – alespoň mezi důchodci (ale ne jen mezi nimi, žejo…)

V každém případě – ať vám zahrada kvete přesně tak, jak chcete. Pokud máte nějaký opravdu tip z vašich koutů Česka, budu rád za zprávu. No, v podstatě je to na vás…

Možná už jste slyšeli historky o tom, jak špatný řez malin dokáže zničit celou sklizeň. Ale co se reálně stane, když podzimní stříhání fakt pokazíte? až donedávna jsem si myslel, že to jsou spíš strašáky pro začátečníky. Pak jsem to „zvládl“ na vlastní zahradě, brrr.

právě podzim je pro maliny rozhodující – a stačí malá chyba, čili nůžky špatným směrem nebo špatné načasování, a jaro vás nemile překvapí. Moje máma vždycky říká: „neřež, co neznáš!“ Má pravdu, i když… někdy poznáte až pozdě.

Jak maliny vůbec stříhat a proč na tom záleží

V Česku máme hlavně dvě odrůdy – jednou i dvakrát plodící maliny. Ty jednou plodící řežeme úplně jinak než ty dvakrát plodící (říkají tomu “remontantní”), ale realita je, že většina lidí to prostě stříhne „nějak“. I já. tak se na to podívejme polopatě:

• Jednou plodící maliny: po sklizni (léto) se zlikvidují výhony, co plodily. nové, zelené nechte na příští rok.
• Dvakrát plodící maliny: můžete na podzim vyřezat výhony u země a ty nové na jaře zase porostou a plodí.

Jenže… ono to vypadá snadně, ale v reálu? Takhle jednoduché to úplně není – v našem zahrádkářském chatu jsme nedávno řešili, že soused takhle přišel o celou řadu malin. No, asi to hodně štve dodnes.

Co se stane, když ostříháte špatně?

Moje zkušenost? Pokud střihnete výhony, které měly plodit příští rok, přijdete o úrodu. Prostě – na jaře zíráte na prázdné záhony a říkáte si, kde se stala chyba. druhá klasika: ponecháte staré výhony a ony chytnou plíseň nebo škůdce, plody jsou slabé a malé (něco jako když koupíte jahody v lednu, co téměř nemají chuť).

• Vyřežete-li příští plodící výhony – do léta nic!
• Necháte-li staré a nemocné stonky – hniloba, ztráta keřů.
• Neodstraněné, slabé výhony – méně světla, slabé plody, ani sousedi neochutnají.

někdy jsem sám nechal vše „přírodě“ a čekal, co bude. výsledek? polovina keřů zrezivěla, druhá vůbec neplodila. možná jsem měl prostě smůlu – ale přesně o tom tahle návodná strašáková rada je.

Jak takové průšvihy napravit (anebo jim rovnou předejít)

No dobře, něco pokazíte – co dál? pokud už jste si „usekli” budoucí úrodu, je třeba to brát sportovně. maliny rostou rychle, takže příští rok budou nové výhony. Ale doporučuju na jaře opravdu dobře prohlédnout celou plantáž: slabé a nemocné odstranit u země, ponechat jen nejsilnější.

• Stříhejte vždy ostrými, vydezinfikovanými nůžkami (kolega si díky nůžkám ze stodoly zavlekl do ostružiníku rakovinu dřevin — prý je to peklo vyhubit).
• Nenechávejte hromady odřezků u kořenů, ty přitahují škůdce jako magnet.
• Podzimní stříhání maliny fakt potřebují, ale pokud si nejste jisti, co kam patří – poraďte se se starším sousedem, vždycky se někdo na vesnici najde.

Svou zahradu teď na podzim už stříhám podle „mantry“, že každý výhon má svůj účel – a nejhorší je mít v hlavě chaos. Systém se časem vyplatí, i když… stále občas něco odřežu blbě, uznávám.

Praktické tipy – ne jen suchá teorie

V létě mi kolega z Plzně říkal, že v jejich rodině řežou maliny po 15. září. že je to „zaručený systém“ jejich tátovy babičky. Možná to funguje – mně přijde, že na Slovácku musím stříhat o týden později, protože všechno dozrává jinak. takže fakt univerzální návod asi neexistuje, spíš obecný směr. Vlastní zkušenost = nejlepší škola.

