Hlavní zpráva z Washingtonu
Americká administrativa nedávno představila svou novou Národní bezpečnostní strategii, jež zní alarmujícím tónem. Dokument tvrdí, že Evropa směřuje k „civilizačním zániku“ a tento výrok je zásadní změnou v přístupu Spojených států k kontinentu. V textu jsou obviněny evropské integrační procesy a aktivity Evropské unie, které podle strategického dokumentu slábí politickou svobodu a národní suverenitu. Tyto tvrzení odrážejí rostoucí napětí ve vztahu Washingtonu k Evropě, přičemž vyvolávají otázky o budoucí roli americké strategie v regionu.
Reakce na minulost a varovné signály
Všichni již mohli očekávat takovéto americké postoje, zvláště po neúspěšném a ponižujícím plánu Washingtonu pro Ukrajinu, který obsahoval 28 bodů. Výrok JD Vance z únorové řeči v Mnichově, že evropské demokracie nestojí za obranu, představuje jedno z prvních varovných signálů. Přesto nové prohlášení působí šokově. Dokument je jasným signálem, jakým způsobem chce Washington s kontinentem jednat: brutálně a tranzakčně. Jedná se o další krok v rámci snah Washingtonu přetvořit Evropu podle svých ideologických představ, zatímco současně od ní odklání vojenské závazky. Podle dokumentu by měla politika USA umožnit Evropě převzít hlavní odpovědnost za vlastní obranu.
Snižování vojenské přítomnosti a strategické změny
Stáhnutí amerických vojsk z Evropy je dlouhodobým cílem některých sil uvnitř Republikánské strany, například z řad takzvané Maga pravice. Osobnosti jako Steve Bannon otevřeně podporují koncepci „hemisférické obrany“, tedy obrany Ameriky, nikoliv Evropy. V podcastu War Room Bannon jasně uvedl, že „Jsme pacifická národ. Strategická osa Ameriky je v Pacifiku.“
Výraznou reprezentací myšlenky o strategickém stažení Spojených států je Elbridge Colby, klíčová postava v obranné strategii za éry Donalda Trumpa. V roce 2023 zveřejnil dokument nazvaný Getting Strategic Deprioritization Right, v němž detailně vysvětlil, proč je třeba snižovat závazky v Evropě a přesunout prostředky jinam. Podle něj je základní premisou, že „Spojené státy nemají, ani neplánují, schopnost vést a vyhrát velké války v Evropě a Asii současně.“
Rozložení priorit a geopolitické strategie
Washington naznačuje odklon od regionálních závazků již více než deset let. Přesto evropské vlády často nerozumí nebo nedůvěřují představám, že by se USA skutečně mohly vzdát priorit v Evropě. Konflikt na Ukrajině tento rozdíl ještě prohloubil, neboť Evropa je přesvědčena, že úplný odchod USA nebo jednostranné, nerovné mírové dohody by vedly k chaosu na Ukrajině a k nestabilitě v celé Evropě.
Pro Colbyho však takovéto argumenty nejsou dostatečné. Uvádí, že „nepřítomnost stability nebo dokonce chaos nestačí na to, aby bylo možné označit snahu o odklon za neúspěšnou.“ Důležité je podle něj, zda má USA způsoby, jak se ochránit před následky takovýchto změn.
Změny v americké bezpečnostní strategii
Nová strategie potvrzuje, že Washington se stále více soustředí na svůj „Západní polokouli“. Plán je snižovat svou roli v zahraničních záležitostech, včetně částečného zdrženlivého přístupu k Číně, a přesunout pozornost k domácí bezpečnosti a regionům blízkým USA. Velké navyšování námořnictva v Karibiku, největší od více než 30 let, je tímto směřováním jasně podtrženo.
Existují však důvody se domnívat, že Spojené státy Evropu úplně neopustí. Ochrana cca 4 bilionů dolarů v amerických investicích na kontinentu zůstává strategickým cílem. Přesto je však jasné, že Washington se od Evropy odklání, a otázka, kterou si nyní musí klást Evropská unie, zní: jsme na to připraveni?
Výzvy a hrozby pro Evropu
Jasné je, že prostřednictvím vojenské snížení a stažení bude Washington posilovat své ekonomické, diplomatické a jiné nástroje vlivu. Používání finanční moci, diplomatického tlaku, kontrol exportu, obchodních opatření či sekundárních sankcí se bude stupňovat a budou formovat politické směřování Evropy podle amerických zájmů. Nedbalé prosazování pravidel nebo jejich úplné vypuštění, například v oblasti digitálních technologií či ekologických regulací, bude požadovat například americký ministr obchodu Howard Lutnick.
Pod tímto tlakem se bude Evropa dostávat do stále tenčího bezpečnostního štítu. Výsledek: méně ochrany, více tlaku, a v důsledku toho rostoucí asymetrie v globálním prostoru. Evropa tak riskuje stát se nezáměrným kolaterálním škodlivým účastníkem v desetileté konfrontaci USA s Čínou, aniž by nadále měla pevné záruky ochrany. Taková situace představuje brutální a ztrátovou pozici.
Strategie odolnosti a odhodlání
Pokud chce Evropa přejít od defenzivního postoje k aktivní strategické roli, musí trvale zvyšovat své investice do obrany a jasně demonstrovat, že pokusy Washingtonu či Pekingu o nátlak budou odolávat. Pouze tak lze zabránit tomu, aby se Evropa stala mezi odcházejícím patronem a nedůvěřivým rivalem.
Podle příkladů z minulé letní dohody s USA, například s povinným uznáním takzvané „antikoercion instrument“, je jasné, že pevný postoj je jedinou cestou. Pokud Spojené státy skutečně odloží prioritu evropské bezpečnosti, musí očekávat i oslabení vlastního vlivu v regionu. Bez svých historických záruk a s narušenou schopností zasahovat ve svém okolí bude Amerika jejich vliv na kontinentě jen omezeným, často neudržitelným faktorem.
