Všimli jste si někdy, jak v některých kancelářích přežívá kaktus i s minimem vody, zatímco “milovaný” fíkus doma žloutne i po každodenním zalévání? Nedávno jsme to řešili v našem chatu: je opravdu nutné zalévat pokojové rostliny každý den, nebo jim naopak spíš škodíme? Měsíce tři zpátky jsem zkusil experiment, možná trochu z lenosti, ale přece.
Jaké rostliny (ne)zalévat každý den?
Většina běžných pokojovek — od klasik typu dracena až po trendy monstery — fakt nepotřebuje denní záplavy vody. Sousedka mi na schodišti říkala, že její tchýnin jazyk žije i po dvou týdnech sucha. Naopak některé “exotiky” (kapradiny, některé palmy) se po suchu tváří lehce naštvaně, ale i ty většinou snesou krátké období bez zalévání. Obecné pravidlo? Čím masitější a tučnější listy, tím menší žízeň má vaše rostlina.
Co se opravdu děje, když necháte rostliny žít vlastním životem?
- Kořeny mají čas “dýchat“ a neshnijí
- Na povrchu květináčů nevzniká bílá plíseň z přelití
- Některé rostliny začnou dokonce lépe růst — i když to zní zvláštně
- Úbytek hmyzu — houbařky a smutnice prostě milují vlhko, takže bez vody jdou jinam
Samozřejmě neplatí to tak stoprocentně. V zimě si rostliny “vystačí” s menším zaléváním ještě víc. Naopak v parných dnech, kdy v paneláku je sucho jak ve sklárně, někdy voda vůbec nestačí. Můj kolega mi kdysi v červenci vykecal, že jeho monstera “vypila” měsíčně skoro litr — no nevím, možná trochu přehání.
Jak bezpečně zjistit, kdy je čas zalévat?
Tady je asi největší vychytávka: nespoléhejte na kalendář, ale na prst. Doslova. Jak radí moje máma: “Strč prst do hlíny, pokud nelepí, ještě počkej.” Jednoduché, účinné. U některých rostlin, jako je pilea nebo sukulenty, dokonce doporučuju zalévat až tehdy, když se lístky začnou maličko kroutit — rostlina vám sama ukáže, že má fakt žízeň.
Co když už jste to přehnali se zaléváním?
Stane se. Já loni přelil zamiokulkas tak, že mu hnily všechny spodní listy. V takovém případě většinou pomůže vyměnit substrát, odstranit mokré kořeny a nechat květináč pořádně vyschnout. Ale někdy už není cesty zpět — příroda prostě funguje po svém… V každém případě, prevence je snazší než léčení.
Tip na závěr: Experimentujte podle sebe
Rostliny nejsou laboratorní vzorky, každé může vyhovovat něco trochu jiného. Sledujte konkrétně ty vaše — v ložnici pod severním oknem rozhodně budou jinak “pít” než ty na parapetu v kuchyni na jihu. Možná vám některý zelený spolubydlící odpustí i dvoutýdenní dovolenou bez vody. i když může být pravda, že někomu “nechcípla” ani rajče ve studentském bytě měsíc bez péče — kdo ví…
Vám taky doma některá rostlina pokaždé bují, a jiná neroste? Napište, co na vaše pokojovky funguje. Vlastní zkušenosti jsou stejně nejlepší. No, vy víte…