Víte co? Zkuste si maliny stříhat “jinak” jen na kousku záhonu

Já si to letos pro jistotu rozděluji – půlku záhonu stříhám „tradičně“, půlku zkusím „moderně“ podle youtubera, co o tom nedávno mluvil. Jestli jedna část vydá víc malin, ozvu se do komentářů. Zkuste to taky – někdy je chyba ten nejlepší učitel. V každém případě – nevěřte každé univerzální radě na internetu, někdy platí, jindy vůbec ne.

V celku – maliny přežijí skoro všechno, ale když uděláte chyby opakovaně, výsledek je bída. Proto – naslouchejte radám z okolí, klidně se ptejte místních, prostě… nebojte se občas o výhon přijít. hlavně ať vám zahrada dělá radost, ne nervy!

Neuhodli byste, na co všechno se dají použít děravé punčochy ze šuplíku. Většina lidí je prostě vyhodí — a přichází tím o možnost ochránit svoje maliny před škůdci. Nedávno jsem se o tom hádal s tchyní, která si stojí za tím, že odpad je odpad. Jenže v zahrádkářském chatu napsali něco úplně jiného… Opravdu stačí staré silonky, trocha šikovnosti a maliny vám poděkují.

K čemu se hodí punčochy na zahradě?

Možná vás to překvapí, ale punčochy — ideálně už ty s běžcem — patří k nejlepším domácím trikům na ochranu malin. Chrání je před ptačím apetitem, slimáky a často i před suchem, když je správně použijete. Tchán jeden čas balil úrodu do obyčejného sáčku, ale výsledek? Plíseň všude. Punčochy dýchají, nezadržují tolik vlhkosti a navíc je skoro nic nestojí.
V mládí jsem jejich dálší využití podceňoval — občas koupil nové a staré bez myšlení vyhodil. Dneska jich mám v kůlně nasysleno celkem dost.

Jak přesně punčochy maliny zachrání?

No, nečekejte úplné kouzla — ale přece jenom několik velmi užitečných vlastností to má:

• Chrání před ptáky — stačí jednotlivé větvičky nebo hrozny plodů vložit přímo do nohavice punčochy, zavázat, a je to. Ptáci se na plody nedostanou, ale maliny mohou dýchat a zrát.
• Omezuje hnilobu — protože tkanina dobře propouští vzduch, nepodporuje plíseň. To třeba igelit nedokáže vůbec.
• Skvělý filtr na hnojivo — když doma vyrábíte kopřivovou jíchu, nalijete ji přes punčochu a zachytí pevné části.

Soused Karel to používá už roky a letos měl úrodu větší než všichni v řadě. Možná měl i štěstí, no ale…

Návod: Jak ochránit maliny punčochou

1. Najděte čisté, vyprané silonky — můžou být klidně staré, hlavně když nejsou úplně roztrhané na cucky.
2. Ustřihněte část mezi kotníkem a kolenem. Vznikne vám tubus, kterým přesunete přes trs malin nebo celou větvičku s ještě zelenými plody.
3. Lehce stáhněte na koncích a zavázejte uzlíkem nebo zahrádkářským drátkem — jen pozor, ať netlačí.
4. Lze použít i na jiné ovoce — třeba třešně nebo rybíz, záleží na fantazii.

Měsíc zpátky jsem takhle zakryl polovinu malin — na druhé polovině, co byla bez punčochy, stejně jako každý rok načepýřené kosy všechno doslova oškubaly.

Další tipy z domácího arzenálu

• Punčochy poslouží jako obal na mýdlo — ideální na zahradě k mytí špinavých rukou bez dávkovače.
• Můžete z nich udělat jemný stín pro choulostivé sazenice, když je na jaře ještě zubaté slunce.
• Naše babička do punčoch balila levanduli na provonění skříně — pořád funguje.

Jako jo, ne každému tohle přijde elegantní, ale pokud chcete zachránit maliny a netrávit všechen čas nad chemickými postřiky, tohle je způsob starý jako paneláky na Jižním městě.

Lze tohle doporučit úplně všem?

Nevím, jestli to bude stoprocentní univerzál pro všechny druhy ovoce — některé odrůdy mají větve moc silné, jinde zas slimáci najdou cestu i tam, kam by člověk nečekal. Ale za pokus to určitě stojí. V nejhorším prostě zbydou další punčochy na filtraci kompostu — v nejlepším budete vybírat maliny bez klování a plesnivění.

Závěrem — vyzkoušíte to taky?

