Věděli jste, že některé keře přežijí i totální zanedbání – mrazy, sucho, nebo dokonce i vnoučata se svými míči? Nedávno mi kolegyně v práci řekla: “Naši důchodci už se smáli, když jsem tahala domů náročnou magnolii.” Možná má pravdu – nekonečné leštění zahrady je fajn na obrázku, ale kdo na to má sílu po šedesátce?
Proč si důchodci vybírají keře místo záhonků?
Mělo by to být jasné – keře nejsou jen pro líné (i když ruku na srdce, trochu pohodlnosti po šedesátce nikomu neškodí). Pěstování keřů vás zachrání od každodenního zalévání a horečného boje s plevelem. A hlavně – české keře umí růst klidně desetiletí se zcela minimální péčí. To zjistila i moje sousedka u Chomutova, která místo trávníku sází „jen to, co přežije bez slz“.
Jaké keře jsou v Čechách nejvděčnější? (Můj osobní žebříček)
- Zlatý déšť (Forsythia) – kvete brzy, nevyžaduje nic kromě střihu a trochu slunce. Loni jsem nestíhal skoro nic a stejně „jel“ jak blázen.
- Svída (Cornus) – vypadá pěkně celý rok, má barevné větve, roste i v podmáčené hlíně. Máma říká, že je nezničitelná – možná přehání, možná ne.
- Růže šípková – kromě krásných květů dávají i šípky na čaj. Trochu pichlavé, ale o to méně je žerou srnky. Ve vesnici u Tábora je mají rádi snad všichni.
- Ptačí zob obecný (Ligustrum) – použijete na živý plot, skoro nepadá listí, stačí křesat dvakrát za sezonu. Bonus: snese i výfukové plyny, pokud bydlíte ve městě.
Praktické tipy: Jak přežít zahrádkářské omyly
Možná jste už taky zasadili něco, co krásně vypadalo v katalogu a pak to zašlo za dva týdny. Stává se… I proto dávám přednost tomu, co už roste u sousedů třicet let. Druhá věc: Má smysl sem tam koupit keře v českých zahradnictvích (třeba v Zahradním centru Čimice), protože dovezené kousky z Polska nebo Německa někdy špatně přežívají tu naši suchou zimu. V našem chatu jsme o tom diskutovali celou minulou středu.
Pokud nemáte chuť se lopotit, sázejte do skupin: tři až pět rostlin stejného druhu pohromadě zakryje „mezery“ v trávníku a vypadá to upraveně. No a kdo má nervy na stříhání, ať to nechá růst volně – vypadá přírodně a mezi ploty to teď stejně „letí“ (aspoň podle časopisů, ne že bych sám vždy stíhal sledovat trendy).
Co dělat, když keř stejně chřadne?
Nebudu vám lhát, někdy ani nejodolnější keř svět nezachrání – buď špatná půda, nebo prostě nemáte šťávu na zalévání (taky se mi už stalo). V tom případě vystřihnout, zasadit něco jiného a netrápit se – život je už dost krátký na to, abyste se stresovali kvůli jedinému keři. Kamarád nedávno místo toho dal starou lavičku… a najednou je zahrada útulnější, holt asi taky něco na tom bude.
Váš tip? Pište do komentářů
Nejjednodušší keř je ten, co roste u vás doma deset let bez řečí. Možná máte úplně jinou zkušenost – napište, co vám vyrostlo skoro „samo“ a proč už byste si růže k záhonu nikdy nedali. Výměna zkušeností je přece náš národní sport – alespoň mezi důchodci (ale ne jen mezi nimi, žejo…)
V každém případě – ať vám zahrada kvete přesně tak, jak chcete. Pokud máte nějaký opravdu tip z vašich koutů Česka, budu rád za zprávu. No, v podstatě je to na vás…
