Plánované obnovení dobrovolné vojenské služby v České republice
V letošním týdnu by Česká republika mohla být dalším z členských států Evropské unie, které oznámí plány na posílení své armády. Podle očekávaných oznámení prezidenta Emmanuela Macrona ve čtvrtek se má obnovit vojenská služba, tentokrát již pouze na dobrovolné bázi. Tento krok přichází téměř po třiceti letech od ukončení povinné vojenské služby.
Hnutí v Evropě směrem ke zvýšení obranných kapacit
V důsledku ruské vojenské hrozby a nejistoty ohledně závazků Spojených států vůči obranné spolupráci v rámci Transatlantické aliance se Evropa snaží posílit svůj obranný průmysl a vojenskou kapacitu. Tyto kroky jsou reakcí na radikální snížení obranných schopností od konce studené války. I přes ztráty ve válečném konfliktu na Ukrajině je vnímána ruská vojenská síla jako možná přímá hrozba v horizontu dvou až pěti let.
Postoje Spojených států a evropských zemí k vojenské obraně
Severoamerická mocnost již jasně deklarovala, že očekává od svých evropských spojenců větší odpovědnost za vlastní obranu. Zatímco ekonomické aspekty investic do obranného průmyslu mají prioritu, otázka masivního rozšíření počtu stálých vojenských složek je rovněž výrazně otázkou společenskou. Tato problematika vyvolává ostré diskuse napříč několika evropskými zeměmi.
Vyzývání k připravenosti na obranu
Minulý týden vyvolal v médiích a politických kruzích bouři názor vrchního generála Francie a náčelníka štábu armády Fabiena Mandona, jenž uvedl, že Francie musí být připravena „ztratit své děti“, neboť Rusko se „připravuje na střet s našimi zeměmi do roku 2030.“
Výzvy evropských armád k náboru a udržení personálu
Podle odborníků z think-tanku je většina evropských armád schopná splnit své cíle v získávání nových vojáků a udržení kvalifikovaného personálu, ale zároveň čelí problémům se zásobami rezervního vojska. Nedostatečné kapacity jsou pak akutním problémem zejména v oblastech rozsáhlých zásob rezervistů.
Modely vojenské služby v Evropě
V některých zemích, například v severských státech a v pobaltských zemích, je povinná vojenská služba součástí konceptu „celkové obrany“, přičemž se rozšiřují přijímací možnosti armády. Finsko disponuje jednou z největších rezerv na světě na základě všeobecné povinné služby pro muže. Švédsko znovu zavedlo selektivní povinnou vojenskou službu v roce 2018, s povinnou registrací mužů i žen a přísným výběrem, který zahrnuje posouzení fyzické připravenosti i motivace mladých lidí.
Rozšíření povinné služby v dalších zemích Evropy
Dánsko rozšířilo povinnou vojenskou službu na ženy a prodloužilo její délku na 11 měsíců. Estonsko má univerzální povinnou službu pro muže, zatímco Lotyšsko a Litva, stejně jako Dánsko, vybírají vojáky formou loterie v případě nedostatku dobrovolníků. Chorvatsko nedávno obnovilo povinnou vojenskou službu po 18 letech, zatímco Polsko připravuje velké vojenské výcviky pro všechny dospělé muže s cílem zdvojnásobit velikost armády.
Veřejná podpora a alternativní možnosti
Pravděpodobně většina evropských zemí, například Německo, Francie a Polsko, podporuje nějakou formu povinné vojenské služby. Německá vláda se však rozhodla po vyostřené debatě koncem tohoto měsíce odmítnout povinnou službu a místo toho podporovat dobrovolnou formu, přičemž v případě nedostatku bude zvažovat opětovné zavedení všeobecného povolávacího rozkazu.
Výhody a nevýhody dobrovolnických a povinných armád
Vedoucí armád obvykle tvrdí, že dobrovolníci jsou více motivovaní a profesionalističtější než rekrutovaní vojáci, avšak dobrovolná armáda je nákladnější. Rekruti nejen tvoří základ aktivních služebníků, ale také představují zásobárnu potenciálních rezervistů. Přesto je povinná vojenská služba často předmětem kritiky, neboť může být kontraproduktivní, například pokud vyvolává odpor v domovském prostředí nebo podkopává veřejnou vůli k obraně.
Závěrem
Většina úspěšných modelů evropské vojenské služby nyní spoléhá na vysoký stupeň dobrovolnosti, ale budování ochoty službu vykonávat u obyvatelstva bez nedávné vojenské zkušenosti vyžaduje čas a dlouhodobé domácí diskuse.
