Minulý týden jsem úplně náhodou zahlédla sousedku, jak tajně sype kávovou sedlinu pod rajčata. Prý „přírodní turbo“, říkala. Ale vážně — co opravdu funguje, když jde o využití kuchyňských zbytků jako hnojiva? A existuje nějaký trik, na který Češi stále zapomínají? Dnes vás provedu světem domácích „eko-živin“ — bez klišé a bez chemie.
Co (ne)dávat do kuchyňského kompostu
Začněme tím, co vám v kuchyni nejčastěji zbude. Pokud věříte, že všechny slupky a zbytky jsou pro kompostované hnojivo vhodné, jste na omylu. Možná mě někdo opraví, ale podle mých zkušeností platí:
- Ano: Zbytky zeleniny, kávová sedlina, čajové sáčky bez plastu, skořápky od vajec (drtit!), slupky od brambor
- Ne: Zbytky masa, tuky, mléčné výrobky, citrusové kůry (ty raz dva přilákají mušky, fakt), plesnivé potraviny
- Na vážkách: Chleba a pečivo — menší kousky maximálně, rychle plesniví
Občas v našem chatovém kruhu běží debata, jestli se opravdu vyplatí kompostovat čajové sáčky. No, když nejsou z plastu, proč ne. Každopádně citrusové kůry a maso do domácího kompostu fakt nedávejte — stačí jeden pokus a budete vědět proč.
Jak na domácí „zelené zlato“: Praktický postup pro každého
Mělo by to být jednoduché, ale znám pár sousedů, co se toho báli — a po měsíci končili s páchnoucí hroudkou místo hnojiva. Jak na to tedy jít? Můj osvědčený recept (odzkoušený ve slunných Litoměřicích i na stále deštivém jihomoravském balkonu):
- Najděte si malou plastovou nebo plechovou nádobu s víkem — často stačí kýbl po jogurtu z Globusu.
- Na dno dejte trochu hoblin, papírových kapesníků nebo karton.
- Postupně přidávejte kuchyňské zbytky podle výše zmíněného „seznamu přežití“.
- Každou vrstvu posypejte trochou zeminy nebo starého substrátu (zabrání zápachu).
- Jednou za pár dnů promíchejte a podle potřeby přidejte trochu vody, když je vše moc suché.
za dva až tři měsíce by měl mít kompost příjemnou vůni po vlhkém lese. Pokud smrdí — někde je chyba, většinou přebytek vody nebo nevhodné zbytky.
Zázrak jménem žížaly — malí pomocníci (nejen v bytě)
Je to taková čeština verze „doma chováme žížaly“. Ale funguje to. Vermikompostér — domácí farma na žížaly — je speciální nádoba, kde žížaly rychleji rozkládají kuchyňský odpad na extra kvalitní hnojivo. Nevymýšlím si — kolega z práce má vermikompostér pod dřezem a prý letos díky tomu sklidil obří papriky. trochu mi připadá, že je to jeho nová kancelářská pýcha.
Jestli se na to cítíte, zkuste si trochu žížal odchytit na zahradě nebo je objednat (doporučuji e-shopy jako Žížalí farma nebo Bioportal.cz). Výsledek je překvapivě rychlý — já už měla první „porci“ hnojiva po šesti týdnech. Možná někdy napíšu detailní návod, ale zatím mi napište, jak to máte vy…
Nad čím doma přemýšlím (a co mi zatím funguje)
Včera jsme s mámou řešily, jestli je lepší kompost venku, nebo v bytě — podle mě se to dost odvíjí od prostoru a trpělivosti. Za poslední tři měsíce jsem vyzkoušela i domácí nálev z banánových slupek na zalévání pokojovek (směs banánových slupek, voda, dva dny louhovat). Ficus mi fakt poděkoval — nebo to bylo náhodou?
Občas mám taky pocit, že je kolem kompostování příliš romantiky — není to pro každého a někdy se prostě něco pokazí. Ale ta radost, když vyroste první „superrajče“ jen díky vaší kávě a zeleninovým slupkám… No, vyzkoušejte sami.
Tipy na závěr (nejen pro Brňáky a Pražáky)
- Městské části často nabízejí zdarma kompostéry — zjistěte si to u svého úřadu!
- Nepřehánějte to s vlhkostí: méně je někdy více.
- Kávová sedlina je král — zvlášť pod rajčata, zkoušeno na zahrádce za Špilasem.
- Nikdy neházejte dovnitř plesnivé zbytky — zbytečně riskujete zápach v celém bytě.
Vlastní hnojivo z odpadu je možná malý krok, ale každý salát nebo okurka, která vyroste ze zbytků, potěší. Jaké triky máte vy? Pište do komentářů, nebo mě klidně opravte. v kuchyni i na zahradě jsme všichni trochu alchymisti…
