Věděli jste, že některé “líní” rostliny se v Česku poslední dobou masivně šíří po balkonech i zahrádkách? Minulý týden mi sousedka – paní Hanka odvedle – ukazovala svůj záhon, kam chodí sotva jednou za měsíc. A přesto to tam vypadá líp než v městském parku. Jak je to možné, říkal jsem si… Ale je to jednoduché. Existuje malá, ale rostoucí skupina květin, bylinek a keříků, které “žijí svým životem”.
Přináším přehled těch, na které nedají dopustit právě důchodci – a hlavně důchodkyně ve věku mojí mámy.
Proč si je vybrali právě důchodci?
- Nechcete plýtvat silami na polévání každý večer: tyhle rostliny zvládnou i delší sucho
- Není čas (nebo chuť) věčně stříhat a přesazovat, je tu “bezpráce”
- Za oknem, na zahradě i na chodbě domu – zvládnou skoro všechno
Upřímně, kdyby to šlo takhle snadno se vším, tak mám doma ještě větší džungli.
Top 5 “líných” rostlin – ověřeno v praxi (a chodbě paneláku)
- Sukulenty – Neznám staršího člověka, kterému by doma nevadl aspoň jeden “fíkus na suchu”. Ale sukulenty jsou o level výš. Přežijí i týden bez vody, nezamrznou, a ten, kdo má rád hračičky, si mezi nimi najde kaktus “s chloupky” nebo aloe na popáleniny. Poprvé jsem dostal sukulent od kolegyně z Prahy a už druhý rok žije, i když na něj skoro nemyslím… možná důvod k zamyšlení.
- Levandule – Moje máma pořád tvrdí, že levandule je “ruská vechnost”. Usadí se klidně i na skalce, přežije jezero i suchopár, a navíc krásně voní (mimochodem, prý odpuzuje komáry – sice jsem neskoumal vědecky, ale v létě to fungovalo).
- Zamiokulkas – Dostala jsem ho loni jako “moderní keramickou hůlku”. Nevyžaduje skoro nic, stačí mu slabé světlo. Někdo říká, že jde o “rostlinu zapomětlivců”. Prý mají zamiokulkas všechny učitelky ve sborovně pod oknem – něco na tom bude.
- Rozchodník – Letos mi ho vnutila spolubydlící “abych měl něco EKO”. Fakt roste, kde ho položíte. Tlusté listy, nepotřebuje skoro vodu, snese horka na balkoně stejně jako chladnější kouty. A hlavně – převezl naději: přišel mi skoro mrtvý, za měsíc se vzpamatoval. Tohle je adrenalin pro zahrádkáře 60+.
- Kordylina – Trochu “retro” pokojovka, co byla hitem 90. let. Nedávno jsem ji viděl u souseda, a vypadá pořád stejně dobře. Má ráda světlo, ale není citlivá na suchý vzduch centrálního topení. Tohle je nenápadný král chodby a čekáren.
Péče, která si nezaslouží název péče
Možná se ptáte – proč o tom vůbec psát, když to “roste samo”? Ale právě to je to kouzlo. Všichni toužíme po zeleném koutku, kde něco koření a kvete, ale nikdo nechce otročit s konvičkou nebo řešit “zase škůdci”. Tyto rostliny jsou odpovědí na moderní život – i když je vám šedesát nebo třicet.
- Polévat? Občas stačí vzpomenout si jednou za 2 týdny.
- Přesazování? No pár let klid, nehledě na to, jak často zapomenete.
- Hnojení? Upřímně – většina těchto rostlin má ráda, když na ně “zapomenete”
Mýty a “domácí pravdy”, které kolují mezi důchodci
V našem domě se už o některých těchto rostlinách vyprávějí historky. “Nesmíš je moc rozmazlovat!” upozorňovala mě paní z pátého. Četl jsem, že sukulenty přestanou růst, když je příliš zaléváte. Nejsem si jistý, jestli je to všude pravda – sousedé ze Slezska tvrdí, že “tam roste všechno”, i pelargonie, co už měla být dávno na kompostu.
Každopádně, i když jste už v důchodu a rádi byste se pochlubili kouskem zeleně, tyto rostliny prostě fungují. I když možná jsem měl tentokrát jen štěstí, to nepopírám…
Tip na závěr: Co doporučují zahrádkáři “ze staré školy”
Na jaře mi kolega doporučil zjistit, jestli v místní zahrádkářské kolonii nemají zbytky starých odrůd. Prý „roste to, co rostlo ještě za Husáka“. A vlastně je na tom něco pravdy — nejlepší je, když si vezmete řízek od někoho, kdo už podobnou rostlinu má. Nové “bezzásahovky” se totiž dědí spolu s receptem na bábovku.
Zkuste si letos jeden “líný květináč” vysadit. Možná budete sami překvapeni, jak snadno to jde. A jestli máte vlastní finty, rád o nich uslyším v komentářích – u nás v domě je totiž pořád o čem diskutovat… no vy víte.