Jestli nemáte po ruce punčochy, poptejte se v rodině nebo mezi kamarádkami. Ti, co pěstitelům radí na fórech typu zahrada.cz, by o tom mohli napsat celé eseje. A kdo ví — třeba zjistíte, že si díky nim vypěstujete i lepší rajčata nebo okurky. Vždycky můžete napsat do chatu, co vám ještě fungovalo… nebo co ne.

Možná jste si vždycky mysleli, že angrešt je tak trochu retro ovoce — něco, co pěstoval děda na chalupě a na co se dnes spíš práší ve starých kuchařkách. Jenže to je omyl. Nedávno jsem narazil v našem sousedském chatu na zprávu: „Hele, někdo zkoušel tu novou odrůdu angreštu? Prej přežije i -30°C.“ No, znělo to skoro jako příběh z klimatické sci-fi – ale realita je ještě zajímavější.

Angrešt: Nenápadný hrdina českých zahrad

Angrešt nepatří mezi nejvíc Instagram-friendly ovoce, ale má své kouzlo: odolnost, výnosnost a překvapivě široké využití. Můj kolega tvrdí, že bez angreštu by jeho babiččina marmeláda byla poloviční. Ale teď — díky novým odrůdám, které tu testují už pár sezón — začíná angrešt zažívat menší návrat na výsluní. Nedivím se. Staré druhy sice chuťově neurazily, ale zato mráz nebo nemoc je často zlomily raz dva.

Co je na těch nových odrůdách jiné: Odolnost, chuť, nulová starost

• Odolnost až do -30°C — To zní skoro jako vtip, ale je to potvrzené několik let v řadě na Moravě i ve východních Čechách.
• Menší náchylnost k padlí — Jeden z největších strašáků zahrádkářského života pryč. Možná ne navždy, ale rozdíl fakt pocítíte.
• Sladší a křupavější plody — Starý angrešt někdy trpěl „rozblemclostí“. Tyhle odrůdy jsou ale často jak malé hrozny, některé jedlé už rovnou z keře, i děti si je berou na svačinu.
• Téměř bez trnů — Ne úplně, ale už jsem si letos při sběru nepoškrábal ruce jako každý rok.

Moje zkušenost: Tři sezóny, tři různé výsledky

Vysadil jsem před třemi lety dvě nové odrůdy – Invicta a Krasnoslavyanský. První rok – skoro nic. Druhý rok – keře to zvládly i po nočním mrazu, kdy mi zmrzl bazalkový záhon. Letos? Úroda jako z reklamního letáku. I když, může to být štěstí začátečníka, nevím… sousedovi prý první rok angrešty neobrážely skoro vůbec, ale letos už rozdával bedýnky.

Tipy přímo z českých zahrad:

• Načasujte výsadbu – Podzim je ideální, hlavně pokud chcete, aby keř zvládnul první zimu bez šoku. Ale zasazeno i v dubnu — žádný propadák, říkala mi máma minulý týden.
• Nebojte se experimentovat s odrůdami – U nás frčí “Pax” a “Martlet”, někde kolem Třebíče zase chválí “Rixanta”. Každý region má svého favorita, což není náhoda.
• Chraňte proti škůdcům, hlavně první roky – I když nové odrůdy odolávají, mravencům je to jedno… Mě zachránil obyčejný kávový lógr kolem keře — fakt funguje (i když může být placebo?).
• Nenechte úrodu přezrát – Když plody začnou měknout, rychle je skliďte. Co nestihnete, jde zamrazit, nebo klidně upéct s drobenkou. U nás doma mizí nejrychleji v podobě marmelády s rebarborou.

Proč angrešt zkusit právě letos?

Klima se mění, mrazy přichází klidně v květnu a některá tradiční ovoce to vzdává. Nové odrůdy angreštu vypadají jako odpověď na mnohé z těchto „zahradnických průšvihů“. Neříkám, že je to řešení úplně pro každého — ale i když zrovna nemáte metry půdy, malý keřík zvládne i větší truhlík na balkoně. V našem paneláku to letos zkouší aspoň tři sousedi. Výsledek? No, v létě se uvidí…

---

Vlastní zkušenosti s novými angrešty? napište mi do komentářů, nebo pošlete fotku do našeho facebookového chatu – inspirace není nikdy dost. Nebo aspoň zkuste ochutnat čerstvý angrešt letos na farmářském trhu. V tomhle počasí asi žádné jiné ovoce neporoste s větší chutí.