Věděli jste, že v Česku se každý rok prodá několik desítek tun zahradního plastu? Možná vás to překvapí — ale velká část končí na skládce ještě před tím, než se stačí rozpadnout. Nedávno jsem v našem komunitním fóru četl diskuzi plnou zkušeností, jak lidé hledají alternativy k typickým plastovým hráběm, květináčům či konvičkám. opravdu, plast už není „in“ — a české zahrady pomalu mění tvář.
Co vlastně s plasty nefunguje?
To není žádné zelené pozérství. Plasty na slunci křehnou, lámou se a ve finále vás donutí kupovat další — a další. Navíc, řada nástrojů je jen jednosezónní, což potvrzují i moji sousedé ze zahrádkářské kolonie v Brně. upřímně, nelíbí se mi představa, že moje rozbitá konvička skončí někde v Polabí a bude se rozpadat stovky let.
Co se nabízí místo plastu?
- Dřevo a kov – Klasika. Staré dobré dřevěné násady, nerezové čepele a kované hrábě. Pravda, kov občas zrezaví, ale když se o nástroj trochu postaráte, vydrží roky. Nedávno mi kamarádka ukazovala rýč po dědovi — pořád funguje.
- Bambus a kokosové vlákno – Překvapivě pevné, snadno recyklovatelné a často seženete i v českých hobby marketech. Bambusové košíky na trhání malin vydrží opravdu celou sezónu.
- Keramika a terakota – Květináče z pálené hlíny nejsou jen stylové (připomínají mi zahradu mojí babičky u Olomouce), ale také poskytují kořenům lepší dýchání.
Recyklace a lokální výroba
Možná jste si všimli, že poslední rok se v prodejnách vyskytují i „upcycling“ produkty — je z nich cítit trochu hipsterský vibe, ale uznávám, některé opravdu dávají smysl. Známý z Ostravy si koupil zahradní lavičku z palet, co původně sloužily v místním pivovaru pro sudy. No, proč ne.
Vyplatí se to finančně?
Řeknu to tak – na začátku investujete víc, ale na konci sezóny už něco ušetříte. Plastové věci většinou přežijí 1–2 roky, kdežto kvalitní kovové, dřevěné či keramické klidně dekádu. Samozřejmě, když nezapomenete přes zimu uklidit konev do chatky — což se mi minulou zimu nestalo a pěkně jsem si nadával.
Praktické tipy, které fakt fungují
- Sáhněte po českých řemeslnících – jejich nářadí bývá znatelně odolnější (naposledy jsem na trhu v Hradci potkal frajera, co prodává vlastní dřevěné sázecí kolíky, fakt drží).
- Květináče si můžete udělat i z půlených PET lahví nebo krabic od mléka — pokud už plast, tak ať žije druhý život, že jo.
- Nepodceňujte správné skladování — vyhnete se zbytečným nákupům.
- Občas se podívejte na bazary a swapy v okolí — lidi se dnes rádi zbavují kvalitních starých věcí skoro zadarmo.
Co říkají ostatní?
V našem chatu zahrádkářů v Pardubicích už vloni hlasovatli, kdo vydrží celou sezonu bez nových plastů — skoro polovina zvládla přejít na dřevo, kov nebo keramiku. Na druhou stranu, sousedka z vedlejší zahrádky si stěžovala, že keramika dlouho nevydrží, když ji omylem shodí děti (holt všechno má něco…)
Bude plast úplně pryč? Moc tomu nevěřím…
Asi bych si netroufl tvrdit, že plast zmizí z našich zahrad úplně. Je univerzální a levný. Ale když se podívám, jak se to mění — sousedy, nové trhy, dokonce hobby markety v Ostravě mají dnes už poličky s dřevěnými konvičkami… no, možná máme revoluci v plném proudu. Všechno asi nahradit nejde, ale i malý krok dává smysl.
Co používáte vy? Máte tip na českou značku nebo řemeslníka, který stojí za to? napište do komentářů — a pokud vás téma zaujalo, pošlete článek dál někomu, kdo pořád váhá, jestli plast fakt potřebuje… v zahradě i v životě.
Víc už asi nemám… nebo mě možná něco napadne zítra po práci na záhoně.
