Nedávno jsem si všiml, že náš soused ze sídliště najednou zrušil pravidlo „sobotní sekačky“. tráva rostla, on pil kafe — klid. A víte co? Celá předzahrádka za měsíc vypadala jinak než ostatní. Přitáhla pozornost, trochu rozhovorů v našem domovním chatu — a mě to donutlilo popřemýšlet, jestli pořád sekat každý týden dává smysl. Možná i vám hlavou proběhne otázka: co se tedy skutečně stane, když tu rutinu přeskočíte?
Jak trávník reaguje na „línější“ režim
Začneme fakty: přehnaně časté sekání se v Česku traduje skoro jako heslo „pořádek musí být“. Jenže ve skutečnosti tím trávě zas zase tak moc neprospíváme. Když sekáte méně často (řekněme jednou za 10–14 dní), tráva může narůst silnější kořeny a být víc odolná vůči suchu — ne, to není vtip, několik výzkumů z Mendelovy univerzity to potvrzuje.
možná vás překvapí i to, že prodloužený trávník mnohem lépe stíní půdu, takže se tolik nevypařuje voda. Letos, když byl v červnu totální pařák, jsem si všiml, že části zahrady, kde jsem neměl čas sekat, zůstaly zelenější — asi jsem nebyl jediný, kdo ocenil menší účet za vodu.
Necháte-li růst… přijde život
- Více rozkvetlých divokých květin. Možná uvidíte sedmikrásky, pampelišky — a i když to aspoň moje máma považuje za plevel, včely a motýli budou nadšení.
- Zvýší se biodiverzita. Nedávno psali v Lidovkách, že menší zásahy na zahradě dávají šanci bahenním ptákům, ježkům nebo třeba šnekům. V našem městě už dokonce tuhle strategii zkoušejí v parcích.
- Méně hluku, méně vyfoukaného prachu. Série sobotních sekaček je pro půl sídliště docela otravná záležitost… A věřím, že to není jen můj pocit.
Sám jsem byl trochu překvapený, když se u nás za dýl neposekaným rohem objevila ježčí rodinka. i soused — původně skeptik — uznal, že mu líní motýli nad kopretinami vlastně nevadí, když nemusí vytahovat sekačku každé čtyři dny.
Proč se ale (možná) vrátíte s nožem zpět
Všechno má dvě strany. U opravdu vysoké trávy se mohou nečekaně „nastěhovat“ klíšťata, někdy to už trochu připomíná louku někde u Sázavy. A pokud máte sportovní nebo rodinný trávník, kde každý víkend někdo hraje fotbal či ping pong, vyšší trávu si pravděpodobně moc neužijete.
Zároveň vím, že některé obce v Česku jsou dost přísné — od určité výšky trávy může přijít i pokuta (u nás na Praze 4 už prý někdo dostal napomenutí). Takže úplná anarchie to taky být nemůže, i když to občas láká zkusit.
Tipy pro „línější“ sekání, které obstojí v každém paneláku i na vesnici
- Střídejte posekané a „divoké“ pruhy — vypadá to vkusněji a včelám to stačí.
- Konce u plotů klidně posekejte jednou za měsíc — stačí.
- Na menších zahrádkách kombinujte trávník s bylinkovým záhonem — na kopřivu je možné použít i sekačku, ale petržel raději ponechte ručně.
- Pokud se vám tráva zdá přerostlá, zkuste ji posekat na dvakrát (nejdřív vyšší strniště, za pár dní dokrátka), méně šokujete rostliny i sousedy.
Mimochodem — v Brně už je několik komunitních zahrad, kde se pravidelně seká jen polovina plochy. Prý to lidé oceňují i kvůli tomu, že místo dokonalého golfového greenu mají konečně dětství plné skořápek, brouků a trochu toho „nepořádku“.
Vyzkoušíte změnu?
V posledních letech tohle téma rezonuje víc a víc, alespoň co slyším v práci i od kamarádů — a i když „línější“ sekání není pro každého, má řadu zajímavých efektů. Můžete si trochu uvolnit soboty, pomoct čeští krajině, a možná objevíte na svém dvorku nečekané hosty… nebo prostě o trávu méně starostí.
Napište — jak to máte vy? Sekáte přesně podle tabulky nebo trochu improvizujete? V našem domovním chatu už tahle debata běží týdny. možná tu u vás doma začne taky… v každém případě — přeju hodně zelených dobrodružství!
