Minulý týden mi kamarádka poslala fotku svého zničeného fíkusu — zoufalý výraz, ovislé listy. Prý: “Zalévám poctivě, podle návodu.” Ale to je právě ono. Věřili byste, že u nás v Praze podle průzkumů opakuje stejnou chybu víc než polovina lidí? A většina ani neví, že vůbec něco dělá špatně.
přiznám se — zalévání není žádná věda, ale stejně na tom většina z nás pořád nějak selhává. Nedávno jsme to rozebírali v našem pracovním chatu a vyšlo najevo tolik nečekaných detailů, že jsem si řekl, že se o to musím podělit. Možná v tom taky najdete něco svého…
Chyba č. 1: Zaléváte “na pocit” a neberete v úvahu roční období
Tady je kámen úrazu. Spousta lidí — včetně mě dřív — má pocit, že co tři dny je potřeba zalít, bez ohledu na počasí nebo měsíc. Jenže v zimě pokojovky spíš odpočívají, napijí se mnohem méně. Rostlina v přetopeném paneláku na Žižkově opravdu nepotřebuje stejné množství vody v lednu jako v červnu. Možná jsem výjimka, ale pamatuji si, že jsem takhle odrovnal tři fialky během jednoho ledna.
- Naučte se všímat stavu půdy prstem — když je horní centimetr suchý, teprve pak zalijte
- Některé rostliny vyžadují úplné vyschnutí mezi zálivkami (třeba sukulenty)
- V létě zalévejte častěji, ale zase pozor na přelití
Chyba č. 2: Univerzální množství vody “na všechny”
Nejčastější názor — “Každý květináč dostane deci” nebo “Všechno stejné, protože nemám čas počítat”. Jenže moje sousedka Anička, co pěstuje muškáty na balkoně už třetím rokem, tvrdí, že tohle úplně zabíjí jemnější pokojovky. Každá rostlina má jiné potřeby.
navíc v Česku je tvrdá voda a některé rostliny to dlouhodobě špatně snášejí. Zkuste sbírat dešťovku nebo aspoň používat odstátou vodu z konvice, to je vychytávka, kterou zná moje babička snad odjakživa.
- Květináče s drenáží snesou trochu větší objem vody — přebytečná odteče
- Pokud máte květinu v obyčejném plastovém květináči bez děr, zalévejte fakt opatrně
Chyba č. 3: Zapomínáte na pravidelnost a kvalitní odvod v květináči
Podle článku na Seznam Zprávy až 40 % Pražáků zalévá, když si “vzpomene”. Znám týpka z práce, co zalívá v neděli a pak týden na rostliny zapomene. Výsledek? Mech na povrchu, šedá plíseň a listy, co padají jak listí v listopadu.
No a hlavně — pokud nemáte drenážní otvor, voda zůstává ve spodku a kořeny pomalu zahnívají. Moje máma mi vždycky říkala: “Bez díry do květináče nekupuj nic živýho.” Má pravdu… i když občas se prostě do pěkného keramického obalu zamilujete. Chápu.
Tipy na závěr: Jak se (ne)přelít a být kytkový profík?
- Nevěřte harmonogramu z pytlíku substrátu — sledujte hlavně vlhkost hlíny
- Pořiďte si obyčejný vlhkoměr (stojí v Hornbachu pár korun)
- Jednou měsíčně rostlinám osprchujte listy, zvlášť v prašném městě
- Nebojte se nechat půdu pár dní sušší — většina rostlin to unese lépe, než když plavou ve vodě
Možná to zní složitě, ale nejde o žádnou raketovou vědu. Stačí trochu pozorovat a méně spoléhat na rutinu. Ale, no, možná se pletu — u nás doma stejně přežijí hlavně ty nejodolnější kytky. V každém případě, podělte se do komentářů, co zaručeně funguje u vás — nebo napište, jaké fiasko jste naposledy zažili s přelitím. Ať se poučíme všichni.
Váš soused od vedle, co teď zachraňuje čtyři kaktusy na okně. Všechny…
