Všimli jste si, že vaše třešně posledních pár let blednou, padají ještě zelené nebo je ožírají neznámí vetřelci? Nejste v tom sami — v našem chatařském chatu tohle téma lítá každé jaro. A přitom jedna drobnost, kterou většina z nás přehlíží, může rozhodnout o celé úrodě. Možná vás překvapí, jak triviální je ten zásadní krok…
Na vině je jarní řez – ale jinak, než si většina lidí myslí
receptů na třešňovou sebekázeň — rozumějte správný střih — jsem za posledních pár let slyšel asi milion. Můj soused Milan, bývalý sadovník, ale tvrdí, že hlavní průšvih je v načasování. Mnoho lidí totiž stříhá třešně na jaře, někdy dokonce v dubnu, když už strom kvete nebo má čerstvé listy. Jenže právě tehdy jsou třešně úplně nejcitlivější. A příroda to umí vytrestat — otevřené řezy vítají všechny možné houbové choroby, zvláště moniliózu.
Co se tedy může stát? Pár faktů z mé zahrady
- suzší větve: Po jarním řezu často začnou usychat konce větví, což ve finále znamená méně květů a třešní
- infekce: Otevřené řezy v chladném a vlhkém počasí – typicky duben, květen – jsou jako pozvánka pro patogeny
- pryskyřice všude: Pokud se říznete řezem v nevhodnou dobu, strom se brání a roní pryskyřici. To nenávidím uklízet…
- zkreslený růst: Strom začne růst „divně“ – odlamují se kosterní větve, třešně chlístnou všemi směry a po pár letech už to vypadá spíš jako křoví než stromek ze školky
Kdy to dělat správně – aneb, co se u nás ve vesnici osvědčilo
Zkušení pěstitelé u nás tvrdí: třešně nestřihat na jaře, ale po sklizni, někdy ke konci července. To teplo a sucho pomáhá rychlejšímu hojení, řezné rány tolik netáhnou houbu (jo, znám pár lidí, kteří řežou i v srpnu — prý se jim ještě nikdy žádná větší pohroma nestala). Ale pozor, musí to být fakt po sklizni — když řežete, když jsou plody ještě na stromě, riskujete nalákání vos a dalším škůdcům.
Praktický postup – jak řezat, abyste příští jaro zbytečně nelitovali
- Po sklizni, v suchu: počkejte na týden, kdy neprší — tím minimalizujete šanci na infekci. Mně se osvědčilo koncem července, když jsme s dětmi dodlabali poslední z misky.
- Ostré náčiní: tupé nůžky dělají páranice, které se hůř hojí. Můj kolega doporučuje před stříháním nůžky dezinfikovat — no, já to dělám jen někdy.
- Řez nad větvením: nikdy neřežte do starého dřeva hluboko, spíš odstraňte jen nové, tenké výhony a větve, které strom zbytečně zahušťují.
- Žádný hermelín: není nutné všechny rány natírat, pokud je počasí v suchu. Na velké řezy dejte štěpařský vosk – to fakt funguje.
A co když už je pozdě?
Pokud už jste letos stříhali na jaře — nic se nehrotí. Sledujte strom, když uvidíte pryskyřici, suché listy nebo hnědnutí větví, zkuste nemocné části odříznout plus preventivně postříkejte vhodným fungicidem. V našem chatu se osvědčil Kuprikól nebo Dithane, ale neříkám, že je to recept na všechno… někdy se prostě musí smířit, že jeden rok nebude sklizeň ideální.
V závěru – přežije silnější
Závěrem — jarní řez možná vypadá jako super nápad, když slunko svítí, ale třešeň to obvykle odnese. Neříkám, že to nikdy nevyjde. Každá zahrada je malý experiment. Vlastně by mě zajímalo, jestli máte nějakou tajnou fintu, o které se na internetu nemluví. Klidně napište dolů do komentářů nebo mi pošlete fotku, jak to řešíte právě vy. korigovat úrodu se občas prostě musí — život není školní učebnice. No, takhle to aspoň vidím já…
