Víte, co je pro Čechy typický jarní rituál? Ne, tentokrát to není „zprovoznit gril“. Tohle slyšíte v každé vesnici, na sídlišti i v městském parku – akce „trimmer“. Ten charakteristický zvuk rotující struny naplňuje města a vesnice celé jaro až podzim. ale nedávno odborník z Prahy hodil do našeho poklidného sekání pořádně studenou sprchu. Tvrzení?
Valná většina lidí zachází se strunovkou v Česku děsivě špatně.
No a asi na tom něco bude. Když jsem si na víkendové zahradě všiml, jak to dělá můj známý Honza, hned jsem pochopil, proč jsou v nemocnicích každé léto další a další případy zranění „od strunovky“…
Co děláme špatně? (A není to jen o tom, koho posekáme…)
Odborníci – třeba pan Pýcha, co dělá už léta ve firmě, která prodává zahradní techniku – upozorňují hlavně na tyhle průšvihy:
- Nesprávný úchop: Držíme trimmer spíš jak rotoped, ruce křečovitě, blízko u těla, prsty někdy až omotané kolem rukojeti.
- Špatný úhel a výška sečení: Strunu vedeme moc nízko – místo trávy lítají kamínky, někdy i cihly (vážně, jednou jsem zasáhl vlastní auto…)
- Chybějící ochranné pomůcky: Jasně, když je venku 30 °C, poslední, co člověk chce, jsou dlouhé kalhoty. Ale občas nestačí ani ty brýle z Penny marketu. Známý kolega si pořídil speciální štít – prý už nikdy jinak (i když trošku vypadá jak Darth Vader).
Fakty, které vás možná překvapí
- Každý rok dojde v ČR při sečení ke zhruba 300–400 zraněním vyžadujícím zásah lékaře. Nejčastější? Poranění nohy nebo oka.
- Největší riziko? Odletující úlomky. Ať už kamínky, sklo nebo kousky drátu – nikdy nevíte, čí auto zrovna odletí lak z kapoty.
- Stará lišta? Expert říkal, že používat opotřebovaný nůž je pořád lepší než lacinou slabou strunu, která praskne a „vyletí“ kam nechcete.
Upřímně? Já si nikdy předtím neuvědomil, že i malá „home“ strunovka dovede poranit na celý život. Známému z vedlejší vesnice jednou kamínek trefil holeň – měsíc marodil, modřina jak z Mácháče.
Jak tedy (konečně) sekat bezpečně?
Tady pár tipů, které mi ve skupině „Zahrada ČR“ radili zkušení „trimmer specialisti“ (i když, tuším, někdo trochu přeháněl…):
- Nasaďte si celé brnění – ne vážně, ale dlouhé kalhoty, boty a (opravdové) ochranné brýle nebo štít jsou nutnost.
- Kontrolujte okolí – malý štěrk je v trávě víc než si myslíte. Mrkněte na cestičky, terasy, dětské hračky. Viděl jsem souseda sekat kolem trampolíny – jeho dcera skončila s flastrem na koleni…
- Nepodceňujte polohu těla – strunovka není kytara ani kladivo. Držte ji stranou od těla, v mírném předklonu.
Odborník tvrdil: když sekáte delší dobu a necítíte záda, něco děláte špatně. - Po každém použití zkuste strunu zkontrolovat. Když je „našlehaná“ a na krajích roztřepená, vyměňte ji. Pár korun ušetříte, ale za návštěvu traumatologie to nestojí.
Všiml jsem si také, že v různých regionech na to mají úplně jiné názory – třeba na Moravě je prý „chlap bez kraťasů při sekání srab“, v Krušných horách zas nikdo nedá ránu bez montérek.
Možná tip na závěr – nebojte se zeptat
Nedávno jsme v chatu od práce řešili, proč máme tolik oprav bot každý červen – skoro všichni totiž sekávali v žabkách. Takže, nejste jediní, komu se to občas vymkne – ale stejně: zkuste to nepodceňovat.
Vlastně by mě zajímalo, kdo z vás si někdy při sekání „ustřelil“ vlastní botu nebo poškodil auto… napište mi to do komentářů. Třeba zjistíme, že už to tady všichni dávno děláme jinak a experti se mýlí – nebo ne?
V každém případě – příště až znovu uslyšíte, jak soused startuje „řezničku“, mrkněte alespoň po jeho botách. A jo, sekat bezpečně jde. Možná jen to trochu déle trvá… no, vy mě chápete.
