Konflikt a geopolitická hra
V posledních letech Kanada, stejně jako mnoho dalších západních zemí, zaznamenaly zvýšenou aktivitu Ruska vůči Ukrajině, přičemž prezident Vladimir Putin zahájil plnohodnotnou válku, která trvá téměř čtyři roky. Tento týden Rusko výslovně prohlásilo, že je „hned nyní“ připraveno na válečný střet s Evropou, pokud by to bylo nutné. Zatímco USA pod vedením Donalda Trumpa naznačily, že jsou ochotny prodávat Ukrajinu výměnou za politicko-obchodní dohody s Ruskem, jeho nová strategie národní bezpečnosti obsahuje výzvu k „podporování odporu vůči současné evropské trajektorii uvnitř evropských zemí“. Tato situace ukazuje, jak dobře je potřeba se na tuto otázku dívat.
Výzvy a odpovědnosti Evropské unie
Nyní je na evropských vůdcích, aby Ukrajině umožnili přežít útoky z Moskvy a zároveň čelili diplomatické zradě ze strany Washingtonu. Tato role zahrnuje nejen podporu Ukrajiny, ale i záležitost vlastní bezpečnosti. Od loňska se v Evropě šíří důvěra, že Donald Trump časem zatne zuby vůči Rusku, což je však stále spíše geopolitická hra podobná čekání na Godota. Polovysoké plány na mír, předkládané jeho osobními poradci, jsou ve skutečnosti ruské a americké impériální a komerční dohody, které odnášejí zájmy Ukrajiny i Evropy.
Reakce evropských lídrů
Evropští vůdci se často vracejí k známým způsobům řízení, upravují nebo omezují nejdivočejší body tajnými změnami, čímž vytvářejí verze, které Rusko v určitých bodech považuje za nepřijatelné. I když tento 28bodový plán existoval pouze několik dní, je důležité jej uchovávat jako historický dokument, protože odhaluje, jak daleko je USA schopné zajít v návratu politiky impérií a sféry vlivu, bez ohledu na názory Evropanů. Nyní je potřeba, aby široké evropské společenství vyslovilo heslo *Nic o nás bez nás!*, což znamená, že žádné rozhodnutí nemůže být přijato bez zastoupení Evropy.
Otázky a strategie
Existují dvě základní otázky. První zní, zda dokáže Evropa společně s dalšími spojenci, například Kanadou, dostatečně posílit Ukrajinu a oslabit Rusko, aby ukrajinské území nakonec mohlo zvítězit. Druhá otázka pak zní, zda se tak stane. Odpověď na první je, že to bude velmi složité, ale stále je to možné. Pokud se dne 18. prosince podaří na summitu EU dohodnout využití zmrazených ruských aktiv držených v Belgii, může být ukrajinský rozpočet doplněn na minimálně dva roky. Evropská ekonomika je desetinásobkem ruské, výroba vojenského vybavení se zrychluje, a většina vojenské látky, kterou může dodat jen USA, je stále dostupná. Německo, Polsko, Nizozemsko, Norsko a Kanada se nedávno dohodly na nákupu dalších miliardy dolarů za zbraně pro Ukrajinu. Pokud by Trump znovu omezil dodávky americké rozvědky, pokoušející se ukrajinskou kapacitu zastrašit nebo podkopat, situace by se zhoršila, nicméně ukrajinská i evropská rozvědka se již na některé díry dokáže napojit.
Domácí výzvy Ukrajiny a Ruska
Ukrajina má teď zásadní domácí problém. Odchod blízkého spolupracovníka prezidenta Zelenského, Andriye Yermaka, kvůli skandálu s korupcí otevírá možnost, že Ukrajina provede důležitou domácí reformu, možná ve formě skutečné národní jednoty. Frontová linie je stále tenčí, od února 2022 bylo zahájeno téměř 300 000 případů souvisejících s neposlechem nebo dezercí. Naopak Rusko má své vlastní potíže. Mrtvá těla jsou postupně přistavována do válečných pohřebišť, zřejmě až ke 250 000 obětí a s možným 750 000 zraněných, což dělá nábor složitější i pro diktaturu s větší populací než Ukrajina. Ruská ekonomika si zatím udržuje stabilitu díky růstu ve „válečné ekonomice“ a těsným kontaktům s Čínou a Indii, i když inflace roste, úrokové sazby dosahují přes 16 % a cena ropy klesá. Ukrajinské dlouhodobé útoky poškodily více než třetinu rafinérií ropy v Rusku. Přeprava ruského ropného exportu přes dánské úžiny prostřednictvím nevojenských lodí je nevyhovující, a Evropě by pomohlo zastavení a kontrola těchto plavidel.
Možnosti a dlouhodobé cíle
Pokud Evropa dokáže nabídnout dostatečnou vojenskou a ekonomickou podporu Ukrajině a současně vyvinout tlak na Rusko, mohlo by v roce 2026 nebo 2027 dojít ke změně incentivy u Putina. Generálové by mu řekli, že situace nikam nevede, a centrální banka by signalizovala, že ekonomika se hroutí. To by zvýšilo pravděpodobnost příměří, ačkoli podepsání oficiální mírové smlouvy je stále nepravděpodobné. Dlouhodobější příměří však zůstává reálnou možností.
Budoucnost Ukrajiny a Evropy
Určení, kdo ve válce vyhrál, nebude závislé na okamžiku, kdy se zastaví zbraně, ale na následujících pěti až deseti letech. Pokud by v roce 2030 Moskva mohla s jistotou tvrdit, že zbytek Ukrajiny je nejistý, rozbitý, demoralizovaný, s nízkou populací a pod vlivem Ruska, ztratila by. Naopak, pokud by většina Ukrajiny byla soběstačná, bezpečná, s ekonomickým růstem, demokratickým režimem a připravená stát se členem EU, vyhrála by. K tomu je však potřeba dlouhodobé úsilí Evropy i Ukrajinců. Evropa to však dokáže, otázka je, zda to opravdu chce.
Výzvy a motivace
Existuje řada důvodů, proč se to může nepodařit, od trvajícího mýtu o ruské nezranitelnosti přes závislost na americké ochraně, pomalé byrokratické reakce EU, přes konkurenci o veřejné finance a politické ego, které například blokovalo zabavení zmrazených ruských aktiv nebo hádky mezi členskými státy. Přesto je tu vůle, odhodlání a strategie, které mohou změnit „Evropa může“ na „Evropa udělá“. Od jednotlivých národů, které dokázaly v krizových chvílích jako Velká Británie 1940 nebo Ukrajina 2022, je třeba, aby i evropský kontinent obstál v této významné, byť méně extrémní, výzvě. Evropa má šanci, pokud si to skutečně přeje.
