Věděli jste, že broskve z Jižní Moravy chutnají úplně jinak než ty, které rostou pár kilometrů vedle, v Polabí? A že i v Praze můžou vonět vlastním šťavnatým ovocem — bez zájezdů na jih republiky? Moje sousedka mi nedávno donesla broskev přímo ze své zahrady v Úvalech a… no, byl jsem překvapen. Pořád mám ten zážitek v hlavě, protože kolem broskví v Čechách je víc mýtů než faktů.
Jaké jsou šance? Broskve v naší kotlině
Představte si: jdete v březnu do zahradnictví, domů si nesete malý stromeček a kolem bublá otázka — opravdu v těchto končinách přežije? No, pravda je taková, že broskve nejsou typem ovocného stromu, který roste v každé druhé zahradě u Karlových Varů nebo na Liberecku — mráz, vlhkost, pár let starý sníh… To všechno hraje proti nim.
Jenže! Za poslední roky jsme měli tak teplá jara a léta, že broskve už nejsou žádná exotika pro Prahu, Kolín nebo Litoměřice. Sám jsem to zkoušel minulý rok — dvě odrůdy, slunce skoro pořád, zalévání… a v srpnu byly na stromku tři plody. Byly malé, to jo, jeden dokonce upadl, spolkla ho srna (tuším). Ale to, co přežilo, opravdu stálo za to.
Broskev v českých podmínkách: Co rozhoduje?
- Poloha — pokud bydlíte na jižním svahu a na zimu nefouká “kocouří” vítr od severu, máte šanci minimálně 70 %. V nížinách u Labe nebo Ohře je to už skoro rutina.
- Typ půdy — hlína, která nedrží vodu jako houba, je klíč. Naší mámě ve Vršovicích to nevyšlo hlavně kvůli bahnu. Broskev nemá ráda přelití — prorostlé kořeny jsou polovina úspěchu.
- Odrůda — stačí zajít na trh do Holešovic, lokální školkaři už prodávají “české” broskve (třeba Harbinger nebo Redhaven, ty jsou solidní i pro méně slunečná místa).
Jednu radu ale potvrdí skoro každý, kdo si broskev zkusil doma vysadit: stromeček potřebuje péči. Na jaře chránit před mrazy (prostě přehodit prostěradlo, jak říká kolega Pepa), pravidelně stříhat, zalévat jen rozumně.
Tajemství sklizně: proč broskve často nevyjdou
Rostlina vypadá zdravě, kvete, dokonce nějaké to ovoce na jaře nasadí, ale než se v srpnu těšíte na první ochutnávku — nic. Většina neúspěchů má dvě hlavní příčiny: jarní mrazíky a kadeřavost listů. Na to upozorňuje i každé druhé fórum na zahradnických stránkách.
no a teď — co s tím? Ochrana před mrazem je v Čechách prostě vždycky ruleta. Ale proti kadeřavosti pomůže včasný postřik (například Kuprikol nebo Champion, snadno k sehnání v Hornbachu nebo Mountfieldu). A neberte to na lehkou váhu, i když vám “soused říká, že loni to šlo i bez toho”.
A stojí to vůbec za to?
Nejsem si jistý, že to funguje všude, ale pokud máte zahradu někde mezi Prahou a Kolínem, vyplatí se to minimálně zkusit. Ty tři broskve, co se urodily na mém stromku, byly menší, ale chutí překonaly i italské z Lidlu — možná mi jen přálo štěstí… nebo slunce.
Kolega z práce (bydlí u Poděbrad) sklízí každý rok košík plný, zatímco jiný z Plzně už třikrát zkusil, třikrát ho to naštvalo a na broskve teď raději zapomíná. Je to prostě hra s počasím, nemocemi a zálivkou — někdy vyjde, někdy ne. No, vy si na to udělejte názor sami.
Tipy na závěr (nejen pro odvážné):
- Zasaďte broskev ke slunné zdi, kde několik hodin denně odráží teplo — v Polabí to funguje
- Vybírejte podnože od českých producentů, umí “přežít” tuhé zimy
- První tři roky pečujte o půdu — trochu kompostu, trochu písku
- Nebojte se neúspěchu — broskev v Čechách je dobrodružství, někdy až na hraně mých nervů
Vlastně, napište do komentářů, jaké zážitky máte vy — ať v tom nejsem s těmi “třemi broskvemi” sám. Nebo mi rovnou pošlete fotku úrody — prý se bude mezi sousedy letos zase soutěžit. Vlastně… zasazení broskve je možná menší loterie, ale tu a tam je sladká odměna. No ne?
