Pamatujete na ty slavné obrázky Bylinkového anglického trávníku? Naprosto rovný, tmavě zelený koberec bez jediné pampelišky. Nedávno jsem v našem chatu se sousedy zjistil, že už to není „must have“. Čím dál víc lidí řeší jiné otázky: proč dřít každý víkend, když zahrada může vypadat krásně a přirozeně sama?
Od golfové plochy k divočině: proč Češi mění styl zahrady
Na jaře jsem si všiml, že Honza odvedle nechal před domem vyrůst „louku“. Nejprve mi to přišlo zvláštní — žádné sečení, pampelišky, zvonky, dokonce mák. Pak mi jeho kolega říká: „Už se na to sečení vykašli! Je to trendy a vypadá to dobře.“ A vlastně měl pravdu.
Prudké změny klimatu, dlouhá sucha a vyšší náklady na údržbu zapříčinily, že zahrádkáři a majitelé domů přestávají toužit po sterilním pažitu. Řeší: kde vzít čas, vodu a energii, co ještě nestojí majlant? Letošní trávník prostě žloutne rychleji a nikomu se nechtějí vymetat metry čtvereční od mechu a jetele. A co sousedka Milena? Ta říká, že v létě dává přednost chládku pod hlohem před nekonečným hřměním se sekačkou…
Argumenty pro luční styl, které vás možná překvapí
- Šetří čas i vodu — posečete dvakrát za rok a nemusíte zalévat přes každé vedro.
- Víc života — najednou bzučí včely, jde slyšet cvrčky, dětem roste kopretina na dohled.
- Méně chemie — není potřeba hnojit ani postřikovat.
- Sousedé závidí (nebo brblají) — v našem chatu to jasně žije, když někdo „pustí trávu“.
- Možná úspora peněz — i když možná jen první rok, protože semena nějak stojí…
a fakt je, že v loňském létě jsem na své malé louce poprvé uviděl modráska — takového toho motýla — a děti byly úplně paf. Kor, že to nevyžaduje skoro žádnou péči.
Jak na vlastní „malou českou luční krajinu“ — krok za krokem
- Neposívejte zbytečně trávník — nechte ho alespoň kus „zarůst“ a sledujte, co se objeví samo.
- Pokud je hodně hustý, můžete ho na jaře „poškrábat“ hráběmi a dosít mix českých lučních bylin. V některých zahradnictvích (např. Semo, Planta Natural) už mají lokální směsi.
- Nesekejte každý týden — stačí dvakrát za sezónu. První seč až po odkvětu většiny bylin, třeba někdy v červnu nebo červenci.
- Na podzim posekanou hmotu odneste, aby se louka nepřehnojila.
Kdybyste si nevěděli rady, v naší zahradnické skupině na Facebooku často někdo sdílí své fotky a poznatky. Někdy je divočina větší, jindy spíš decentní — a to je na tom možná nejzajímavější.
Na co si dát pozor — a co může zklamat
- Luční styl nefunguje všude — uprostřed města možná bude na louku víc odpadu než motýlů.
- Některé sousedy bude divočina „tahat za oči“.
- Výsledek se objeví až za rok-dva, takže je potřeba trochu trpělivosti.
- Někdy se objeví invazivní druhy… to je pak na ruční zásah.
No jo, možná to není pro každého. Ale podle statistik (četl jsem to tuhle někde na Seznamu) se už v Česku luční prvek objevuje skoro na každé čtvrté nové zahradě — a nejvíc tam, kde majitelé chtějí ušetřit čas i nervy.
Závěr na rozmyšlenou
Klasický koberec z reklamy sice pořád někdy působí noblesně, ale komukoliv řeknu o své malé divoké louce, většinou slyším: „To bych chtěl/a zkusit taky.“ A co vy, dali byste přednost lehkému chaosu před uniformitou? Přemýšleli jste někdy, co by na zahradě vzniklo bez vaší neustálé kontroly…? Zkuste aspoň kus louky vypustit a podělte se v komentářích, jak to u vás dopadlo. Třeba to příští jaro budete překvapeni i vy — v dobrém i špatném smyslu, no…
